96 hodin

S rytiermi Jedi si neradno začínať, bez ohľadu na ich vek, ktorý môže zavádzať. Nie tak realistické ako Bourne ale minimálne tak zábavné, a to aj napriek tomu, že Morel na režisérskej stoličke sa Greengrasovi určite nemôže rovnať. Piata hviezdička za Liama Neesona, ktorý film neuveriteľne tiahne a to aj počas pomalšieho úvodu. Takto mal vyzerať Punisher. (31.08.2008)

Každé zdravě paranoidní fotřisko dobře ví, že Paříž je nová Sodoma, v níž hordy albánských draků číhají na nevinné americké panny a przní je v ten okamžik, co se podvozek Jumboleviathanů jen otře o de Gaula. V křišťálové kouli, jež zove analytik, však gunman Papá spatří rodiště a zaměstnání pánů přistěhovalců a nakope jim prdel. Brutalita je ospravedlněna, unesli mu přeci dceru. Tatam je pozitivní tolerance předchozích let, přichází "oko za oko, zub za zub". "Dost jsme vám, vy Albánci a Arabové, my zápaďané, dopřáli povyražení. Serete nás k zbláznění a konečně přišel čas nakopat vám řiť," dalo by se číst sdělení filmu. Pokud je to tak, pak je film jen výrazem primitivního vzteku, snad i pochopitelného, který jen již rozlobeným přinese na okamžik pocit: "Dobře jim tak, hajzlům." A pokud tomu tak není, cítím jen snahu přinést hrdinu drsnějšího než přinesli jiní, přesvědčivější násilí, zběsilejší akci, kterou tady tvoří spíše střih a pohyby kamery, než herci a kaskadéři. Raději mám o dění přehled alespoň takový jako hlavní hrdina. Dobře mi to zprostředkovává např. scéna únosu, o dost hůře různé rvačky a automobilové honičky. Kol a kolem vzato, nesmysl, co občas mírně zvýší hladinu adrenalinu v krvi. (12.05.2010)

Tento film je esenciální a současně maximalizované béčko. Nezabývá se nějakými áčkově odtažitými potížemi s identitou jednoho hezouna, nebo tím, kterak na nového Astona Martina nabalit žhavou modelku, ale naopak naprosto primárními věcmi (které evidentně sousta zdejších komentátorů mylně zaměňuje s primitivními). Únos dcery je zde zasazen do nelítostného prostředí, které ve své drastičnosti a obludnosti je tak neuchopitelné a zneklidňující, že jediným způsobem, jak se s ním vyrovnat je ho přejít – přesně jako hrdina, který s daným systémem může bojovat jen díky tomu, že jde pouze pro svou dceru a nezachraňuje žádné další dívky. To není naivita, ani žánrová zaslepenost, nýbrž bezmocná odevzdanost vůči faktu, že tento systém je tak prorostlý do společnosti, že ho prostě nelze zničit (viz scény ze stavby, zapojení policie a závěr mezi smetánkou). Z tohoto světa nevede jiná cesta, než zářivý happyend, který coby iluze dokáže přebít uchopení se vzpírající realitu. Díky zobrazení kuplířského prostředí, dravému tempu, přímočarosti a realismu (v intencích žánrového filmu) je 96 hodin devastující nejen jako audiovizuální jízda, ale i coby emotivní zážitek. Není tak stylově precizní jako bourneovky, ale díky tomu má mnohem větší účinek. (09.01.2009)

Nejlépe nabušených "96 hodin" do jednoho francouzského filmu, co jsem kdy viděl. A pro mě osobně téměř nejlepší film pojednávací o únosech a obchodech s lidským zbožím. Dobře zmáknutá expozice, kde zjistíme vše podstatné a můžeme přejít rovnou do akční kolize, kdy otec slyší v přímém přenosu únos své dcery. Začíná krize v tom, že mu zbývá 96 hodin do doby, kdy svou dceru už v životě nikdy neuvidí. Liam Neeson v podobě Bryana se jako otec řítí rychlostí vystřelené kulky, nezastavitelně v hledání své jediné dcery. Ani na okamžik vás nenechá vydechnout a vy musíte mít mrazení v zádech až do konce. Možná to s tím počtem hvězdiček přeháním, protože je to hned můj první dojem, který se časem rozplyne. Ale nemůžu si pomoc. (15.10.2008)

„Zabijte ho potichu, mám tu hosty.“ Zlí lidé jsou nepoučitelní. Už mohli vidět tolik filmů, v nichž hodný americký taťka vezme spravedlnost a střelnou zbraň do svých rukou… ale ne, oni si nedají pokoj. A tak dceru bývalého elitního agenta hned po uvedení diváka do nezbytného stavu nadrženosti (na krvavou a nesmlouvavou akci) osloví na pařížském letišti francouzský Leoš Mareš, bezpáteřní dohazovač bílého masa albánské mafii. Kdyby tak ubozí Albánci tušili, jak malými myšmi jsou v porovnání s kocourem, který jim jde po krcích. Že jeho výhružka „Najdu tě. A zabiju tě“ není planá, následně dosvědčí vážně míněným sdělením francouzskému Kevinu Spaceymu „Klidně zbořím Eiffelovku, když budu muset“. Z výrazu Liama Neesona lze vyčíst jediné – myslí to k smrti vážně. Což mysleli i tvůrci této super high conceptové akce. Proč by ne, vždyť podobné filmy sledujeme právě pro jejich přímočarost a nehumánní nebrání ohledů na kohokoliv, na cokoliv. Nepatřičnost „zabijáckých“ vět, použitých v různých obměnách už v tolika předchůdcích, jenom podtrhuje odklon od reality a únikový charakter těchto „kill ‘em all“ kousků. V současnosti, kdy ambicióznější snímky usilují o maximální realističnost a hrdinové povětšinou nevítězí kdovíjak suverénně (Bourneovo ultimátum, bitka ve Východních příslibech), je příjemné představovat si u rozumně dlouhých 96 hodin, že byste v případě únosu vlastní dcery dokázali totéž, co Bryan. Apendix: Z celého filmu jsem nabyl dojmu, že Luc Besson je pravičák nenávidějící Paříž, město plné úchylů a mafiánů odjinud. Doupě neřesti je navíc ironicky umístěno na Rue de Paradis. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, choze, castor, Niktorius, uzzi, gu-staff, Dallas, zdenny (18.11.2008)