Antikrist

Tento film nejde okomentovat!!! První, co mne však paradoxně napadá, je tisíc a jedna věc, ke kterým bych mohl Antichrist přirovnat: je to rána pod pás, je to zážitek plný dechberoucích záběrů; je to stokrát nechutnější než 120 dnů Sodomy, je to krásný příběh o soužití dvou milujících se lidí; je to nejodpornější splatter horor s nejexplicitnějšími brutálními záběry, je to film plný dechberoucích poetických scén; je to odpad!, je to unikátní skvost; je to vesmírný spletenec tolika filmových žánrů a životních situací, že se mi z něj točí hlava... Co je sakra Antichrist? A já odpovídám na naléhaní vtíravého kladívka v držení malých ďáblíků uvnitř mé hlavy, kteří mi neúnavně vytloukají odpověď z mozku: je to první film v historii mé zkušenosti s tématem, ze kterého mi bude špatně minimálně několik měsíců; který mne skoro donutil seknou s filmovou kultůrou a který mi potvrzuje, že jsem ještě zdaleka neviděl všechno. Lars von Trier není člověk!!! Lebeční dutina se mi nejen pod nápory krumpáču malých satanů, kteří se mi v ní usídlili, ale i při opětovém pomyšlení na některé záběry z filmu hrozí roztříštit, a její kousky se touží rozletět po celé galaxii. Antichrist je film, který z celého srdce nenávidím za to, že jsem jej shlédnul. Je to neoddiskutovatelný art, který hodnotím jako nejkurvahustější věc, co jsem kdy viděl a která se nachází na nultém místě mého žebříčku nejlepších filmů. Antichrist jsem byl během sledování rozhodnut okamžitě doporučit mému kamarádovi, který se zajímá o podobné věci, jimiž se film zaobírá (otázka pekla a ráje, komplexnost lidské duše, zlo), má přečtenou trilogii Chrám Satanův, je to věčný melancholik a podobné věci miluje, neboť ho baví a fascinuje přemýšlení nad nimi... Jenže po skončení tohoto nepopsatelného výtvoru jsem byl na rozpacích z myšlenky, že by si ona osoba mohla po jeho shlédnutí psychicky ublížit či propadnout depresím, a došlo by k nepatrnému narušení vnitřní osobnosti. Já sám několik hodin po tak šokujícím procitnutí nevím, zda-li jsem stoprocentně v pořádku... a nikdy už věci nebudou jako dříve, protože jsem to viděl. Co tu říkám, není, že jsem extrémně citlivý / cynický člověk, se kterým Antichrist nijak nezacvičil, a neříkám, že deprese je pro mne věc neznámá! Ovšem v případě dokoukání tohoto šílenství hrozí u zanedbatelného procenta naší populace totální ztráta osobnosti! Jsem si tím absolutně jist, a snímek jsem okamžitě po zdárném přežití titulků smazal z disku. Několik let přes dvě dekády chodím po Zemi a nikdy, KURVA NIKDY jsem neměl takto rozporuplné pocity!!! Dnešní den a celý rok 2009 je pro mne symbolem zasraně hustých pocitů, které jsem objevil jako Kryštof Kolumbus při výpravě na planetu Mars. Vzpomínám si na první větu v tomto komentáři... popsal jsem tu celý snímek, jsem nekontrolovatelně rozčarován, a stejně jsem nenastínil ani jediné procento z díla, které Von Trier ve spolupráci se samotným Satanášem natočil. Antichrist je věc, kterou teď miluji a za minutu jej budu nenávidět - pořád dokola až do konce života. Willem Dafoe předvedl životní roli, a nakonec se sluší říci, že Prolog je nejdokonalejším zážitkem filmového roku 2009, tentokrát bez absurdit. Lars Von Trier dokázal natočit knihu, a já si ji nyní odcházím přečíst. Válí se mi v knihovničce již přes pět let, je to knížka za stovku z Levných knih a jmenuje se Chrám Satanův. Amen (???). (03.10.2009) (méně) (více)

Polemiky ohledně kontroverznosti Antikrista mě svého času míjely, ale už první informace o snímku mě ubezpečily, že film jde mimo rámec toho, co mě zajímá, a rozhodl jsem se mu tedy vyhnout. Když jsem ale před pár dny vyplnil jakousi zákaznickou anketu v Levných knihách, obdržel jsem jako dárek DVD a darovanému koni, jak známo, na zuby nehleď. Nemám s Larsem von Trierem jako ostatně s drtivou většinou tvůrců nějaký problém, ale stejně tak nemám žádnu potíž s tím svého oblíbeného režiséra nebo herce bez milosti poslat do horoucích pekel, pokud mi jeho kousek nesedne. Triera jsem si oblíbil už při zhlédnutí jeho kultovního seriálu Království a vysoko jsem si po obsahové stránce cenil i obou jeho "divadelních" filmů. Ale už před časem mi nemohlo uniknout, že základním rysem Trierovy tvorby je manipulace s divákem a s fakty, které si upravuje podle svých uměleckých představ. Navíc je u něj problém, že se stal od dob, kdy opilý sepisoval Dogma 95, v pravém smyslu slova módním režisérem, který naplňuje představy intelektuálních snobů o pravém umění ve filmu, a hýčkanou celebritou festivalového publika. A to se bohužel stalo nedílnou součástí jeho osobnosti a jeho filmové tvorby. Vychází vstříc svým snobům spoustou věcí od rádoby zašifrovaných poselství pomocí symbolů přes provokativní a žánrový snímek slibující název až po nezbytný odkaz na Tarkovského v závěrečných titulcích. Potíž je v tom, že mezi jeho Antikristem a dílem Tarkovského je v myšlenkových východiscích naprostý antagonismus, nehledě na to, že Tarkovskij si mohl dovolit ignorovat diváky, protože filmový průmysl v Sovětském svazu neexistoval a rozhodující pro natočení a povolení distribuce filmu nebyly ohlasy diváků a záměry producentů, ale povolovací řízení, kdy bylo nutné překonat několik úředníků na příslušném ministerstvu. Tarkovskij proto mohl všechno podřídit svéi umělecké výpovědi a svým uměleckým představám. Lars tvoří v reálném kapitalismu a kalkuluje jak s kontroverzností obsahu svých filmů, tak i se skandály, které jeho nevymáchaná huba a chování v pravidelných intervalech vyvolávají. Moc dobře ví, že stačí jeden dva neúspěchy a jeho hvězda ztratí lesk. Antikrist by neměl být při více než pěti tisících hodnotících na CSFD v červeném poli jednoduše proto, že to v žádném ohledu není divácký film, který by odpovídal masovému vkusu filmových diváků. Je to film, který vychází vstříc festivalovému a klubovému publiku, takže spousta alibistických tří nebo čtyř hvězdiček a komentářů ve stylu "nějak jsem si s tím nevěděl rady, ale je to úžasné dílo..." svědčí spíš o uživatelském konformismu než o reálných kvalitách Antikrista. Žánrová identifikace s hororem je matoucí, jedná se spíš o surrealistickou dramaticko-mysteriózní hříčku na téma rozkladu partnerského vztahu. Bohužel pozérskou, utahanou a neukočírovanou. Samozřejmě Trier filmařinu nezapomněl a dá se rozplývat nad kamerou nebo jinými složkami filmového jazyka, ale ty by měly tvořit nějaký filmový celek. Antikrist je prostě nezáživný film, který chce provokovat svým kontroverzním obsahem a násilnými nebo pornografickými scénami. Takovým filmům obvykle dávám jednu hvězdičku aspoň za řemeslo, ale v tomhle případě rád udělám výjimku, kterou je možno brát jako protiváhu spoustě nekritických uživatelů. Jednou jsem se lekl, třikrát ošil znechucením, ale většinové pocity spadaly do kategorie nezájmu a tenhle snímek patří spíš mezi ty, které mě pobaví komentáři mnohých fanoušků, kolik významů je možné najít, když o to stojíte. Osobně mi tam chyběl příběh, dialogy, zajímavé postavy a katarze, protože závěrečná třetina filmu už je naprosto zbytečná. Přitom prolog vypadal tak zajímavě... Celkový dojem: 5 %. (14.06.2011) (méně) (více)