Ty, který žiješ

-3* tento film jsem měl už dlouho vyhlídnutý i vzhledem k vyššímu hodnocení mých oblíbenců, ale na řadu došel až teď. Tento film je rozhodně originální svým pojetím a dal by se v krátkosti popsat jako "typické Švédsko v obrazech". Ale myslím, že se na něj musí udělat ta správná nálada, protože jeho pomalé tempo a téměř neustále statická kamera může diváka uondat k snění ;-) A i když hodnocení není ode mě nikterak vysoké, tak nelituju že jsem ho viděl a věřím, že si ho můžou hodně užít artoví fajnšmekři hltající festivalové filmy. Vyzdvihnout musím především vizuální stránku i absurdní nadhled, který však zaujme na začátku a ke konci už hodně polevuje a proto dávám jen slabší 3 hvězdičky. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+A /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (26.02.2017)

Absurdné, melancholické, snové i vtipné fragmenty, ktoré dávajú divákovi impulz, aby sa raz opäť zastavil nad životom, ktorý žije a len tak ticho sa nad ním zamyslel. Fragmentárnosť filmu je docielená aj úžasnou kamerou, ktorá úplne ignoruje detail a jednotlivé príbehy tak pôsobia ako neznáme fotografie. Podľa mňa by však filmu pomohlo spoločné prepojenie všetkých minipríbehov, ktoré by divákovi zrozumiteľnejšie odhalili, akýsi vyšší plán celého filmu. Takto môžeme len tápať..., ale možno práve to bolo režisérovým cieľom a zámerom... (29.09.2008)

Podle toho, co jsem o filmu slyšel a podle úvodního slova jsem se těšil na veselou, možná tragikomickou podívanou. Prvních řekněme patnáct minut tomu i napovídalo a já se bavil nahozenými zdánlivě všedními, přesto divnými scénami. Jako ledová smršť mi pak přišla scéna "zlého snu" s nepochybně mnoha myšlenkami které proplouvaly formou obrazů (elektrické křeslo a popcorn, pivní soud, či hákové kříže pod ubrusem). Ale stále jsem čekal tu slibovanou smršť humoru... Ve filmu se ve skutečnosti není ani tak moc čemu zasmát... Co je vtipného na několika běžných zoufalcích, kteří žijí své běžné zoufalé životy a snaží se z nich buď vymanit, nebo aspoň přežít? V podstatě nic. Na druhou stranu když jsem vyšel s kina a začal s kamarádkou film "řešit" a citovaly se nejlepší a vtipem oplývající scénky, uvědomil jsem si, že celý ten film je v podstatě vtipný... Jen zabalený do kabátku statické kamery a charakterů až nepříjemně známých z reálného života. Mělo to nějakou myšlenku? Možná. Možná ne. Já ale věřím, že mělo a že bych si film pustil hned po shlédnutí znovu. + malý dodatek na závěr: kdyby film nekončil tou krásnou veselou písničkou, ale jen pochmurným záběrem na letadla a střihem, asi bych s kina neodcházel s úsměvem a hřejivým pocitem u srdce...no jo, hudba pod závěrečnými titulky někdy udělá svoje... (19.02.2008)

Neumím to vysvětlit, ale ačkoli tenhle film postrádá příběh a střih, postrádá humor i akci, postrádá gradaci a mnoho dalších věcí, o kterých jsem si myslel, že jsou pro kinematografii nezbytné, je skvělý. V těch všech pošahaných a nevtipných scénách je jakási podivná poetika, která mě jakýmsi pošahaným způsobem nutí si některé scény pouštět znova. Nevím, jak je možné, že to funguje - ale funguje. (14.03.2010)

Ty, který žiješ je film švédského filmaře Roye Anderssona, který (ne)příimo navazuje na svůj předcházející snímek Písně z druhého patra - ať už převážně statickou kamerou, snímající jednotlivé aktéry, anebo epizodickou strukturou vyprávění. První polovina je naprosto výborná, skvěle pointované scénky a práce s více plány najednou (např. muž postávající na balkóně, přemýšlející o ničem, za nímž se dohrává dějství z předešlé scény s hlučným muzikantem a rozčíleným sousedem) říkají, že tohle točil skutečný filmař. Druhá je již o něčo slabší a smích hořkne, tragikomický pohled na celé to lidské pachtění a snažení, úniky ke snům a další, ani třeskutě vtipné být nemůžou. Přesto zaujmou jednotlivé scény nápaditou inscenací, ta svatební-snová zvlášť. Ale Písně z druhého patra jsou lepší... (03.08.2007)