Import/Export

Syrový realismus čiší z tohoto neúprosného "dokumentu" odvrácené strany života: Ukrajinky, která si v nouzi vydělává v Rakousku a konzumních Rakušanů, kteří zabíjejí duševní prázdnotu na Ukrajině. Po filmové stránce je tu mistrně ukázáno až příliš ponížení lidské důstojnosti člověka 21. století. Ponížení dobrovolné i nedobrovolné. Ty dvě hvězdičky jsou za tu formální - řemeslnou stránku filmu, ten zbytek za obsahovou depresi a beznaděj... (04.05.2010)

Z celého filmu je cítit v důsledku až latentně frenetická citová apatičnost. Empatie je zde nahrazena animalitou a city nahrazují pudy. Jednotlivé postavy jsou vláčeny okolnostmi v hnusném světě, ze kterého se vytratila veškerá lidská důstojnost. Seidl si nenárokuje vzbuzovat soucit s postavami, pouze je nechává trpět. Jednotlivé záběry jsou přímo řezány z celku a nechávají v perfektcionalisticky komponované mizanscéně vyniknout pocitu chladu. Vyhrocenost všech výše zmíněných atributů posouvá Import/Export na hranice exploatace - některé scény jsou až příliš „hédonisticky“ natočeny na to, aby mohly být přijímány ve vší vážnosti. Vybrané záběry jsou však pouze hyperbolizované části skutečnosti, na kterou Seidl upozorňuje. Spíše než nějakou salonní kritiku společnosti se sladkobolným dozvukem, nad kterou by se v sedačkách rozplývaly miliony diváků komerčních televizí, tak Seidl vytvořil nekonformní rafinovaně nadsazenou skládačku současné společnosti. (04.09.2010)

Syrová sonda do situace v současném importně-exportním evropském společenství. Rakousko a Ukrajina prezentovány jako země poměrně blízké geograficky, ale nekonečně vzdálené ekonomicky (cesta rakouských hrdinů na Ukrajinu v mnoha ohledech připomíná střet kolonialistů a divochů) v příběhu dvou postav, jejichž pozice na spodu společnosti je dána vědomou volbou (rakouský hrdina) a cejchem místa narození (ukrajinská hrdinka). Krom rakouského supertématu emigrantství/imigrantství zkoumá Ulrich Sedil obecné téma diváckých tabu - svým experimenetm s šokujícími scénami naznačuje proměnu morálky současného člověka. Zatímco otevřené pornografické scény na nás nepůsobí nijak skandálně, scény z domova důchodců nás drtí svou nesnesitelností a strachem z personifikace smrti. Člověk minulého a předminulého století měl hranice tabu nastaveny přesně naopak - smrt byla společně prožívána v rámci rodiny (a třeba i vesnice), kdežto pornografie byla něčím absolutně nepatřičným. (21.11.2007)

K týrání postav není napříště zapotřebí hororového žánru – Import/Export ukazuje, že horor a život znamená totéž. Otázkou rovněž zůstává, zdali to nejcennější v životě je život. ____ V Evropě vládl dlouhé údobí trend otevřeného buržoazního existencialismu kolem Bergmana, zatímco dnes Rakušané podobně jako Maďaři (4 měsíce, 3 týdny a 2 dny) dorážejí na trh dramaty vesměs existenčními (pro pořádek: třetí vlnu představuji workoholické seriály přímo z pracovního procesu – nemocnice, vyšetřovatelé atp.). Existenční nesnáze v sobě ovšem sebezahrnují i ty existenciální, neboť nemáte-li peníze, ztrácíte i důstojnost. Odtud polovičatost evropských uměleckých filmů z 60. let, jež, s výjimkou neorealismu, trápily postavy pouze vnitřně. Tato redukce – existenční / vnější a existenciální / vnitřní – se projevuje zejména v použité stylistice: trápíte-li postavy vnitřně, můžete jako režisér stále zůstat u „vnějších“ krásných obrazů a hudby (pokud tedy nechcete v některých momentech skrze styl filmu ilustrovat divákovi mentální procesy těchto postav), avšak existenční dramata jako Import / Export si žádají prostředků zdrženlivějších – odtud je patrné, proč je pojímán Import/Export dokumentárně. Celou tuto načrtnutou koncepci je možno přisoudit zákonu zachování energie: stylisticky bohatší existenciální filmy (+) vypovídají o nečinných postavách (-), zatímco dokumentární objektiv (-) směřuje k lidem činorodějším (+) – ono když nemáte co do huby a provází vás existenční potíže, není pro pasivitu místo a nastupuje činorodost. I Sartre coby stoupenec výroku, že „existence předchází podstatě“, což vlastně znamená, že člověk není ničím předurčen a že charakter a význam člověka jsou určeny jeho činy, nikoli jeho názory, skutky, ne slovy... a ten samý Sartrer coby literát spjatý s životem (a méně jako filozof spjatý s metafyzikou) spadá mezi potenciální fanoušky Import/Exportu, nikoliv Bergmana. Sartre byl myslitel nikoli pro věčnost, ale pro dnešek. (10.03.2009)

Příběhy se odehrávají na Ukrajině, v Košicích a ve Vídni. Mladá Ukrajinka opouští dítě a vydává se do světa velkých peněz v zahraničí, který ji ale mine. Podobně dopadá i mladý Rakušan, kterého podivné otcovy kšefty zavedou na Ukrajinu, odkud nakonec prchá po svých. Bezútěšný film s nijak zvláštním dějem a množstvím depresivních scén. (19.04.2017)