Severní blata

Priemerný krimi triler, ktorý vsádza na ultra drsnú atmosféru škandinávskych exteriérov a ultra hnusné ľudské vnútorné orgány. Plusom sú postavy, ktoré nie sú fotogenické ako Pitt, Freeman a Palthrow, to ale nie je jediný dôvod, prečo sa nejedná o islandské Seven. Skôr má bližšie bohužiaľ k Purpurovým riekam. Ale v telke si to hocikedy s kľudom zopakujem. (20.05.2012)

2 dějové linie a vy si furt říkáte, co mají asi tak společnýho. Do toho ještě ta jeho dcera. Jinak je to v podstatě klasická detektivka. Valit bulvy se dají na rozsáhlé holé scenérie a záběry na ty silnice. Napdala mě dokonce rým Fordem fjordem, ale to je kravina, co? Akorát furt nevím, co je to ten Mýrin nebo Jar City. (25.10.2008)

Yslandsku kinematografiu teda nemam este vobec preskumanu, a v tomto filme Myrin ide o moju prvu skusenost s Baltasarom Kormakurom. Film zacina ako klasicka detektivka, potom sa zacnu dostavat na povrch neprijemne skutocnosti, ktore budu par ludom vo filme rozhodne proti srsti. Vysoko vyzdvihujem krasnu yslandsku prirodu, vybornu reziu Kormakura a perfektne dialogy. Moja prva skusenost s Kormakurom dopadla viac nez dobre. Nuz, nazhavil som sa na sledovanie a objavovanie yslandskej kinematografie. 92 % (14.12.2013)

Pokud by po mě někdo chtěl, ať mu popíšu mou představu Islandské kriminálky, tak mu popíšu právě Severní blata bez ohledu na to, jestli jsem je viděl, nebo ne. Všechno tu funguje tak jak má, od postav po uvěřitelný příběh, kde je vkusně zakomponovaná i osobní linka vyšetřovatelova, což je věc, která se u kriminálek povede jen málokdy. Chladná syrovost je podporovaná dokonale padnoucí hudbou, která využívá monumentality mužského sboru, který vynikne především při záběrech na pustou, osamělou, ale krásnou, nádhernou Islandskou krajinu. PS: jeden z příkladů kvalitního dabingu, který nijak nenarušuje atmosféru a není výrazně horší, než-li originál. (24.08.2013)

Je celkem neuvěřitelné, že Island, který má nějakých tři sta tisíc obyvatel, dokáže pravidelně produkovat filmy, které poráží nepoměrně početnější národy a zavedené kinematografie. Severní blata disponují vším, co patří k modernímu kriminálnímu thrilleru a čeho si v daném žánru cením. Navíc to činí nepoměrně profesionálněji a na kvalitativně vyšší úrovni než cokoliv, co upachtěně vytvořili v posledním dvacetiletí čeští filmaři. Je tam uvěřitelný příběh, plnokrevné postavy, napětí a především atmosféra, kterou vytváří jednak zádumčivá strohá a přitom tak krásná severská krajina, jednak temná hudba, kde důležitý prvek hraje mužský chór. Ocenění si zaslouží i kamera, která tvoří až fincherovsky stylové záběry a pohrává si leckdy s šokujícími detaily, ať už v lékařské laboratoři nebo při nálezu oběti. Jako třešničku na dortu poskytuje i specifický severský humor, který se v tuctových amerických kriminálkách nejspíš nenajde. Snímek není akční a jediná scéna pronásledování se mění ve frašku, když si pachatel coby robustní hromotluk po pár desítkách metrů uvědomí, že ho pronásleduje policista střízlík a vzápětí si oba vymění role. Národní specifika se zvýrazní i v ději, když např. dojde na to, že na liduprázném Islandu se každý zná tak nějak s každým. Celkový dojem: 80 %. (10.10.2010)