Import/Export

Syrová sonda do situace v současném importně-exportním evropském společenství. Rakousko a Ukrajina prezentovány jako země poměrně blízké geograficky, ale nekonečně vzdálené ekonomicky (cesta rakouských hrdinů na Ukrajinu v mnoha ohledech připomíná střet kolonialistů a divochů) v příběhu dvou postav, jejichž pozice na spodu společnosti je dána vědomou volbou (rakouský hrdina) a cejchem místa narození (ukrajinská hrdinka). Krom rakouského supertématu emigrantství/imigrantství zkoumá Ulrich Sedil obecné téma diváckých tabu - svým experimenetm s šokujícími scénami naznačuje proměnu morálky současného člověka. Zatímco otevřené pornografické scény na nás nepůsobí nijak skandálně, scény z domova důchodců nás drtí svou nesnesitelností a strachem z personifikace smrti. Člověk minulého a předminulého století měl hranice tabu nastaveny přesně naopak - smrt byla společně prožívána v rámci rodiny (a třeba i vesnice), kdežto pornografie byla něčím absolutně nepatřičným. (21.11.2007)

jako porno to neobstojí a jako film taky moc ne.. jsou to takové scénky ze života dvou looserů, které však nikam nesměřují, čímž se dvouhodinová stopáž stává nesnesitelnou (navíc ne-konec je tak nijakej, že to celou dobu sráží ještě hloubš).. asi jsem Seidlův umělecký záměr nepochopil, ale pokud chtěl říct, že život v současnosti není žádný med a kapitalismus má i stinné stránky, mohl natočit půlhodinovou sevřenější etudu.. bylo by to zajímavější.. asi už chci v umění víc než jen naturalismus, byť ten byl na celém snímku asi tím nejzajímavějším (08.10.2007)

Po syrovém dramatu "Psí dny" nám režisér přináší další podobně laděný snímek, ve kterém tentokrát zachází o něco dále. Stejně jako ve svém předchozím snimku se ani zde nevyskytuje pevný příběh se začátkem a koncem ale opět je to o sledování života několika lidí. V tomto případě se jedná o muže a ženu. Oba spojuje touha po práci, kterou ze začátku marně shánějí. Už v "Psích dnech" režisér svým dokumentárním stylem ukazoval, že ho nezajímají hezké věci a hodní lidé a nejinak je tomu i zde. Příběh se odehrává v těch nejhnusnějších lokalitách Rakouska, Ukrajiny a dokonce i Slovenska. Režisér rád deprimuje diváky a opravdu si v tom maximálně libuje. Převážná část snímku se odehrává v nemocnicích a jiných zařízeních, kde pracuje hlavní hrdinka a Seidl nás bombarduje dlouhými záběry na staré a nemocné lidi. Snímek je nejenom deprimující ale i zbytečně dlouhý a hodně záběrů bylo opravdu neúměrně natahovaných a Seidl ve spoustě z nich divákovi ukazuje to co ani nechce vidět. Masový divák film vypne po úvodních pár minutách, které seznamují s hereckým obsazením ale pokud máte zkušenost s předchozím režisérovým počinem, určitě vás nic nepřekvapí a i když se vám film nebude líbit dokoukáte ho až do konce. (02.04.2009)

K týrání postav není napříště zapotřebí hororového žánru – Import/Export ukazuje, že horor a život znamená totéž. Otázkou rovněž zůstává, zdali to nejcennější v životě je život. ____ V Evropě vládl dlouhé údobí trend otevřeného buržoazního existencialismu kolem Bergmana, zatímco dnes Rakušané podobně jako Maďaři (4 měsíce, 3 týdny a 2 dny) dorážejí na trh dramaty vesměs existenčními (pro pořádek: třetí vlnu představuji workoholické seriály přímo z pracovního procesu – nemocnice, vyšetřovatelé atp.). Existenční nesnáze v sobě ovšem sebezahrnují i ty existenciální, neboť nemáte-li peníze, ztrácíte i důstojnost. Odtud polovičatost evropských uměleckých filmů z 60. let, jež, s výjimkou neorealismu, trápily postavy pouze vnitřně. Tato redukce – existenční / vnější a existenciální / vnitřní – se projevuje zejména v použité stylistice: trápíte-li postavy vnitřně, můžete jako režisér stále zůstat u „vnějších“ krásných obrazů a hudby (pokud tedy nechcete v některých momentech skrze styl filmu ilustrovat divákovi mentální procesy těchto postav), avšak existenční dramata jako Import / Export si žádají prostředků zdrženlivějších – odtud je patrné, proč je pojímán Import/Export dokumentárně. Celou tuto načrtnutou koncepci je možno přisoudit zákonu zachování energie: stylisticky bohatší existenciální filmy (+) vypovídají o nečinných postavách (-), zatímco dokumentární objektiv (-) směřuje k lidem činorodějším (+) – ono když nemáte co do huby a provází vás existenční potíže, není pro pasivitu místo a nastupuje činorodost. I Sartre coby stoupenec výroku, že „existence předchází podstatě“, což vlastně znamená, že člověk není ničím předurčen a že charakter a význam člověka jsou určeny jeho činy, nikoli jeho názory, skutky, ne slovy... a ten samý Sartrer coby literát spjatý s životem (a méně jako filozof spjatý s metafyzikou) spadá mezi potenciální fanoušky Import/Exportu, nikoliv Bergmana. Sartre byl myslitel nikoli pro věčnost, ale pro dnešek. (10.03.2009)

Přiznám se, že jsem čekal více. Téma vypadá hodně slušně. Začátek na ukrajině sliboval velkou sílu. Nicméně po příjezdu Olgy do Vídně to vyšumělo. Druhý příběh byl ještě mnohem slabší. Kamera byla místy vynikající, ale ten scénář nebyl dobrý. Mít dva rozdílné příběhy, které se protínají pouze náznakově by ještě šlo, ale ani jeden nebyl výrazný. Pouze to klouže po povrchu. Zajímavé byly záběry ze Slovenska a místy slyšitelná slovenština a čeština. (31.05.2012)