Tracey: Fragmenty

Svojim spôsobom unikátny formát, ktorý pôsobí ako črepy rozbitého zrkadla. Postupne do seba všetko zapadá a príbeh nadobúda zmysel... Ale inak dejová línia veľmi slabá a v podstate nevýrazná, aspoň tie vnútorné monológy to príjemne spestrili. Takže jedna hviezdička za "črepinový" formát a druhá za Ellen Page, ktorej tá rola depresívnej tínedžerky dosť pristala. Dve hviezdičky - nič viac, nič menej. (08.12.2012)

Split screen mám hrozně rád, to ale bylo asi tak vše, co mě u tohoto filmu mohlo zaujmout - kamera i střih jsou víceméně průměrné až amatérské, experimenty by byly možná svěží a objevné někde koncem 60tých let, třešničkou na dortu je jako vždy úžasně toporná Ellen Paige. Ta holka má v obličeji snad jen čtyři fungující mimické svaly. (17.08.2009)

Zase jeden experiment, který vyšel! Drama z vnitřního světa patnáctileté puberťačky znamenalo pěknou porci práce ve střižně. Roztříštěná struktura je ovšem naprosto funkční, ve filmu se neustále něco děje, ne všechno je přitom jasně zodpovězeno a Ellen Page je v hlavní roli naprosto vynikající. A to je často na plátně hned několikrát. (07.07.2007)

Experimentální pohled do nitra tak trochu "jiné" patnáctileté puberťačky. Celkem zajímavé řešení obrazu, rozděleného někdy do pár a jindy do nespočtu okýnek, přičemž velmi často se v každém okně děje něco jiného, případně je některá scéna natočena několika různými způsoby a ty je pak možno vidět souběžně vedle sebe, nad sebou, pod sebou... Rozhodně sympaticky zajímavé dílko, které však přeci jen mohlo být trochu propracovanější i po scénáristické stránce. (3,5*') (03.07.2007)

Syrový herecký koncert Ellen Page, který je mimoto velmi výrazný svou vizuální stránkou (obraz rozbitý do střepů, posunuté časové osy...). Přesto, že se ve filmu toho příliš neděje, tak mi chvílemi jen z náznaků mrazilo v zádech - část myšlení se nechává na divákovi. "Do you remember the news, when two retards and the kid...? That was me.. Just kidding." 7/10 (02.03.2008)