Venkovský učitel

"A nevadí, že jsem homosexuál"  - "A tak, no, vždyť je to dneska už vlastně regulérní záležitost" Aneb coming out na české dědině. Lidsky upřímně  a bez pochybných společenských soudů, rozuměj  aktivistických žvástů, podaný příběh o tom, že život  prostě není jednoduchý a už vůbec ne, když jste homosexuál nebo opuštěná ženská na vsi. Liška a Bydžovská naprosto fantastičtí a ačkoliv mi slza neukápla, tak jsem ani nedutal  a vážil si svýho štěstí.  Tohle je pochopitelně pětihvězdičkový film pro duchem dospělé. (13.10.2023)

Jako film je Venkovský učitel super. Opravdu mě potěšilo, že se v Česku můžou natáčet i tyhle filmy, ne jen "lidové" komedie. Celý film je takový opravdový, působí naprosto plynule a já si ho užíval a proto mě docela zamrzel konec, který dle mého naprosto podkopl sám sebe. Totiž tento film propaguje prakticky celou svou délku jakousi upřímnost a konec podle mě končí na hodně neupřímné a falešné notě. Každý někoho potřebuje, fajn, s tím nemám problém. Nicméně takhle se problémy v reálném světě neřeší/nevyřeší. Jak říkám, až na ten konec jsem spokojený. 80 %. (10.12.2014)

Je až s podivem, že této látce se v českém prostředí mimořádně daří. Pokud naši hrdinové od odněkud někam utíkají, tak se železnou pravidelnosti skončí v přírodě potažmo na vesnici, a to platí jak pro současné Bobule tak i Tomáše Hanáka ve filmu Cesta z města. Venkovský učitel patří mezi málo českých snímků, jenž ví, co říká, proč to říká a jak to říká. Neustálá polemika nad zhoubným vlivem lidské civilizace, kdy sebepoznání nalezneme pouze v harmonii vesnického života, sice není žádný filozofický jackpot, ale naštěstí se obejde bez pamfletových gest a frází. Venkovský učitel se z českých škatulek vymaňuje hlavně tím jak je natočen. Veškeré scény se totiž v drtivé většině obejdou bez střihu, čímž Sláma vytvořil vůči mě jistou bariéru, kterou jsem jen s obtížemi překonával. (07.05.2008)

Pravý opak vyumělkovaných, na city zacílených Tajností (jež při druhém zhlédnutí jednoduše „nefungovaly“): syrový, realistický, avšak vnitřně krásný film. Jemná práce se symboly. Promyšlené kompozice dlouhých záběrů, které nikdy nesvádějí k podezírání kameramana z exhibice. Skvěle napsané, ještě lépe zahrané postavy. Slámovým hrdinům stačí pár slov, abyste poznali jejich minulost a zatoužili znát jejich budoucnost. A někdy, primárně v Liškově případě, není třeba ani těch pár. Nejčastěji zmiňovaný (protože opravdu excelentní) herecký trojlístek Liška, Bydžovská, Šedivý, doplňuje bezchybné obsazení ostatních rolí. Rodiče Zuzana Kronerová a Miroslav Krobot vnášejí do příběhu trochu toho humoru, aniž by byli redukováni na komické figurky – scéna na balkóně byla pro mne nejsilnějším momentem celého filmu (zvlášť Krobotovo lakonické „Maminka má pravdu“). Marek Daniel jako Jirka, frajer z velkého města, představuje takřka dokonalou antitezi subtilního Petra a na jeho prosté, všeříkající konstatování „Chybíš“, bych navázal zdůvodněním, proč mi některé scény z poslední třetiny brání v udělení nejvyššího hodnocení: „Vadí“. Vadí očividně pěší vycházka do Německa, jedna z částí nešikovně vystavěné Láďovy anabáze. Vadí bezdějové potácení, do nějž tvůrci trochu násilně komponují tři zásadní motivy - zloba, vykoupení, odpuštění. Vadí poslední záběr, sice žádoucí (vždyť oni si to zaslouží), ale na rozdíl od zbytku nevěrohodný a rušivý. Kvalitativní odstup od zbytku české produkce je stejně markantní. Venkovského učitele, snímek, kterému věřím, že vznikl z podobných pohnutek, jež člověka přimějí vylézt si na třešeň a pár minut hledět do dálky, lze zcela bez obav hodnotit dle standardů pro zahraniční festivalovou produkci, což potěší. Nesmírně. 85% Zajímavé komentáře: kiddo, Silence, Lennnnna, uzzi (26.05.2008)

VENKOVSKÝ UČITEL je nikoliv český, ale evropský projekt, jehož stylistická figura je formálně opodstatnitelná. Práce s více plány najednou, přesné rozmístění v mizanscéně, co scéna, to jeden záběr či vnitrozáběrová montáž, diegetická hudba přecházející plynule do adiegetické a zase zpátky, práce se (hereckými) šaržemi a pomalým plynutím snímku, založeném na výpovědní hodnotě obrazu a hudbě jako fokalizujícím prvku._____ Bohdan Sláma filmařsky dospěl a našel svůj styl, metaforické či metonymické banality jsou opodstatnitelné vzhledem k užitým formálním prvkům, v první čtvrtině stylistická figura založená na násilném a neplynulém střihu se ukáže jako jazykově promyšlená, vyjadřující pohyb postav v příběhu. Pavel Liška, zbaven své šarže, se až moc soustřeďuje na učitelovskou dikci, věrohodnější je v mlčenlivých scénách. Zuzana Bydžovská po GYMPLU pokračuje ve své odyssey matky s problematickým výrostkem, škála poloh v jedné scéně (jednom záběru) je odzbrojující. Marek Diviš slouží filmu a neexhibuje, Godárova hudba doplňuje obrazovou složku. Zbavit se nadbytečných explikací a tendenčnosti v analogii učitel=režisér a žák=divák, je to za 100%. Ale Sláma si je vědom svých chyb, takže se může zlepšovat._____ P.S. to Rob Roy: Ne že tam je míň než 200 střihů, on je tam méně než 100 střihů - přesně 81! (28.03.2008)