Zkažená mládež

Působivě udělaný a kvalitně natočený psychický drasťák ze školního prostředí, při jehož sledování se vaše srdce obalí kamenným nánosem, se kterým si neporadí ani Calgon... Nánosy však brzy po doběhnutí titulků opadají a trvalé stopy nezanechají. Čím to? Inu, jak už to v podobných filmech bývá, autoři pěchují diváka emocemi i za cenu určité jednostranosti děje a směsnávání postav do plošných archetypů. Krom ústřední dvojice Joosepa a Kaspara sledujeme panoptikum slizkých, arogantních a necitelných hajzlíků, mezi něž se ještě nějak záhadně zatoukala okatá husička Thea. Na efekt vystavěnou násilnou pokřivenost bohužel nelze v celém snímku přehlížet, aniž by občas člověk z filmu nevypadával a neuvědomoval si, že už nesedí spolu s protagonisty filmu v jakési nejmenované škole a nedotýká se jej ta dusná atmosféra, kdy se vzduchem line zápach plynu, co hrozí nenadálým výbuchem, nýbrž sedí doma v křesle a sleduje výplody čísi mysli. Spolykal jsem většinu vlasce, ale naviják už ne - to jsou v Estonsku učitelé vážně tak slepí vůči dění ve studentském kolektivu? To vážně ani nikdo z dospělých nedokáže postupovat alespoň trochu logicky a racionálně? To vážně není možné řešit problémy se šikanou jinak, než to provedou Joosep s Kasparem? Nadsazení, stylizace, typizace, schématičnost - ať už tu nepřirozenost Klass pojmenujeme jakkoliv, nevadila by mi, pokud by ji snímek využíval jako prostředek k poukazování, k pátrání po příčinách, k odhalovaní jádra problému, či k čemukoliv jinému, než jen neodůvodněnému působení na divákovi emoce. Takto Klass funguje maximálně jako varovný majáček, který ovšem nebudí patřičnou pozornost paradoxně právě proto, že bliká příliš intenzivně. (04.04.2008)

Klass vypráví extrémní příběh ze školních lavic, jehož doslovnost je obrovským kladem i záporem naráz. Ukazuje přesvědčivou třídu plnou parchantů s neomezenými možnostmi v oblasti psychického i fyzického týrání, drží se naoko zpátky a v závěru exploduje se vší koncentrovanou nenávistí. Situace je odhalená až na kost, nabízí jasně čitelné příčiny i důsledky, drtí dva otloukánky na prach a o nic víc se nezajímá. Její nekompromisně protlačované poselství je tak nakonec trochu ke škodě věci. Po skončení filmu by mohl méně přemýšlející jedinec nabýt dojmu, že je to tak vlastně všechno správně - zbytek třídy je totiž prezentován jako stoprocentně zlá, zkažená a zákeřná sebranka. Příběh sice je vyprávěn z pohledu šikanovaných a tudíž o jakékoliv ospravedlňování utlačovatelů nestojí, nicméně hlubší rozbor členů třídy bych i tak uvítal. Zkažených 8/10. (02.02.2009)

Na první pohled vypadá Zkažená mládež jako kontroverzní film. Houby s octem. Ve skutečnosti jde o snímek, který své poselství předkládá tak přímočaře a jednoznačně, že si snad neumím představit diváka, který by ty dva nešťastníky a jejich zoufalý čin nechápal (pochopit, to dá rozum, neznamená automaticky souhlasit). Věřím, že by se našli mnozí, kteří by po tom týdenním pekle ochotně oběma nosili střelivo a dobíjeli prázdné zásobníky jejich arzenálu. Zkažená mládež je nepříjemný film, v určitém ohledu bezesporu působivý. Hraje ale na jistotu do té míry, že to jeho emocionální dopady tlumí. Na odsudku tak brutálního násilí se totiž bez problému shodne i ten, co sám šikanu provozoval či dosud tak či onak provozuje. V populárním sitcomu Teorie velkého třesku sympaťačka Penny s nadšením vzpomíná, jak na střední škole rafinovaně ponižovala a týrala třídní šprtku. Zaražená společnost mladých intelektuálů si následně vybavuje, jak jim jejich méně nadaní spolužáci dokázali deptat život. Na otázku, zda si Penny uvědomuje, že vlastně spáchala trestný čin, dívka odvětí, že se všichni přece strašně bavili a užívali si to, jako nikdy předtím a nikdy potom. A o tom to právě je. Spousta věcí, které jsme prováděli kdysi ve škole zas tak férová nebyla a dokázala těm méně populárním a méně úspěšným či slabším docela znepříjemňovat život, a spousta z nás tak či onak dokáže nenápadným mobbingem znepříjemňovat život svým kolegům, kteří nám nejsou sympatičtí, a vůbec si přitom nepřipouštíme, že jde ve skutečnosti o šikanu. Tu přece provozují nějací sadističtí vězni v kriminále nebo mazáci nováčkům na vojně. Nás se to přece vůbec netýká... Z mého pohledu je Zkažená mládež průměrný film se silným tématem. Nic víc, nic méně. Celkový dojem: 60 %. (24.05.2015)

Lehce přeceněné, ale přesto velmi kvalitní drama ze školního prostředí, které v mnoha scénách zachází do nejhlubších extrémů. Přes pochybnou kvalitu některých charakterů, které dotváří dojem třídy, lze psychologické rozpoložení některých jedinců chápat a včetně závěru skoro až podporovat. Přesto některé postavy působí trochu jako vata vedle několika stěžejních. Třída jako by se skládala z 20ti osob, jednoho vůdce, jeho tři hlavní pomocníky a tihle všichni proti pouhému jednomu chlapci, který se postaví na stranu šikanovaného spolužáka. V závěru se dostaví několik syrových pocitů, ale nejde se ubránit prvoplánovité snaze o tento dojem, skoro až umělý. Přesto výjimečný snímek mezi estonskou produkcí. (11.05.2008)

Připadá mi, že film má vysoký hodnocení, protože všichni přece víme, že šikanovat spolužáky je špatné, áááno? Jenže já filmu nedám automaticky 5 hvězdiček jen kvůli tomu, že se tam řeší závažný téma. Scénář je bohužel dost odfláknutej. Skoro hned na začátku je detailní záběr, jak otec šikanovanýho Joosepa doma čistí bouchačku a hned mi bylo jasný, jak to asi dopadne. Děj celou dobu ubíhá k očekávanýmu finále, žádný komplikace, žádný zvraty a v podstatě jsem jenom čekal na to, kdy přijde ta pověstná poslední kapka (a ta poslední kapka byla teda dost ujetá) a bouchačka se opět objeví na scéně. Závěrečný jatka byly docela dobrý, jenom mi přišlo komický, že Kašpar měl mít 8 nábojů a vystřelil 12× (jestli jsem dobře počítal). Zase další chyba, která jenom potvrzuje, že film byl trochu odfláknutej. Většina postav navíc byla vyloženě černo-bílá. Snad možná ta EMO-čubka s tim bordelem na xichtě vykazovala nějaký známky trochu komplikovanějšího charakteru. Pro mě zkrátka průměr. Ale za vidění to stálo. (08.01.2010)