Import/Export

Syrový realismus čiší z tohoto neúprosného "dokumentu" odvrácené strany života: Ukrajinky, která si v nouzi vydělává v Rakousku a konzumních Rakušanů, kteří zabíjejí duševní prázdnotu na Ukrajině. Po filmové stránce je tu mistrně ukázáno až příliš ponížení lidské důstojnosti člověka 21. století. Ponížení dobrovolné i nedobrovolné. Ty dvě hvězdičky jsou za tu formální - řemeslnou stránku filmu, ten zbytek za obsahovou depresi a beznaděj... (04.05.2010)

Film, na kterém si mladiství filmoví teoretici, studenti filmové vědy a intelektuálové obecně mohou procvičovat své znalosti ze školy, aplikovat všelijaké teorie a vůbec dokazovat, co všechno v oboru filmové vědy pochytili. Pro normálního diváka je to nejen nepříjemné, ale bohužel i značně nudné, roztahané a utahané pokoukání. Life Sucks, to víme všichni, chytří i blbí, ale když i Film Sucks, tak pak je to vážně problém a to byl případ tohoto díla, které je pravdivé, jenže příšerně nepříjemné, samozřejmě, to byl jeho účel, rozumim, ale koukat se na to fakt dá jen s velkym sebezapřenim. (20.11.2016)

Hodnotím režiséra za pro mě neuvěřitelně natočené scény v obtížných prostředích. Ale ... pokud Slovensko bylo vyobrazeno tak, jak bylo, dá se tušit, že i ostatní oblasti byly značně přehnané a nereálné... Romské ghetto vyobrazeno jako líheň prostituce a násilí (stereotypní a nepravdivý pohled). Scény z pečovatelského prostředí bych možná i věřila, ale je to velmi individuální a myslím že mnoha LDNkám křivdí. A způsob, jakým se mladý rakušák dostane na Ukrajinu a hledá práci je podle mě křečovitý a nucený. Autor filmu proto vybral nejpesimističtější možná schémata a poskládal je dohromady, aby dal vzniknout megapesimistickému dílu... (20.12.2012)

Z celého filmu je cítit v důsledku až latentně frenetická citová apatičnost. Empatie je zde nahrazena animalitou a city nahrazují pudy. Jednotlivé postavy jsou vláčeny okolnostmi v hnusném světě, ze kterého se vytratila veškerá lidská důstojnost. Seidl si nenárokuje vzbuzovat soucit s postavami, pouze je nechává trpět. Jednotlivé záběry jsou přímo řezány z celku a nechávají v perfektcionalisticky komponované mizanscéně vyniknout pocitu chladu. Vyhrocenost všech výše zmíněných atributů posouvá Import/Export na hranice exploatace - některé scény jsou až příliš „hédonisticky“ natočeny na to, aby mohly být přijímány ve vší vážnosti. Vybrané záběry jsou však pouze hyperbolizované části skutečnosti, na kterou Seidl upozorňuje. Spíše než nějakou salonní kritiku společnosti se sladkobolným dozvukem, nad kterou by se v sedačkách rozplývaly miliony diváků komerčních televizí, tak Seidl vytvořil nekonformní rafinovaně nadsazenou skládačku současné společnosti. (04.09.2010)

"I may be old, but I'm still foolish." Mám stejný problém jako u filmu Lilja. Všechno je to moc pěkné, chápu proč to režisér dělá, ale nijak se mě to vnitřně nedotýká. S výjimkou starých lidí v nemocnici, to je věc, se kterou by mi připadalo zajímavé (a hodně masochistické) dál pracovat, ne to jenom takhle předhodit syrové. Seidlův filmový styl mi připoměl situaci, kterou jsem zažila. Petr Marek nám pouštěl studentskou etudu, která měla být dle zadání němá. Rovněž se tam odehrával depresivní příběh, který obsahoval staré lidi a smrt, a v poslední scéně proti sobě stál starý děda a jeho dospělá dcera, dívali se z okna a mlčeli. Petr Marek to okomentoval, že jde o dobře zvládnuté cvičení, ale ta závěrečná scéna, že to je přesně ta chvíle, ve které by normální člověk už promluvil. Vybavila jsem si to hlavně při scéně, kdy Olga odchází z domu a loučí se s matkou, ale tak nějak by se to hodilo i na celý film. Ale zase bych se nechtěla pouštět do debat, že některým lidem prostě není do řeči tolik jako ostatním. (06.05.2011)