Síla slova

Tohle mě dostalo... Hlavně vynikající prací odvedenou Washingtonem jako režisérem... Skvělou úroveň jeho herectví od něj už čeká každý, ale za kamerou tu odvedl ještě lepší práci... Nadchnul mě jeho přístup k emocionálně silným scénám a vynechání trapné (a jediné) prohry jeho debatního týmu (především pak Whitakera Juniora)... Dvě hodiny uběhnou až moc rychle a přesto, že člověk dopředu ví jak vše dopadne, neodtrhne oči... 90% (25.05.2008)

Výborný náhled do americké historie v režii Denzela Washingtona. Ten si jednou zase zkusil režii a prokázal, že mu to jde za kamerou minimálně stejně dobře jako před ní. Slušně to odsýpá, atmosférá 40. let je výborná a herci jsou většinou výborní, i když u těch mladších herců by se ještě našli určité rezervy. Celkově ale velká spokojenost a doufám, že se Denzel od režie neodvrátí a brzy natočí další zajímavý film. (10.08.2009)

At' už žehráme na americkou mainstreamovou produkci sebevíc, jedno jim upřít zkrátka nelze. Nikdo neumí tak jako oni vzít nějaké závažné téma, v tomto případě je to právo rasové svobody a rovnoprávnosti a natočit ho tak, že i když je mi úplně jasné, že tak černobíle se to určitě ve skutečnosti neodehrálo a že nám to tvůrci zidealizovali až běda, stejně se neubráním dojetí a takového toho povznášejícího pocitu sounáležitosti s hlavními hrdiny i s jejich bojem za správnou věc. Na to, abych takovým filmům podléhala příliš často, mám už přeci jen něco nakoukáno, ale čas od času, když se snímek nedá nadměrně unést patosem a casting zase jen hezkými tvářičkami bez talentu si něco takového dopřeju bez výčitek moc ráda. (03.02.2014)

Tak strašně rád bych Denzelovi přihodil ještě tu čtvrtou hvězdu, ale čím víc se k filmu vracím, tím víc se mi prohlubuje pocit, který jsem měl už při jeho sledování. Rasismus je vždy velmi vděčným tématem pro film. Vzpomeňme Jako zabít ptáčka, Čas zabíjet, Útěk v řetězech, Hádej, kdo přijde na večeři...atd. atd.. V tomto filmu se Denzel Washington rozhodl převést na plátno skutečný příběh amerického básníka, novináře a politika Melvina B. Tolsona a jeho žáků, členů debatního kroužku, s nímiž triumfoval v mnoha soutěžích. Téma samo o sobě slibné - bojovat proti rasovému útisku slovem - ovšem Washington (snad kvůli režisérské nezkušenosti, snad kvůli tlaku studia) se nevyvaroval tradičním klišé hollywoodských filmů - významné pohledy, patetické tleskání na "vhodných místech"... Vlastní dějová linka je i při neznalosti dobových reálií snadno předvídatelná. V každém okamžiku je jasné, co bude následovat; jak to celé skončí je nasnadě. Přestože je film velmi dobře nasnímán a herci (zejm. Washington i oba Whitakerové) jsou dobří, slabinou je právě scénář. Film je o debatérech, o diskuzích, výměnách argumentů - i když se zajímavých diskuzí dočkáme, z větší části jsou to jen výměny citátů významných osobností, které mladí hoši a dívka sypou z rukávu jako chodící encyklopedie. Argumenty podávají silné, ovšem nijak originální, a zejména v závěrečné řeči Jamese Farmera Jr. se sází spíše na city a vytvoření silného patosu, který evidentně na Američany vždycky fungoval. Nehledě na to, že členové debatního kroužku měli v soutěži vždy za úkol argumentovat ve prospěch té "správné" věci (tzn. té, které sami v hloubi duše věřili a která byla podstatou boje proti rasové nesnášenlivosti). Ale kdo by se chtěl koukat, jak černoch v rámci soutěžního klání argumentuje proti odstranění segregace ve školách? Že film trpí hollywoodskou megalomanií je zjevné i z toho, že skutečný debatní tým pana Tolsona nikdy proti debatérům z Harvardu nebojoval ... Uspěl pouze proti Univerzitě Jížní Kalifornie a to navíc jen tak tak... Přesto má film kvalitu, kvůli níž je dobré ho vidět. Nevyniká originalitou, ale myšlenky v něm obsažené je dobré si stále připomínat a navíc, jak už bylo řečeno, má moc pěknou kameru... 3 a 1/2* (04.10.2008)

Sympatický Denzel Washington mě úspěšně přenesl do let 1935-1936, kdy platila úplně jiná pravidla než dnes.. Příběh pana profesora Tolsona a jeho svěřenců z debatního kroužku mě vtáhnul na první dobrou, příjemně strávený čas v dobré společnosti se spoustou krásných myšlenek.. On už ten herecký ansámbl byl zárukou skvělé podívané - Washington, Whitaker a nutno dodat, že mladí jim sekundovali zdatně.. V podstatě je to smutné pokoukání, ovšem vyznívá s nadějí i vírou a to si cením, plus pochvalu ode mne zaslouží moc pěkný hudební podmaz.. (07.11.2023)