Femme Fatale

Scénář: Brian De Palma .. Déja vue. Náročnější porce v podobě pikantní lahůdky zahalené snově-noir závojem. Je trochu paradoxní, že u Lynche podobné postupy nemusím, ale tady jsem si liboval. Může za to skvělá režie De Palmy, kdy je třeba neustále sledovat každý z řady dlouhých záběrů. Přesto i nejbystřejšímu uniknou spojitosti a náznaky, které objevíte až při dalším zhlédnutí. Pravda scénář, který si De Palma napsal sám, jako celek nedrží příliš pevně, ale silných momentů a promyšlených pasáží má spoustu. Z formální stránky stojí ještě za vyzdvihnutí excelentní práce kamery - je skutečně mistrná. Kapitola sama o sobě jsou herci, resp. herečky: Rebecca Romijn je překrásný kus ženy a ve snímku je toho využito na stodeset procent. Jejím sex-appealem je doslova nasáknuté každičké políčko, kde se objeví. Za povšimnutí stojí taktéž modelka Rie Rasmussen, která podobnou šanci předvést se dostala o několik let později v Bessonově Angel-A. Osobně jsem si pošmáknul, i když bych Femme Fatale stěží jen tak někomu doporučil. DÉJA VUE (04.08.2006)

Přišel jsem, ulehl jsem, zapnul jsem Femme Fatale, nepochopil jsem ji, přesto si užil skoro každou minutu, opakovaně se poslintal nad Rebeccou Romijn a šel jsem spát. De Palma je docela podrazák a nejsem si jistý, že všechny ty kinematografické pocty a dějové kličkování tentokrát smysluplně ustál, ale ty hrátky mě baví - když už nic jiného. 75% (09.04.2020)

Opravdu ubíjející film, který mě zklamal v každém ohledu a nudil jak to jen šlo. Kdyby tam nehrála Rebecca asi by se tam nedalo na nic dívat. Tentokrát se Brian De Palma do mého srdce netrefil, ale spíše se snažil o mou smrt. Uf naštěstí se mu to nepovedlo :-). Čím starší De Palma je tím horší, či spíše tím podivnějši, filmy tvoří. Ne, že by si dědula nemohl ke konci své tvorby trochu extravagantně zaexperimentovat, ale všeho moc škodí a jméno režiséra, jednoho herce a jedné modelky film neudělá. A kdo vidí v tomto filmu 5* geniální mistrovské dílo ... Ten už asi taky má problémy s věkem :-) (18.06.2005)

Nečekaně skvělý film. Po bezchybném dvacetiminutovém úvodu, který tvoří jedna z nejlépe natočených zlodějských akcí, jaké jsem kdy viděl (podkreslená senzační skladbou Bolerish inspirovanou Ravelem), přijde na řadu alespoň pro mě naprosto nepředvídatelný příběh, jemuž nechybí nic. Zvolna se rozlévá jako voda z přetékající vany (případně akvária), diváka udržuje v permanentní pozornosti, v závěru ho překvapí, znejistí a hned zase uklidní. A k tomu všemu se dočkáme všeho, co na panu De Palmovi milujeme. Tedy kromě přestřelky na schodech. Líbilo se mi to velice. (23.10.2012)

Tak tohle se mi hodně líbilo. Ono to ze začátku nevypadalo na žádný zázrak, ale pak to nabralo úžasné obrátky a já zjistila, že to bude přesně ten typ filmu, co si můžu pouštět stále dokola a užívat si každý záběr a objevovat souvislosti a obdivovat kameru a to už vůbec nemluvím o Rebecce Romijn ( pánové si ten film musí zatraceně užívat). Ten konec byl samozřejmě překvapivý, ale tak nějak mě vnitřně uklidnil. De Palmův styl mi očividně sedí (02.06.2008)