Antikrist

Extraordinary and unique piece of art. Masterpiece. Zatím ten nejlepší a nejsilnější snímek, co jsem z tvorby Larse Von Triera zhlédla. Toto kontroverzní dílo obsahuje snad všechny prvky, které mou povahu přitahují. Jsou to představy, sny, láska, touha, strach, utrpení a temnota. A také určitá bolestná krása a slast z bolesti a trápení, které zažíváme. Je to jako filmová symfonie o podobách ďábla a zla v lidech i v jejich okolí, kde se může v každém kousku přírody ukrývat jak krása, tak obrovská temná propast. Podle toho, jakým pohledem ji člověk vnímá. Všechno po celou dobu intenzivně pracovalo na tom, aby se mi dostalo pod kůži a zanechalo ve mně jedinečný a nezapomenutelný zážitek. Ze snímku mám pocity jako z děl Ingmara Bergmana. Tajemné, ponuré a depresivní, stejně jako nesmírně působivé. Antikrist není film pro každého a ne každý by ho také zřejmě dokázal snést a porozumět mu. Dokáže do Vás proniknout a vtáhnout do svého snového světa plného nejrůznějších bizarních výjevů. Vtáhne se do Vás a vy zase do něj. Je to jako spojení, jako akt. Zlo je nekonečné, stejně jako hloubka propastí naší duše a mysli. Vizuálně dokonalé a ohromující zpracování vyzvedává Antikrista za hranice dokonalosti. (11.04.2011)

Tenhle film je asi stejně hororem jako Bergmanův Čas vlků. Ohromující metafora rozkladu muže a ženy využívá satanských propriet jen k podtržení tradičního konceptu zla, jehož zdroj Lars von Trier provokativně umisťuje do duše ženy. V čase korektnosti je jeho téměř inkviziční rétorika zjevením z pekel, jenže, marná sláva, je podepřena naprosto dokonalou filmovou formou. Po suše divadelních inscenacích je tu zase Trier-estét, který se vyžívá v syrových obrazech "Ráje", v syrových studiích dokonale autentických herců. Nevím, co se odehrálo, že Trier zaměnil ženu obětavou za ženu satanskou, ale výsledné filmové dílo řadím jednoznačně mezi nejvíce strhující intimní dramata. Být pohoršen znamená jediné – nechápat. Antikrist není přízemní, přízemní je publikum, které se mu směje a odsuzuje ho. (23.11.2009)

Samorost Trier bez okolků a jakýchkoliv ohledů natočil působivý psychothriller, jenž nezná svých a diváckých mezí. Gainsbourg i Dafoe si své "hrdiny" zahrály s neobyčejným nasazením, kdy jsem si jen ztěží uvědomoval rozdíl mezi hercem a jeho postavou. Tolik k poklonkování Antichristu. Nejnovější Trierův film je však zručnou pastí na svého diváka. V momentě, kdy jsem si uvědomil, že režisér mučí nejen své postavy (včetně herců), ale i samotného diváka, tak šla veškerá "zábava" stranou. Pro člověka, který se rád ztotožní s titulními hrdiny a vyhýbá se hororovým krvákům, to jsou vyložená muka. Rozhodně si nemyslím, že by ona kontroverze byla bůhvíjak samoúčelná, ba inkriminované scény mají ve filmu své nezaměnitelné místo, přesto je to bodnutí do slabin. Přiznám se, že Antikrist mě až příliš snadno poslal do kolen, za což mu díky vzdávat nebudu. A jsem přesvědčen, že Trier někde uvnitř nenávidí ženy. Ostatně, doteď nevím proč jsem na ten film lezl. (09.07.2009)

Během filmu se mi těžko dýchalo. Depresivní atmosféra, pekelné obrazce, úchvatné záběry, labyrint myšlenek, temné zvuky a objevení v sobě něco démonického. Dech beroucí zpomalené záběry jsou ukázkou Trierova umění a otevřel nám dvířka do jeho démonické duše (do jeho vnitra nahlédneme v plném rozsahu, je to dlouhá temná cesta, která v nás zanechá následky). Willem Dafoe už má tvář maniaka a Charlotte Gainsbourgová zaslouží velké ocenění za její výkon (neuvěřitelné co všechno herci dělali na příkaz Triera). Film, který nechce nikdo vidět podruhé. Démonické, nadpozemské. (06.05.2012)

Za takovouhle šíleností může stát jedině pořádnej Magor. Ale kdo jím je? Že by snad Muž? Ne, ten ani náhodou. Chudák se pouze snaží pomoci své manželce, která mu na oplátku rozdrtí genitálie a k noze přišroubuje brusku. Že by to tedy byla Žena? Také ne. Pro ní by byl tento přívlastek pochvalný, neboť ona je maximálně pošahaná kráva, které svou demenci maskuje řečmi o Satanovi a trojici bezdomovců. Tak kdo je teda ten Magor?! No přeci pan režisér! Normální člověk by do jednoho filmu nedal ukecanou lišku, nesmrtelnou straku a dítě se sebevražednými sklony. Žádné intelektuální poselství, ale pouhá vizuální masturbace (někdy i doslovně) na téma "Ženy jsou svině". Lars von Tier oficiálně zešílel. Výlet do "Bububu lesa" si sice nezaslouží, ale svěrací kazajka by mu určitě sedla jako ulitá. Vidět to podruhé nechci. Buď bych usnul nudou nebo se poblil znechucením. (18.01.2010)