Rozhovory s mým zahradníkem

Veľmi príjemný francúzsky komorný film o jednom starom priateľstve. Samozrejme mi trochu nejde do hlavy, že bol film vo francúzskych kinách, keď ide skôr o materiál do televízie, čo ale nemyslím nijak hanlivo. Ďalej tiež nechápem, že ak hrá Auteuil v každom druhom domácom titule, ako ho tam niekto môže vnímať ešte ako postavu a nie ako jeho samotného, ale možno práve v tom tkvie jeho komerčný potenciál. Taktiež to hovorím s úctou k jeho hereckému majstrovstu, dokázanom aj v tomto filme. Lenže ten patrí ešte viac Jeanovi Pierreovi Darroussinovi, ktorého si oddnes budem určite viac všímať. Becker premyslel aj vizuál svojho filmu, prevažne teplé farby vás spoľahlivo prenesú do impresionistickej nálady. (22.01.2018)

Jak je zřejmé z názvu, film je postavený na dialozích. Ty jsou naštěstí parádně vybroušené a nejenže mají hlavu a patu, ale člověk se z nich mnohé dozví o protagonistech a dokonce někam vedou. Auteuil i Darroussin předvádějí perfektní herecké výkony. Režisér naštěstí věděl, že nenatáčí rozhlasovou hru, takže (nejen jejich) rozhovory dokázal celkem nápaditě oživit. Není to žádný milník kinematografie, ale za pozornost to rozhodně stojí. (23.11.2007)

Skutočne krásny a čistý, malý veľký film zo života, o živote. Daniel Auteuil mi po prvýkrát učaroval len nedávno, po boku Gérarda Depardieua vo Vojne policajtov, no hneď mi bolo jasné, že je to pán herec. Jeho rola mi tak trochu pripomenula Maxa Skinnera zo Scottovho Dobrého ročníka, spočiatku akýsi arogant z veľkomesta, zdeformovaný celoživotnými návykmi, v nádhernej premene v človeka, ktorému môže obrovskú radosť spôsobiť trebárs aj obyčajné polievanie záhradky. Výborne mu však nahrával, pre mňa totálne neznámy, Jean-Pierre Darroussin. Skvelý chlapík a Auteuilov protipól v každom smere. Stovky milých rozhovorov, na ktoré len tak ľahko nezabudnem. 4 a 1/2. (15.09.2008)

Jen sebou tak v plném létě plácnout na dvorek, vystavit se mouchám, naslouchat cvrčkům, okusovat stéblo trávy, mžourat do slunce a na nic nemyslet... a i když se zatáhne a vichr přižene bouři, ten hřejivý pocit bude ještě dlouho doznívat... A podobné jsou i rozhovory světaznalého malíře se svým zahradníkem, který dělá věci jen proto, že mu dělají dobře, aniž by musel znát jejich původ a vědět, kdo složil hudbu, napsal slova, namaloval obraz... taky jezdí každý rok na stejné místo za humny - přesto může svého přítele obohatit víc, než on jeho. Každé ráno si s ženou sedneme k moři, ona se natře olejem a já sedím vedle ní. A co děláš ty? Dívám se na ni. Svatá prostoto, to je přeci krása! Ubraná hvězda dává za pravdu subjektivnímu komentáři Subjektiva, na tu přírodní, zemitou pilu se tlačilo až příliš okatě... (21.06.2014)

V jednoduchosti najvacsia krasa...a prave toto na filme lubim zo vsetkeho najviac. Jednoducha cista linia...vyrozpravana prostým, ale o to krajsim pribehom dvoch ludi...davajuca zamyslenie nad prioritami dnesneho moderneho zivota, mi neda dat nic ine, ako plne hodnotenie. Krasa a maximalna spokojnost...nazdar:) (10.09.2008)