Severní blata

Asi dva roky po přečtení knihy jsem zhlédla i film. Některé postavy (zvlášť Evu Lind) jsem si představovala trochu jinak (a autor je i jinak popisoval), ale nedá se říct, že by ta změna příběhu nějak uškodila. Naopak naprosto přesně filmaři vystihli Sigurdura Óliho! Humorná je scéna, kdy má vyslýchat stařenky ohledně třicet let starého zločinu... Jenom si říkám, že diváci, kteří předem nečetli knihu, se museli cítit trochu zmatení, když se ukázalo, že dvě linie filmu nejsou paralelní a jedna se odehrála dřív než druhá. Hodně působivá je návštěva Mýrinu... Celkově patří snímek mezi nadprůměr a moc se mi líbil, ale na knihu nemá. Bohužel, druhý díl série o Erlendurovi je prakticky nezfilmovatelný, takže pokračování se asi spíš nedočkáme - a pokud ano, pak nejspíš až třetího dílu. Pro zajímavost, tady je recenze na jeden z románů: http://novakova.blog.idnes.cz/c/7421/Islandsky-mistr-napeti-zasahl-v-Karlovych-Varech-a-nejen-tam.html (03.12.2007)

Přiznávám se, že jsem se v tom celou dobu ztrácel, do příběhu jsem se vůbec nedostal a nakonec mě to zkrátka přestalo bavit. Přijde mi, že film prostě neví, o čem chce vyprávět. V postavách panuje neuvěřitelnej bordel, polovina z nich je po smrti a pokud jde o ty, které jsou naživu, chybí zde jakákoli identifikace, charaktery či motivace (např. těhotná dcera na drogách je nastrčena čistě účelově). Narace příběhu pak musí používat berličky v podobě nucených flashbacků a zmateném rozkrývání latentních pohnutek z minulosti vedlejších postav, až to nakonec tvoří jednu velkou změť poslepovaných scének proložených pěknými záběry na přírodu. Ta je taky jediná, kdo tady byl doopravdy znásilněn. (12.03.2009)

Podstata téhle kriminálky je příliš zdrcující, smysluplná a životná na to, aby jí řešil Hercule Poirot, Sherlock Holmes či nějaký jiný vnímavý klaun. Opravdu pokud jde o příběh, jsou jím Severní blata tak extrémně disponované, že nepotřebují žádné kličky, zvraty a podobná osvěžení tempa. Tohle téma genetiky, přenašečství a provinění je tak silné, že nechápu proč s tím nikdo nepřišel dříve. Naopak mě nepřekvapuje, že se do toho pustili islanďané, kteří si se svým "nedostatečně pestřeným" genofondem užili skrze některé choroby své. Sakra nadstandartní počin, tenhle Mýrin. A na Verbala se vyserte, tenhle vtipnej chlapík má také své kreténské dny, plné účelových hodnocení. 80% (01.06.2011)

Severní blata disponují především osvědčenou a stále působivou atmosférou chladných a ponurých severských zemí. Místy mi snímek připomínal úchvatnou švédskou Insomnii. Ovšem podání samotného příběhu mě příliš nezasáhlo. Chybí v něm prvky nějakého zvratu, šokujících momentů, překvapivého závěru či rozuzlení. Děj se mnou nějak nedokázal pohnout. Představitel Örna, nějaký Atli Rafn Sigurðsson mi svým vzezřením neodbytně připomínal postavu Erica Northmana v podání Alexe Skarsgårda. Ta mrtvolně bledá tvář, kruhy pod očima a blonďaté vlasy sčesané dozadu. Každou chvílí jsem očekávala, kdy vysune špičáky:) Na tomto dojmu také výrazně zapracovalo chladné, bledě modré světlo, které jeho postavu často při výskytu na obrazovce obklopovalo. Rozhodně zdařile působivé, ale dějově tak nějak neúplné. (20.07.2011)

Ponurá kriminálka s hutnou atmosférou je divákovi předložena ve dvou liniích, které se v závěru spojí a já poctivě skládala všechny střípky téhle syrovosti.. Ingvar Sigurðsson opět skvělý, on snad ani nehraje, on tou postavou je, líbil se mi i jako detektiv, stejně tak jako milující a odpouštějící otec.. Jinak je to tedy veskrze mrazivá záležitost.. (03.10.2021)