Sirotčinec

Duchařské příběhy jsou po ŠESTÉM SMYSLU čím dál tím fádnější, stavící na ve většině připadech odhadnutelné pointě a zbytečně komplikovaném, větvícím se ději. Přitom přimost pohádkových vyprávění na dobrou noc nemusí vždy sloužit k tomu, aby nás blechy štípaly celou noc, ale abychom ji probděli a báli se, že nás ty blechy sežerou celé._____ Trochu mě sice mrzí, že ve variaci na petero-panovské vyprávění se značně morbidní a černohumorně zábavnou pointou není využita spodní podvratná linka o "bující sexualitě", ale když se prostřednictvím toho komentuje únikovost horrorově-pohádkového žánru, proč ne?_____ Výrazně lepší a chytřejší, s lépe zvládnutými "třecími plochami" (žánrovými) než FAUNŮV LABYRINT. To proto, že se stylistická předvídatelnost (aneb jak jízdami kamer, svícením a užitím hudby a posílením zvukových efektů docílit patřičného efektu na divákovi učebnicovou metodou) užívá k vyřčení toho, že horror a pohádka jedno jest jsou, když oba žánry mají terapeutický účinek na diváka. 90% (13.03.2008)

Zápletkou Sirotčinec jednoznačně vychází z obdobných španělských hororů poslední doby jako Frágiles nebo Los Otros (nechci používat příšerný distribuční název prvního z nich). O horor tu nejde prvoplánově, velmi dobře budované napětí zde spíš slouží pro vyjádření duševního stavu postav. A pointa je opravdu slušná a závěr i docela dojemný. Přesto na tři scény by mohl být hrdý každý tvůrce, který to s horory myslí vážně. Scény, u kterých víte, co v nich bude, ale přesto cítíte to správné napětí a třeba se i budete bát. V kině při scéně po autonehodě nadskočilo takřka veškeré obecenstvo a já si vyloženě vychutnával chvíle, kdy jsem si říkal, teď by se mi líbilo, kdyby se stalo to a to a ono se to opravdu stalo... :)) (16.08.2008)

Velmi obtížně se mi píšou kritiky na filmy, které jsou obecně považovány za dobré a povedené... Bohužel tady prostě musím. Prostě tohle není film pro mne. Scénář by se vešel na půl stránky A4 řádkování 1,5. Neuvěřitelně pomalé vyprávění děje, pomalé tempo a naprosto nic, co by mne nějak vytrhlo z nudy, nic zajímavého, prostě NIC!!! Jen neúprosná nuda, která mne ničila dva dny, protože jsem film musel dávat na půl a každých 5 minut koukal na časovač ... Rádoby dojemný tajuplný příběh o paní a několika sirotcích ... ve kterém se 1 :35 minut nic neděje ... Hodnotím pouze kladně výtvarnou stránku filmu, ta je super. Ale jinak pro mne opravdu velice špatný film ... (04.05.2010)

Rukopis del Tora je neprehliadnuteľný. Krásny horrorový príbeh, kde slovo príbeh je hlavnou podstatou úspechu. Nie je to totiž žiaden amatérsky počin, ktorý sa snaží divákovi nahnať strach pomocou obyčajných, zaužívaných metód. Ukážková dráma je krásne zahraná a nebezpečne profesionálne ukočírovaná nováčikom Bayonom. Del Toro ale asi vedel, komu vložiť do rúk projekt s tak obrovským potenciálom. Tragickosť príbehu však po čase nahradili mrazivé pocity, ktoré svojim napätím trhali v kine nervy nejedného diváka. Mysterióznosť zvládnutá do (pred)posledného detailu, pravá duchárska atmosféra a záverečný zvrat takého rozmeru, že by si ho vo svojej terajšej tvorivej kríze prial aj samotný Shyamalan. 90%. (11.12.2008)

Evropa teď v hororovém žánru dokonale válcuje zbaběle remakující Spojené státy. Vpravdě ideální ukázkou jsou tituly z britských ostrovů, od severských filmařů a právě ze (na první pohled) slunného Španělska. Je tu totiž potemnělá, hezky postaru a klasicky pojatá duchařina, která zamrazí o poznání více než všelijaké amputace, vřeštící teenageři a litry nekontrolovatelně stříkající krve. Především ale precizní řemeslo, které je spíše než hororem velmi vydařenou rodinnou tragédií. Sympatická Laura v ní má zvláštní citové pouto k sirotčinci, ve kterém vyrůstala a který by nyní ráda předělala na dětský domov pro různě nemocné a handicapované děti. Nic velkého, „jen“ pomoc několika dětem s nemilým údělem. S manželem Carlosem, chápavým lékařem a adoptovaným synkem Simónem, nevyléčitelně nemocným snílkem a čiperou, se tak vrací na místa, která jí dala pevné základy do života. Jenže tohle rozvrzané místo není tak úplně v pořádku. Začne to Simónovými neviditelnými kamarády a podivnou sociální pracovnicí, skončí bezmocným hledáním ztraceného rodinného štěstí. Nejednou si vzpomeneme na snímek Ti druzí Alejandra Amenábara, jindy na fantasy úniky režisérova „učitele“ (a producenta snímku) Guillerma del Tora, možná i na nějaký ten klasický Hitchcockův thriller. I když nás hororová klišé tu a tam pozvednout ze židle, tak je mnohem více důvodů k radosti. Je to zejména způsobené naprosto DOKONALOU atmosférou, velice jemně budovanou, která má gradaci už od úvodních titulků (které jsou navíc nesmírně svěží a originální) a tohle vrzající schodiště a rezavý kolotoč si budete v houstnoucím průběhu děje pamatovat ještě dlouho po finálním zúčtování. Velice potěší i herecké výkony, včetně těch okrajových. Nelze přehlédnout například věrohodného Fernanda Caya coby Carlose, v hlavní roli se ale dějí úžasné věci. Belén Rueda (oscarový Hlas moře) je totiž bojovná a křehká zároveň, ideální představitelka silné ženy, která se nehodlá smířit s rezignujícím okolím. Nezbývá než čekat, s čím celovečerní debutant Juan Antonio Bayona přijde příště.. (02.12.2009)