Femme Fatale

Tak tohle se mi hodně líbilo. Ono to ze začátku nevypadalo na žádný zázrak, ale pak to nabralo úžasné obrátky a já zjistila, že to bude přesně ten typ filmu, co si můžu pouštět stále dokola a užívat si každý záběr a objevovat souvislosti a obdivovat kameru a to už vůbec nemluvím o Rebecce Romijn ( pánové si ten film musí zatraceně užívat). Ten konec byl samozřejmě překvapivý, ale tak nějak mě vnitřně uklidnil. De Palmův styl mi očividně sedí (02.06.2008)

Ehm...podivné. Sice jsem to nakonec asi pochopil, ale De Palmu mám radši, když se drží poctivých gangsterských filmů. S "Femme Fatale" si vyhrál opravdu do sytosti a třeba ta úvodní loupež, nebo sexy taneček jsou fakt výborný scény. Oproti tomu mi přišlo zbytečný rozdělovat obraz do dvou půlek. No a nakonec Rebecca je dokonalá BOHYNĚ. (15.11.2006)

Nečekaně skvělý film. Po bezchybném dvacetiminutovém úvodu, který tvoří jedna z nejlépe natočených zlodějských akcí, jaké jsem kdy viděl (podkreslená senzační skladbou Bolerish inspirovanou Ravelem), přijde na řadu alespoň pro mě naprosto nepředvídatelný příběh, jemuž nechybí nic. Zvolna se rozlévá jako voda z přetékající vany (případně akvária), diváka udržuje v permanentní pozornosti, v závěru ho překvapí, znejistí a hned zase uklidní. A k tomu všemu se dočkáme všeho, co na panu De Palmovi milujeme. Tedy kromě přestřelky na schodech. Líbilo se mi to velice. (23.10.2012)

Moje první setkání s De Palmou dopadlo víc než dobře, ale určitě ne bezchybně. Režisérův osobitý styl mě velmi zaujal, stejně jako mnoho kamerových vychytávek, které mám tak rád. Stejně tak hudba na motivy Bolera byla výtečná. Co mi ovšem na filmu vadilo, byla přílišná složitost, řekl bych až překombinovanost scénáře. Na jednu stranu je to dobře, ale na druhou je člověk zmatený a i když si myslí, že nakonec pochopil, není si tím, tak jako já, jistý. A to nemám rád. 75% (20.09.2009)

Komentáře o neo noiru jsou jen kecy. De Palma klame tělem. Když na počátku filmu sleduje Rebecca Romijn Sbohem buď lásko má, má to znalého diváka přivést k mapě, jak snímek číst (těm méně znalým postačí název filmu), ale hned vzápětí je tahle iluze narušena scénou jako vystřiženou z Dannyho parťáků (resp. drahého italského softporna). Nesporně je to promyšlený tah. Celý film chce být precizní hrou s žánry a diváckým očekáváním. To je v pořádku. Stejně jako může být Femme Fatale učebnicí montáže a kombinací formálních postupů. To je obdivuhodné. Naopak trestuhodný je scénář, který tomu všemu podkopává nohy. Nejde o to, že jde o banální vyprávěnku, problém je, že jde o banálně vyprávěnou story. Zatímco Romijnové věříte všechno, povrchnímu příběhu věřit nelze. Pokud vám není pět a netrpíte mozkovou obrnou. (06.01.2011)