Venkovský učitel

Možná to bude znít divně, ale co podle mě tomuto snímku chybí, je opravdovost. A to prosím jako sůl. Film se tak zatvrzele tváří, že je ze života, až mi v něm nepřijde přirozené vůbec nic, od reprodukce Známky punku na večerní chlastačce až po závěrečnou zlomenou nohu rozervaného Chlapce. O citech, dilematech, vášních a tak už vůbec nemluvím. Nemám nic proti komorním pomalým snímkům, spíš by se dalo říct, že je vyhledávám, ale na první podívání byl Venkovský učitel tak roztahaný, aniž bych v dlouhých záběrech na vlnící se vodu nebo belhajícího anarchistu měla nad čím přemýšlet, že už se to ke konci skoro nedalo vydržet. Jenomže i slabší scénář (Lev? Za co?) a nudná režie by se daly vydržet, kdyby se člověku dostalo těch výborných hereckých výkonů. Jenomže jak jsem docela alergická na afektované teatrální výkony, tak mě ani ukňouraná Bydžovská (Lev? Za co?), ani apatický Liška nedokázali přesvědčit o životnosti svých postav. Velkou chybou také podle mě bylo obsazení neherce do poměrně důležité role Mariina syna, protože jenom to, že ho každá náctiletá dívka, kterou znám, považuje za neuvěřitelně až dokonale krásného muže, na dramatický požitek z hereckého výkonu nestačí. Naopak musím uznat, že Tereza Voříšková předvedla velmi procítěný a uvěřitelný výkon, jenomže se zase na plátně pohybovala jenom chvilku a potom odkotkovala do dáli. Ve výsledku jediná scéna, která se mi ve filmu opravdu byla líbila, byl úvodní coming out před maminkou a následné pokuřování na balkóně. A to je na dvě hodiny zoufale málo. (12.05.2009)

Je až s podivem, že této látce se v českém prostředí mimořádně daří. Pokud naši hrdinové od odněkud někam utíkají, tak se železnou pravidelnosti skončí v přírodě potažmo na vesnici, a to platí jak pro současné Bobule tak i Tomáše Hanáka ve filmu Cesta z města. Venkovský učitel patří mezi málo českých snímků, jenž ví, co říká, proč to říká a jak to říká. Neustálá polemika nad zhoubným vlivem lidské civilizace, kdy sebepoznání nalezneme pouze v harmonii vesnického života, sice není žádný filozofický jackpot, ale naštěstí se obejde bez pamfletových gest a frází. Venkovský učitel se z českých škatulek vymaňuje hlavně tím jak je natočen. Veškeré scény se totiž v drtivé většině obejdou bez střihu, čímž Sláma vytvořil vůči mě jistou bariéru, kterou jsem jen s obtížemi překonával. (07.05.2008)

V ulite učiteľa na vidieku sa hrdina (Liška) schová, bo penisy iných chlapcov viac než v úcte chová. Ach rád, tak rád učiteľ vo chvíľach voľna líha na slamy balíky, by trýznivo nemusel v kuse na cudzie myslieť, krásne kolíky. I tam, v slame postretne raz známu devu lepú z mesta naživo, ako cmuľká sa s Chlapcom/synom domácej pani zaujato i vášnivo. Chlapcova matka, životom kruto poznačená, a hoci učiteľovi nadbieha, márna je jej snaha, jeho orientácia dávno predtým predznačená. A tak Bydžovskej postava prebíja sa poľnohospodárskymi prácami ďalej mierne hystericky, ale veď takto to vo filmoch s tematikou vidieka chodí temer vždycky. Do toho dedinská tancovačka pod holým nebom, na ktorej dievčina z mesta Chlapcovi na noc zdrhne s bývalým učiteľovým jebom. Situácia sa výraznejšie skomplikuje po-potom, čo učiteľ poihrá v noci sa s Chlapcovým ko-kotom. Nakoniec sa všetci zmieria so situáciou dáko a do budúcna vari z homošksého učiteľa bude Chlapcov sváko. Napriek zápletke vycucanej z palca, dobré je ak dá sa od diváka filmu šanca. Približuje intímne komicko-tragickú atmosféru vidieka až tvorivá energia režiséra do filmu sa vystrieka. (27.08.2020)

V české 'konkurenci' je Sláma někde úplně jinde. Přirozenost je mu vlastní, což vlastně dokazuje i trochu cílenou scénou porodu. Ale nechci kritizovat. Venkovský učitel na mne dolehl vší svou silou, od Lišky jsem nečekal nic jiného než vynikající výkon, od Zuzany Bydžovské vlastně taky, ale.. ten její byl životní. Emoce jí zmítají způsobem její postavě vlastní - pro mne nebyl hlavní postavou příběhu homosexuální učitel z velkoměsta - hlavní dějovou linkou pro mne byl osud Marie, venkovské hospodářky, která se musí vypořádat jak s obtěžováním svého syna, tak se svou samotou.. (29.10.2008)

VENKOVSKÝ UČITEL je nikoliv český, ale evropský projekt, jehož stylistická figura je formálně opodstatnitelná. Práce s více plány najednou, přesné rozmístění v mizanscéně, co scéna, to jeden záběr či vnitrozáběrová montáž, diegetická hudba přecházející plynule do adiegetické a zase zpátky, práce se (hereckými) šaržemi a pomalým plynutím snímku, založeném na výpovědní hodnotě obrazu a hudbě jako fokalizujícím prvku._____ Bohdan Sláma filmařsky dospěl a našel svůj styl, metaforické či metonymické banality jsou opodstatnitelné vzhledem k užitým formálním prvkům, v první čtvrtině stylistická figura založená na násilném a neplynulém střihu se ukáže jako jazykově promyšlená, vyjadřující pohyb postav v příběhu. Pavel Liška, zbaven své šarže, se až moc soustřeďuje na učitelovskou dikci, věrohodnější je v mlčenlivých scénách. Zuzana Bydžovská po GYMPLU pokračuje ve své odyssey matky s problematickým výrostkem, škála poloh v jedné scéně (jednom záběru) je odzbrojující. Marek Diviš slouží filmu a neexhibuje, Godárova hudba doplňuje obrazovou složku. Zbavit se nadbytečných explikací a tendenčnosti v analogii učitel=režisér a žák=divák, je to za 100%. Ale Sláma si je vědom svých chyb, takže se může zlepšovat._____ P.S. to Rob Roy: Ne že tam je míň než 200 střihů, on je tam méně než 100 střihů - přesně 81! (28.03.2008)