Jak se zbavit přátel a zůstat úplně sám

Uznávám, že to má i slabší momenty. V celku ale film perfektně šlape a hlavně baví. Vtipy jsou opravdu vtipné a konečně to na mě nepůsobilo jako prvoplánové zřetězení gagů, ale jako inteligentní naroubování na lehce romantickou linii filmu, která v pohodě ubíhá, není nijak násilná a bere si to nejlepší z nejrůznějších klišé. Vyzdvihnout si zaslouží i intertextuální pojetí filmu, které pracuje jak se sebereflexí, tak i s citacemi jiných filmů či cameo rolemi známých tváří. Simon Pegg si roli doslova užívá, asistují mu sympatická Kristen Dunst a správně dylinkovská Megan Fox. Dle mého názoru jde o jeden z nejlepších filmů se Simonem Peggem, které byly v posledních letech distribuovány. Doporučuji všem bez rozdílu. (13.11.2008)

Scénář: Peter Straughan .. Simon Pegg dobyl New York! Během své cestičky za vytouženým úspěchem, korunovanou společnou nocí s extra přitažlivou prdelkou Megan Fox, mimo jiné také poctivě pobavil. Pravda, je to místy až bláznivě hloupé, ale Simon Pegg to cele uhrál s grácií sobě vlastní. Scénář je drahnou dobu chutný. Motá do sebe spoustu zábavných motivů ze života novinářů a celebrit. Drhla až jeho pozdější fáze, kdy se ke komediálním situacím a svěžím dialogům připlétá romantika, která jede po příliš strohé, průhledné koleji. 75%. (30.11.2008)

Simon Pegg v romantickém filmu ... to je jako dát si biftek a jako přílohu dort. Ale i sebepodivnější recept někdy chutná víc, než byste si mysleli ... Ne příliš ostrý, ale každopádně trefný a hodně zábavný šíp poslaný do řad novinářů píšících o filmech a filmových celebritách i "celebritách". Vtipné, chytré, skvěle obsazené a zručně zrežírované dílko, které potěší zejména fanoušky filmu.... Podle mého se jedná o jeden z nejzábavnějších (ne-li nejzábavnější) filmů tohoto roku ... proto také vůbec nepřekvapuje země původu :) (20.11.2008)

Co se děje týče, nejde o nic nového - dlouhá, trnitá cesta ke klasickému happy endu. Ovšem tentokrát v britském kabátu, vyšívaném klasickým, nepřikrášleným, místy do krajnosti dohnaným humorem. Je pravda, že vidět Simona Pegga v romantické komedii (poté co jsem viděla Velkovlak) je ze začátku trochu šok, ale na konci je jasné, že bez něj by tenhle film vůbec nefungoval. Já se prostě dvě hodiny příjemně bavila - 7,5/10 (01.02.2009)

Existuje zhruba šest příznaků, proč je tenhle film duševně nemocný: 1, Současné romantické komedie nechápou jednu zásadní skutečnost – první polovinu jedou v režimu komedie, druhou v režimu romantika. Problém je, že komedie je ze své podstaty lehčím žánrem než romantika, a když se přepne z etikety do etiky, rozuměje ze skečů Simona Pegga a vynalézavých narážek do „serious issues“, a začne se vyprávět příběh, nefunguje to, protože první komediální půle pro tyhle události nezbudovala podloží. A tudíž tyhle události nelze brát vážně. 2, Princezna Megan Fox se zase odmítla svléknout. Velmi zjednodušeně řečeno je stále jen náhražkou touhy konkrétním symbolem, který má blízko k tzv. fetiši. Nikoliv herečkou. Dal bych nicméně rád na srozuměnou, kritikům Megan zvláště, že krásných žen chodí po světě tisíce, z čehož vyplývá, že k prosazení se v Hollywoodu je třeba vždy víc než jen krásy; nějaké přidané hodnoty. 3, Naverbujete-li do kteréhokoliv bijáku slavný herce – a tady se jich sešlo nemálo –, zaděláváte si na potíže, protože celebrity v originálních a rizikových projektech hrát odmítají, tudíž takový film musí jet podle šablon. Schválně si dosaďte do příběhu neznámé herce – výsledkem nebude nic jiného než defraudace, korupce, hereze, simonie, pedofilie a sodomie. 4, Jestliže si odmyslíte Simona Pegga, nezbude absolutně nic, co by za to stálo. Ale když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že díky jeho křupanskému chování ten film není anti-americký, ale ve skutečnosti anti-britský. Tudíž i Simon pozbývá smyslu. Vzniká prostor mezi Magdeburskými polokoulemi, rozuměje vakuum. 5, Režisér a celý tvůrčí kolektiv zjevně nepochopil, že i nižší žánry se musí dělat s elegancí a na úrovni. Tohle dílo je laciný, a o to je truchlivější, že má tu drzost vpasovávat do svého tajtrlíkovského rámce vážný věci. 6, Sympatický je, že příběh schází, takže nevíte, kam to bude zpočátku směřovat, ovšem díky tomu, že to nemá příběh, vás nezajímá ani to směřování, tudíž tu máme co do činění s dvojsečnou břitvou. Protože kde chybí organická jednota tématu (jednotná zápletka), chybí i vnitřní nutnost děje (konkrétní dění). Abych to uzavřel: Vážně jsem se v průběhu filmu snažil o smích – to ovšem spíše z přesvědčení, že smích podporuje zažívání, než z přirozeného sklonu se smát –, ale jak řekl Friedrich Nietzsche: „ženatý filosof náleží do komedie“, a tam patří i divák tohohle filmu. (24.11.2008)