Antikrist

Při poznávání evropské filmové scény jsem se poprvé střetnul s Lars von Trierem a po zhlédnutí jeho počinu vím, že zdaleka ne naposled, přesto dojmy z Antikrista mám velmi smíšené. Čekal jsem "psychárnu", ale krapet jinšího kalibru, napínavou a s hororovou atmosférou. Efektně udělaný Prolog mě dobře navnadil, ale po něm následovalo pomalé, místy až meditativní vyprávění (tj. nuda)), jehož tempo nemohli zachránit ani hlavní představitelé, protože jednoduše neměli moc co hrát (a to jsem si od Williema Dafoea sliboval). Pak sice dostali prostor, zvláště Charlotte Gainsbourg a k tomu se tu objevilo několik silných momentů, které jsem myslím nikde jinde neviděl a tudíž mi přišly jistým způsobem originální (nejspíš samoúčelné, přesto mě zaujaly), ale pak to vše dospělo do pochybného finále a následné pohledy kamery na jakési výjevy/odkazy už šly úplně mimo mě. Takže příště očekávám od pana režiséra kvalitnější podívanou, teď hodnotím pouze 3*. (10.07.2011)

Tenhle film je asi stejně hororem jako Bergmanův Čas vlků. Ohromující metafora rozkladu muže a ženy využívá satanských propriet jen k podtržení tradičního konceptu zla, jehož zdroj Lars von Trier provokativně umisťuje do duše ženy. V čase korektnosti je jeho téměř inkviziční rétorika zjevením z pekel, jenže, marná sláva, je podepřena naprosto dokonalou filmovou formou. Po suše divadelních inscenacích je tu zase Trier-estét, který se vyžívá v syrových obrazech "Ráje", v syrových studiích dokonale autentických herců. Nevím, co se odehrálo, že Trier zaměnil ženu obětavou za ženu satanskou, ale výsledné filmové dílo řadím jednoznačně mezi nejvíce strhující intimní dramata. Být pohoršen znamená jediné – nechápat. Antikrist není přízemní, přízemní je publikum, které se mu směje a odsuzuje ho. (23.11.2009)

Můj osobní názor je, že se z tohoto filmu dělá až přespříliš a že je to tak trochu nafouknutá bublina ... Z první poloviny filmu se může středoškolák naučit pár základních pouček do psychologie, která je součástí "základů společenských věd", dále pak vidíme několik psychologických praktik v praxi ... třeba hluboké dýchání sklidňující vnitřní napětí a psychosomatické projevy ... No nic, z psychologie jsem se nic nového nedozvěděl, ale vzhledem k mému povolání se to možná dalo čekat ... i když si opravdu tvůrce filmu mohl zjistit a nastudovat trochu víc ... Přesun do lesa, pokračování v praktikách k ničemu nevede ... otevřená otázka je, zdali zlo je ukryto v muži, ženě, "tam venku" ... zdali si muž vše co nabízí své ženě v psychoterapeutických praktikách neprojekuje do ní sám ze sebe ... nezodpovězeno ... A z toho najednou, když začne být film KONEČNĚ zajímavý ohledně "botiček", vezme žena poleno a flákne s ním svého muže přes penis ... V tu chvíli se ocitáme někde na přelomu 70. a 80. let v zlaté éře euro i USA exploitation horrorů a sledujeme pěkně po sobě a docela slušně dlouho řadu zvrácených, brutálních a odporných činů, praktik a úkonů ... Najednou se nám "silné" psychologické drama změní v jedné vteřině na čistě komerční exploiťák, který nic neříká, nic nepodává a nic nevysvětluje ... Zmateně člověk kouká na plátno a očekává nějaké vyústění, protože předkládaná brutalita se zdá být až okatě samoúčelná a rádoby šokující (věřím, že pro mnoho diváků je ...). Jenomže ono nic nepříjde, film vyplyne do prázdna a alespoň nadprůměrně uvažující a znalý zkušený divák se cítí mírně ošizen a "znásilněn" ... Tak buď natáčím psychologický thriller nebo exploiťák v lesní chatě, kde se zvířecky řežou chlap s ženskou hlava nehlava ... Ale obojí dohromady prostě nejde. A právě protože jsem velký příznivce exploitation žánru a thrilleru, tohle mi prostě nesedlo ... Dva filmy v jednom, "dáme tam oboje, každý si v tom něco najde, užijou si intelektuálové i zvrhlíci a my vejdem do dějin ...". Takhle ne, tohle se mi nepozdávalo a nějaké smyšlenky o podstatě zla v ženě jako archetypu přírody moc neberu ... aspoň jsem to tam neviděl. Buď jsem na to moc hloupý, nebo moc chytrý, čert ví ... Každopádě: špičková atmosféra, výtvarná stránka, herecké výkony, prostředí, neuvěřitelně odvážné scény, stopořený penis se počítá - zajímalo by mne, jak se s tímto cenzura vyrovnává v jednotlivých státech (v tomto je film relativně průkopnický, stopořený penis a sexuální styk nesmí být ve filmu vidět, jinak dostane automaticky značku XXX a putuje do "pornoprůmyslu" ...), hezká příroda ... Ale jako celek ten film prostě nedrží pohromadě, je naprosto o ničem a vyplyne naprosto do prázdna, asi jako zmiňovaná deprese režiséra ... O nějaké cestě do duše člověka (ať již tvůrce nebo diváka) nemůže být absolutně řeč ... V tomto případě raději odkazuji na naprosto unikátní a "přesahující" počin roku 2008 I Come With The Rain ... (18.12.2009)

Zbytečně dlouhý a tudíž i nudný surrealistický film. Andaluskému psu nesahá ani po kotníky, hlavně proto, že ten má jen pár minut:) a chrlí nápady jeden za druhým. Antikrist oproti tomu začíná jako psychologický horor a trvá to více než hodinu, než odhalí svou pravou tvář. To se pak divák nestačí divit, co všechno na plátně neuvidí. Jenže ve výsledku si z filmu vůbec nic neodnese.... vůbec nic. Lars von Trier je velmi talentovaný režisér, ale jeho psaní by mu měl někdo korigovat. (Já vim, to je blbost. Prostě by se sám měl mírnit a necpat své démony divákům). (05.01.2010)

Chaos vládne... s výjimkou Prologu a závěrečného dějiství (plus Epilog) však výhradně v Larsově hlavě. Sledovat rozklad osobnosti kukátkem ohraných psychologických fint už totiž vychází z módy, což při troše vlastní důmyslnosti snadno způsobí, že prokouknete zásadní zvrat daleko před tím, než se ho Trier rozhodne naservírovat, aby vykročil do nařachlého a (soudě ze znechucených a odcházejících diváků) psychicky drásavého finále, v němž je stříhání ošemetných partií jen slabý čajíček. Poznámka pod čarou: Rád bych viděl Antikrista v režii béčkaře z Platinum Dunes. Takový blábol bychom rozdýchavali asi těžko. (24.11.2009)