Venkovský učitel

Malá a milá člověčina o lidech se svými malými a vcelku obyčejnými problémy ve vztazích odehrávající se v roztomilé české vesničce... no prostě další český film který je námětem tak strašně nezajímavý, až mě to bolí. Na české poměry je sice ještě docela slušně natočený a, aspoň na první pohled, není tak strašně o ničem jako filmy například od Hřebejka, ale i tak se nejedná o nic co by stálo za srovnání s kvalitními a zajímavými díly jiných evropských zemí. Ani ta snaha o emotivní zapůsobení Slámovi většinou většinou moc nejde a mizerně napsané dialogy ho v těch nejvyhrocenějších scénách dokonce sráží do parodie. 6/10 (03.08.2008)

Až neskutečně působivé a ač s pozitivním vyzněním, přesto "slámovsky" depresivní. Jediný problém, který s Venkovským učitelem mám je, že je tak hrozně pomalu vyprávěný. Na druhou stranu ale chápu záměr. Pomalu budovaná atmosféra, scény bez střihů, díky kterým se ještě intenzivněji sžíváte s postavami. A když se pak děje něco hodně vážného, vnitřně vás to přímo drtí - jakobyste byli účastníci situace. Bohdam Sláma je mistr a tenhle film dokonale obstojí nejen v českým měřítkách, ale i v celoevropských. Vážně. (05.02.2008)

Každý někoho potřebuje. Harold potřeboval Maude, Basili Hallward potřeboval Doriana Graye, hippies zase Johna Lennona. Koho potřebuje učitel? Nikoho? Je těžký referovat o filmu, jehož téma se nesetká vždy s kladným přijetím. Dostali jsme se do Nerudových časů, časů, kdy všichni všechno o všech víme. Kdo se rozvedl, oženil, zemřel...kdo koho zmlátil, poblil. Všichni jsme strašně tolerantní, když jde o prd, ale v akci už polovina lidí stáhne zadky. Venkovský učitel je o životě. O hledání sebe sama, vyrovnávání se, setkávání. Bohdan Sláma mi dal šanci. Šanci čistě osobní a já ji přijmul. Dal nám rozlet a do háje, kdo je v dnešní době schopný dostat diváka s hercem do soudržnosti! Z hereckého projevu Zuzany Bydžovské se mi podlomila kolena (řadím se k těm, kteří ji považují za nejlepší český herecký artikl). Mám toho na srdci plno, ale jelikož nikoho nezajímá psychické rozpoložení průměrného filmového fandy, stáhnu se do ústraní. Koho potřebuje učitel? Nikoho?....... (17.08.2009)

I učitel je jen člověk, a každý člověk někdy chybuje a bojuje se svými slabostmi. Pavel Liška v tomto filmu ztvárňuje homosexuálního učitele, který z pražského gymnázia odchází učit na vesnici s tím, že zde třeba konečně najde klid, štěstí a sám sebe. Bohužel zde nachází jen nešťastnou lásku, která nikdy nebude opětována. Asi takový dojem jsem si odnesl z tohoto existenciálního dramatu, které proplétá osudy jednotlivých zúčastněných a v němž je už po krátké chvíli jasné, že ani jeden z hlavní trojice postav se svého štěstí zřejmě hned tak nedočká. S Bohdanem Slámou jako režisérem jsem se poprvé seznámil někdy před 10 lety (tehdy mi bylo 15 let), když jsem viděl film Divoké včely a dodneška mám v paměti tu zvláštní pachuť, která ve mně zůstala po zhlédnutí tohoto filmu. Je zvláštní, že už si koro vůbec nepamatuji, o čem to bylo, ale pocity, které ve mně film zanechal si pamatuji dodnes. A tenhle film ve mně probudil stejné pocity, jako Divoké včely. Stejný pesimismus, stejná zatrpklost, zkrátka to je úplně totožné jako před těmi 10 lety. Je fajn vidět, že Bohdan Sláma stále točí filmy, které v divákovi probudí pocity, emoce a všelijaké myšlenky. Film venkovský učitel vyniká ovšem nejen zajímavým dějem a celkovým pojetím, ale také hereckými výkony. Pavel Liška mě velmi příjemně překvapil, působil zde seriózně a svou roli zahrál naprosto přesvědčivě, stejně jako Zuzana Bydžovská a Ladislav Šedivý. Ústřední trojice tedy byla obsazena kvalitně a dobře a i díky tomu nakonec uděluji nadprůměrné čtyři hvězdy. (18.01.2012)

Keď si tak spomínam, naozaj neviem, kedy som naposledy dával tuzemskému filmu plné hodnotenie, no po dlhom čase musím bezpodmienečne a jednoznačne potvrdiť takmer stopercentný zážitok. 'Venkovský učitel' je dokonalý takmer po všetkých stránkach a aby bolo jasné, prečo som povedal takmer, tak to hneď objasním a obhájim. Jedinou nepatrnou štrbinkou v dokonale ucelenej ulite bolo herecké predstavenie mladého páru Ladislava Šedivého s Terezou Voříškovou a ich vedľajší príbeh, ktorému som vďaka ich pomerne umelému prednesu toho veľa neuveril. Inak som si kráľovsky zavzlykal, trpký príbeh so súčasnými otázkami dnešnej spoločnosti je citlivo situovaný do ešte citlivejšieho dedinského prostredia. Nejednoduchá kombinácia zápletky sa mohla každú chvíľu zvrhnúť na niečo žalostné, celý štáb však držal svoj príbeh pevne v rukách. Senzitívne dialógy a životom napísaný scenár premenili herci v niečo krásne. Absolútnym vrcholom filmu boli scény dedinskej zábavy, počas ktorej som sa cítil, akoby som sa nachádzal priamo v jej epicentre. Epicentrom citového vyvrcholenia však boli záverečné minúty. 95%. (26.04.2009)