Ty, který žiješ

Do kontrastu se zde staví naše každodenní strasti, reptání, žehrání... a jeden opravdu velký problém, který by všechny tyto chmury zahnal jako mávnutím kouzelného proutku. Objeví se hned v první scénce, kde jen mávnete rukou a říkáte si: No jo, nějaký neurotik.... ale to ještě nevíte, co bude scéna poslední. Filmem nevede žádný jednotící příběh, jde spíš o sled komických scének, jen některé postavy se objevují častěji než jiné. Bohužel některé scény byly dost přehnané, čímž pro mě ztrácely svou vtipnost. (25.07.2007)

Povídkový filmy, to je moje. Pokud je do toho smíchaná nostalgie, humor a drama, tím líp. Začátek byl úžasnej, pak už kvalita klesala. Ale jistý momenty a hlavně pro leckoho nedůležitý detaily a vložky to zase vystřelily na solidní čtyři hvězdy. Určitě se najdou lidi, kerejm takovejhle snímek nesedne. Já mezi ně naštěstí nespadám. (24.06.2010)

Asi budu jediná, která tady nebude jásat nad dílem Roye Anderssona, ale je to tak. Už druhý film po Patře a je mně jasné, že jsem šlápla...........tam kam nemám. Měla jsem se smát a nebo ronit slzy? Takové experimenty jsou pro znalce filmové tvorby a hlubokého smysluplného humoru, který je mně žel vzdálený a nepochopený, tečka. (27.07.2017)

Ach, tí horkokrvní Švédi ! Hneď sa rozpália. A človek pritom ani nič nespozoruje... Proste Dychovka, taká čo som nezažil od pradávnych Formanových začiatkov. K tomu maximum významu a vtipu v tých najúspornejších záberoch, strih raz za 5 minút, ale geniálny, pohyb kamery raz za film, no famózny a filmový efekt raz za hodinu, odrovnávajúci. Primitívne jednoduchá náplň obrazu, ale objemná tak, že sa do nej vmestí zásluhou presného zvukového kontrapunktu ešte aj ďalší príbeh, odhalenie vnútra či doplnenie skutočnosti. Akoby z filmovej učebnice, montáž poskladaná jednoducho ako domino, ale schopná na viacerých úrovniach odhaliť prepojené a svojské spoločenstvo na viacerých úrovniach aj neskutočne temným humorom vyjaviť pravdy o živote. Ak to človek nečaká, príde k nemu TY, KTORÝ ŽIJEŠ ako tichá nálož, prostá i prekvapujúca ako aktovka školáka. Najradšej by som to pustil Woodymu Allenovi... a mnohým ďalším... (17.01.2013)

Poviedkový kaleidoskop o individuálnych stereotypoch nutných pre plynutie dní. Roy Andersson vytvára spoločné miesta - sídliská, bary, kultúrne domy a úzke ulice, aby demonštroval v akej tesnej blízkosti a zároveň izolácii vedľa seba sme. Je to patetická, príliš jednoduchá filozofia, neponúka žiadne východisko. Napriek tomu je pre mnohých prvým motívom dňa. Budím sa a vstávam z postele, aby som už v úvode dňa prehlásil, že „Aj zajtra je deň". Táto istota je neutrálna a preto nám, myslím, tak štedro vystačí. A preto si ju pripomenieme aj večer. (28.04.2024)