Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Laura (Rebecca Romijn) je mrcha. Příběh začíná na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v roce 2001, kde smrtelně krásná, ale také všeho schopná "femme fatale" odvážně uloupí drahocenný šperk a vypálí rybník svým komplicům. Poté odjíždí do Ameriky a v letadle se seznámí s úspěšným podnikatelem Wattsem (Peter Coyote) a s ním si užívá anonymity v cizině. Po sedmi letech je podnikatel pověřen prací ambasadora ve Francii, takže jeho žena Laura se po odvážné loupeži vrací zpět do Francie s novou identitou. Bývalý paparazzi Nicholas (Antonio Banderas) Lauru neustále pronásleduje a pokouší se odhalit ji takovou, jaká je. Vyfotí ji pro jeden z velkých týdenních skandálních časopisů, a její bývalí komplicové po čase stráveném ve vězení po ní jdou. Laura je ohrožena na životě, ale jako ztělesněný ďábel se umí bránit všemi prostředky.

Režisér Brian De Palma záměrně sáhl po klasické femme fatale tak časté ve filmech z let čtyřicátých a padesátých, a přizpůsobil ji současnému příběhu. Film Femme Fatale má jedinečnou pařížskou vůni, to proto, že režisér žil několik měsíců v Paříži a město si oblíbil. Antonio Banderas nezklamal v roli Nicholase, který je odrazem Lauřina ducha a obav. Jejíma očima ho vidíme jako nebezpečného jedince oblečeného do černého. Vpravdě ďábelskou podívanou předvedla Rebecca Romijn-Stamos (X Men) jako Laura, která používá svou krásu a sexualitu jako zbraň k získání toho, co chce. A daří se. V malé, zato výživné roli ambasadora Wattse se ukázal Peter Coyote. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (213)

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: Brian De Palma .. Déja vue. Náročnější porce v podobě pikantní lahůdky zahalené snově-noir závojem. Je trochu paradoxní, že u Lynche podobné postupy nemusím, ale tady jsem si liboval. Může za to skvělá režie De Palmy, kdy je třeba neustále sledovat každý z řady dlouhých záběrů. Přesto i nejbystřejšímu uniknou spojitosti a náznaky, které objevíte až při dalším zhlédnutí. Pravda scénář, který si De Palma napsal sám, jako celek nedrží příliš pevně, ale silných momentů a promyšlených pasáží má spoustu. Z formální stránky stojí ještě za vyzdvihnutí excelentní práce kamery - je skutečně mistrná. Kapitola sama o sobě jsou herci, resp. herečky: Rebecca Romijn je překrásný kus ženy a ve snímku je toho využito na stodeset procent. Jejím sex-appealem je doslova nasáknuté každičké políčko, kde se objeví. Za povšimnutí stojí taktéž modelka Rie Rasmussen, která podobnou šanci předvést se dostala o několik let později v Bessonově Angel-A. Osobně jsem si pošmáknul, i když bych Femme Fatale stěží jen tak někomu doporučil. DÉJA VUE ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Ačkoliv bývá Brian De Palma často přirovnáván k Hitchcockovi, v mistrovském díle Femme Fatale se se svým vzorem dost radikálně rozešel. Jistě, pořád tu máme spousty společných trademarků jako perfekcionismus, napětí, zdvojování, morbidní humor, silná vizuálnost, manipulace s divákem, voyeurismus atd., jenže Femme Fatale je nesmírně chytře zkonstruovaná hlavně po obsahové stránce, takže se poněkud příčí Hitchcockovu krédu hlásajícímu, že „jak“ je důležitější než „co“. Většina Hitchcockových filmů zní podle anotace hrozně hloupě, některé přímo otřesně, což ale není nikterak na závadu, protože Hitchcockovi šlo primárně o zpracování. Dokonce inklinoval ke špatným předlohám a vyjadřoval se nelibě o těch dobrých a složitých. Nenáviděl chytré mysteriózní filmy a scénáře, které klamou (mystifikují) diváky a vyžadují po nich intelektuální činnost, a místo toho kladl důraz na emoce vyplývající z napětí, které vyvolával tím, že poskytoval divákovi všechny informace – odsud vidíme, proč je tajnůstkářský Lynch přesný opak otevřeného Hitchcocka. A stejně tak odsud vidíme, proč je Femme Fatale, která je založená hlavně na intelektuální rekonstrukci značně zamotaného děje, tak anti-hitchcockovská. Důvod může být i ten, že Palma si k filmu sám napsal scénář, na rozdíl od Hitchcocka, který sice se scénáristy dost úzce spolupracoval, ale sám nikdy nepsal, takže nekladl tolik důraz na obsah. Tady je ovšem obsah vzdor prvotřídní formální stránce, která je pro Palmu typická, takřka vším. Tudíž i když většina lepších kritiků odmítá podrobné popisy děje jako zbytečné a příliš snadné, v tomhle filmu je to právě to nejtěžší. ____ Netvrdím, že jsem přesofistikovaný příběh pochopil, pokusím se nicméně o jeho sesumírování, snad to bude někomu vhod: (-spoilery-) Laura (zlodějka) je na začátku po loupeži drahocenných šperků zaměněna jistými lidmi za svou dceru Lily (sebevražedkyně). Záhy Laura usne ve vaně a ve snu prožívá budoucí život Lily ve Francii. Fakticky vzato zažívá podobnou vidinu i na úplném začátku při sledovávání noiru Pojistka smrti, díky němuž se dozví, co se stane se „špatnými holčičkami“, jako je ona. Klíčové je, že Laura je svým způsobem jen snem Lily (byť sní Laura, ovšem život Lily) a Nicolas (paparazzi) je zase snem Laury. Přesvědčuje nás o tom i název dokumentu o filmu: Dream Within a Dream. Podobně jako v Počátku tu tak máme několik hladin, konkrétně tři: Lily-Laura-Nicolas (ve skutečnosti však čtyři, protože si to všechno vymyslel a vysnil Palma, totéž však platí i pro Nolana). Banderas to údajně vůbec nepochopil a pořád nějak svou postavu inovoval, aniž chápal, že je jen snem Laury a reálně existuje pouze v posledních minutách, když ji zve na drink. Určitý paradox spočívá navíc v tom, že vždycky ten aktivnější je ve skutečnosti pasivnější - Nicolas, byt chlap a fotograf, je jen sen Laury a mrcha Laura je jen sen Lily. Druhým paradoxem či komplikací je fakt, že Laura zažívá Lilynu budoucnost, kdežto Nicolas sestavuje z fotek Lauřinu minulost (pro Nicolase je to sice Lily, ale ve skutečnosti je to Laura, která ve snu prožívá budoucnost Lily). Zásadní je samozřejmě vztah Lily a Laury, který není jen snivý, ale probíhá i v reálu v pokoji rodičů Lily. Odsud vidíme i důvod druhého twistu na konci - Lily odlétá do Ameriky, kde se seznámí s ambasadorem (a prožívá tak v reálu velkou část toho, co snila Laura), a Laura vyměňuje diamanty za peníze. Ten důvod, proč je může vyměnit a proč jsou oba černoši zabiti, je ten, že zachránila život Lily, když předešla jejímu zasebevraždění, a tudíž si zasluhuje odměnu – nejen peníze, ale i vykoupení. () (méně) (více)

Reklama

Ajinka126 

všechny recenze uživatele

Kravina nad všechny kraviny!! Z duše miluji žánr mysteriózních filmů, ale tohle si k tomu ani nepřivonělo, natož, aby se mohl tímto titulem pyšnit. Začátek filmu je jako ze špatného porno filmu. Asi neměl, co jiného nabídnout, tak musel svlíknout dvě ženský a půl hodiny se tím zabývat. NUDA. Příběh se vyvíjel nesmyslně od začátku až do konce. Už jen to, že ta ženská potřebovala na záchod, pak se tam půl hoďky líbe s jinou ženskou, která ju mezi tím okrádá... COŽE?? :D. Kdo na světě je tak hloupej? HRŮZA!! V tom filmu se střídá jedna lidská blbost za druhou.. Je to ubohý film. Konec vám raději ani nepopíšu.. přišli byste o ten skvostný nápad! :DD. Když nad tím tak přemýšlím, tak kdybych si to pustila znovu jako komedii, možná bych se dost pobavila. ()

Terva 

všechny recenze uživatele

Příběh začíná na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v roce 2001. Režisér Brian De Palma záměrně sáhl po klasické femme fatale tak časté ve filmech z let čtyřicátých a padesátých, a přizpůsobil ji současnému příběhu. Scénář : Brian De Palma. Kamera : Thierry Arbogast. Hudba : Ryuichi Sakamoto. Zajímavý závěr. ()

Vojcl 

všechny recenze uživatele

Tak nevím, tenhle úlet Briana de Palmy mě nějak neoslovil. Koukat na Rebeccu jak předvádí své vnady je sice fajn, ale kromě toho nemá Femme Fatale co nabídnout. S výjimkou úvodní scény kradení diamantů je film dějově i vizuálně nezajímavý. Na Banderase tentokrát mnoho prostoru nevyzbylo. A závěrečná pointa mi přišla příliš dětinská. Jednou větou se jedná o hodně podivný podprůměrný thriller s přitažlivou hlavní hrdinkou, nic víc. ()

Galerie (41)

Zajímavosti (17)

  • Melanie Griffith přesvědčila svého manžela Antonia Banderase, aby roli přijal, i když není hlavní. Udělala to kvůli Brianovi De Palma, který jí pomohl na začátku její kariéry. (don corleone)
  • Antonio Banderas postava Barda v skutočnosti vôbec nezaujala, ale rolu bral ako príležitosť naučiť sa režisérske schopnosti od Briana De Palmu. Zdieľal túto myšlienku s De Palmom, ktorý súhlasil, že ho naučí všetko, čo potrebuje vedieť, ak príjme túto rolu. (Arsenal83)

Reklama

Reklama