Kurz negativního myšlení

Já si nemůžu pomoct, ale buďto jsem suchar, nebo nevím, ale todle že je komedie? ANo, zamál jsem se.. Asi 4x, z toho jednou připohledu na kšiltovku s nápisem I love your Mum a jednou u zvracení do Sracího pytlíku. Celý ten vývoj mi nepřišel nějak moc přesvědčivý a co je hlavní - nikterak zajímavý. Pro mě nafouknutá bublina, která nemá co nabídnout. Ale možná jsem prostě jen suchar (03.09.2007)

Čím ďalej tým viac začínam uznávať severskú kinematografiu. Je až k neuvereniu kam títo borci dokážu zájsť a jak to dokážu podať. Ako som už spomínal pri "Adamových Jablkách", zostávate v tranze, telo zvláštne reaguje, smiech, smútok? Je na výber, stačí si len vybrať, alebo nechať pôsobiť oboje. Tuším čo asi príde, ale vôbec mi to nevadí, úprimnosti nie je snáď nikdy nazbyt a preto tento "negatívny" pohľad na svet beriem okolo ramien a kráčam do "neznáma". Tam, kde sa dostane len málokto. Tam, kde veľa ľudí zbrane skladá, presne do miest kam nie je každý pozvaný a je tomu vlastne rád, pretože si je vedomí toho utrpenia, ktoré by ho čakalo. Je úžasné sledovať ľudské bytosti, ktoré nedostávajú na výber, osud im ukazuje prostredník a predsa sa dokážu smiať a hľadať cestu. Takáto skutočnosť mi je aj spolu s Johnym Cashom viac než blízka. (17.06.2009)

Neskutečný mix komických a naprosto vážných situací, tak jak to dokáží namíchat jen Skandinávci. K tak fungujícímu poměru mezi oběma složkami se české filmy snad nikdy nepřiblížily. Ale jedna podobnost s českými filmy tu je: ne úplně dotažený konec. Natáčení blízké modelu Dogmatu 95 je mi každopádně sympatické, herecké výkony byly... přirozené:) Těm nejde nic vytknout. (12.05.2010)

Když mi při práci větev jako noha zlomila před lety sedm obratlů a lopatku, taky jsem měl blízko k tomu, abych skončil na kriplkáře. Nevím co bych potom dělal, možná bych si to hodil, možná bych zase začal chlastat, těžko říct. Určitě ale vím, že bych se k lidem kolem sebe nechoval tak zhovadile jako Geirr. Občas si mě sice něčím naklonil, třeba když nečekaným direktem poslal k zemi tu otravně vlezlou psychočůzu, ale většinu času mě jeho slabošské ublíženectví a nasranost na svět nebavily. Nebavila mě ani většina ostatních postav, nebyly mi ničím blízké ani sympatické, chovaly se dost nepravděpodobně a nezáleželo mi na nich. Film na mě "v psychologické rovině" nijak významně natož novátorsky nezapůsobil, protože pesimismus i negativismus jsou v různých podobách a variacích samozřejmou (sou)částí mého/mých světonázoru/názorů, stejně ovšem jako i opačné úhly pohledu, prostě nic nového pod Sluncem. Po formální stránce se jedná o vizuálně nepříliš přitažlivou a filmařsky okázale ledabylou poloamatérštinu ve stylu podobných severských rádoby syrových a autentických ledabylostí. Nejdéle si z filmu asi zapamatuju scénu s ruskou ruletou odkazující na Deer Huntera, ale silně pochybuju že se k němu ještě někdy vrátím. (20.05.2019)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 26 - Norsko. Asi musím konstatovat, že jsem čekal přece jen trochu víc. Film předcházelo mimořádně silné renomé a hodně jsem se těšil na klasický severský psychomasakr. Pár silných a pár černohumorných scén se našlo, ale není to úplně zásah do srdce. Velmi dobrá podívaná, ale není to absolutní špička. Myslím si, že divadelní adaptace může působit silněji a poskytnout hercům ideální příležitost vyniknout. Švandovo divadlo volá... (25.04.2015)