Femme Fatale

Hodne zvlastni zalezitost, ktera zezacatku vypada strasne divne, prostredek se snazi byt akcni a eroticke sceny hypnotizujici, ale ve skutecnosti je silne nudny a zaver vse obrati tak na ruby, ktery cely dej takrikajic hodi nekam uplne jinam - pointa toho vseho se snazi byt necim, cim neni a cele to tak na konci vyzniva hodne umele a prvoplanovite... (19.07.2004)

Tak sa mi zdá, že maestro de Palma stráca dych. Kde sú tie časy napínavých záplatiek a strhujúcich rozuzlení (Blow Out), kde sú tie časy zarytých detektívov (Snake Eyes), kde sú tie časy neohrozených ochrancov práva (snáď ani netreba menovať). Tie časy sú už preč a namiesto nich nám de Palma servíruje stokrát videnú a tým pádom nutne (a nudne) otrepanú verziu vlastného uvedomenia sa. Ani RRS to nezachráni. (08.09.2004)

Zapomeňte na záporáky ze Zjizvené tváře, Carlitovy cesty nebo Neúplatných, kteří byli gangstery, zloději a pašeráky s grácií, zavilostí nebo jen s pouhou prohnaností. Tady nám De Palma veškeré zloduchy představuje jako nadávající figurky, které ve vězení spoustu let čekají, aby se dočkali potupně chudého (ne)finále. A jestli jste kdysi fandívali Carlitovi nebo Eliotu Nessovi, tak i s tím je konec. Hlavní hrdinové se nám scvrkli na úlisnou, rádoby rafinovanou krásku a fotografa, který pobíhá odnikud nikam a bez větších potíží se sebou nechává manipulovat. Takže sbohem, klasický noire nebo kriminálko, přichází hluboce nudná hra na diváka, která ukáže, že všechna vodítka, která jste se snažili sledovat, vlastně k žádné zajímavé pointě nevedla, to jenom scénář se odhodlal v samém svém závěru zoufale vyměknout. (26.11.2008)

POMO sice čekal, že se většího uznání filmu dostane u budúcej generácie, a proto jsem si film pustil v návaznosti na přirovnání k filmu Enemy. Nicméně většího zklamání se mi dostat asi nemohlo. Smrtelně krásná Femme Fatale je žirafa větší než všichni muži ve filmu s chlapskými lícními kostmi. Závěrečných pár minut má být velkolepé propojení snu a reality, které zde vypadá naivně pohádkově a nezapadá do kontextu. Zklamání. (20.10.2015)

Už „JEN“ ten začátek! Způsob, jakým si de Palma hraje s jednotlivými záběry, ta plíživá, slídivá, místy snad až voyeurská kamera, která je naprosto dokonalá a hlavně – ta elegance. Označení „elegantní“, v tomto případě až nonšalantní, používám u filmu jen velmi zřídka, nicméně v tomto případě jej lze využít k velmi přesné charakteristice toho, jak celý snímek již od začátku působí. Úvodní scéna v Cannes je nesmírně působivá, plyne vlastně i docela pozvolna a není v ní mnoho dialogů, nicméně vše je natolik rafinovaně a velezkušeně vedeno Brianem de Palmou, že to prostě vtáhne a nepustí. Elegance, originalita, neokoukanost a celkově film, který je formálně až neskutečně bohatý. Pokud má někdo pocit, že scénář je zmatený a spousta scén se v něm nachází takzvaně pouze na efekt, měl by se zřejmě více zaměřit i na samotnou stavbu děje, která sice nedosahuje výše zmiňovaných formálních kvalit, ale je zajímavě větvená a skrývá minimálně dvě „depalmoviny“, které nemusí být napoprvé zcela snadno odhalitelné. Já si jich všiml až napotřetí a to si samozřejmě nejsem pořád jistý.)) Mimořádný zážitek, který jen tak někde jinde neuvidíte. (09.10.2011)