Dialogue avec mon jardinier
Conversation with My Gardener
Rozhovory s mojím záhradníkom
Režie:
Jean BeckerKamera:
Jean-Marie DreujouHrají:
Daniel Auteuil, Jean-Pierre Darroussin, Fanny Cottençon, Alexia Barlier, Hiam Abbass, Élodie Navarre, Roger van Hool, Bernard Crombey, Nicolas Vaude (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Komediálny príbeh o priateľstve medzi dvomi celkom odlišnými mužmi... Úspešný maliar opúšťa Paríž a vracia sa do rodnej dediny v strednom Francúzsku. Dom, ktorý zdedil po rodičoch, obklopuje pozemok, na ktorého obrábanie nemá ani talent ani chuť, podá teda inzerát, v ktorom hľadá záhradníka. Na jeho veľké prekvapenie sa mu ozve dávny kamarát zo základnej školy. Jeho celkom odlišná životná skúsenosť a ňou ovplyvnený pohľad na svet otvára mužovi z veľkomesta úplne nové životné obzory... (RTVS)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
V jednoduchosti najvacsia krasa...a prave toto na filme lubim zo vsetkeho najviac. Jednoducha cista linia...vyrozpravana prostým, ale o to krajsim pribehom dvoch ludi...davajuca zamyslenie nad prioritami dnesneho moderneho zivota, mi neda dat nic ine, ako plne hodnotenie. Krasa a maximalna spokojnost...nazdar:) ()
U tohoto druhu filmů, kde se vždy vyskytuje ten dobrý člověk, který žije na venku a trousí ty jednoduché, ale hluboké pravdy, si nejsem jist, zda to není taková červená knihovna pro měšťáky. Aspoň si nepamatuji, že by nějakou rurální idylku napsal nějaký opravdový venkovan. Až do doby nástupu masivní mechanizace v druhé půli 20. stol. byl život na venkově hlavně dřina, tedy pokud člověk nebyl majitel velkostatku. Ostatně první venkovské idylky, které mne teď napadají, pěstovala francouzská rokoková šlechta ve formě pastýřských her, ale určitě se ty navoněné markýzy a jejich elegantní kavalíři v hnoji nehrabali. Tady se taky hlavní hrdina vrací k svým kořenům tím, že si na obdělávání půdy najme zahrádkáře (ani zahradník to není, když je to penzionovaný ajznboňák, který to pěstování zeleniny má jako zábavu či maximálně vedlejší pracovní činnost), sám se věnuje oduševnělejší činnosti. A nějak mne dorazila ta rada s nožem a provázkem, která hnedle na konci filmu došla svého uplatnění, to už bylo moc na pilu přitlačeno. Ale hezké okamžiky ten film má, ne že ne, aspoň když si utahuje z "milovníků a znalců" současného malířství. ()
Zdánlivě obyčejná konverzace o zdánlivě obyčejných věcech ... ze kterých si můžete poskládat zdánlivě obyčejný život. Je empatická - jak jinak, když ji zahřívá prosté a nezkažené venkovské slunce ... ale na druhou stranu je taky maličko nezáživná - jakoby se jí stýskalo po opojných světlech velkoměsta ... takže je třeba ji v závěru náležitě zdramatizovat, aby mírně znuděný divák čirou náhodou neusnul. Jenomže ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- pomalu, ale jistě začínám být trochu alergická na ty nenápadné, navenek poklidné snímky, kde zčista jasna - a se zřejmým úmyslem - vstupuje do děje TA nemoc, která je noční můrou každého ... nebo alespoň převážné většiny z nás. Vím, že je to čistě můj problém, ale nemůžu si pomoct - jeho důsledkem jsou jen 3 *. Výstižný komentář: Subjektiv ()
Rozhovor s mým zahradníkem plynul by zajisté o něco přirozeněji, nebyla-li by příliš okatě přítomna snaha ukázat, jak moudrý umí být ten nevzdělaný, přírodní a zemitý muž a jak zoufale nenaplněný život vedl neustále kamsi a čímsi hnaný malíř. Přesto se tento film-portrét o dvou stárnoucích mužích pohybuje povětšinou v mezích věrohodného - jde však o ledabylou šedou chůzi šmajdající k slzám, jež nemají doopravdy bolet. ()
Jsou chvíle, které jen těžko něčím nahradíte. Třeba takové letní posezení na zahradě s dobrým kamarádem nad sklenkou červeného, při kterém s ním můžete probrat uplně všechno. A vědět, že se můžete jeden na druhého ve všem spolehnout. A i kdyby jste spolu strávili třeba jen jedno léto, stálo to zato. A stejně tak stojí zato, podívat se na film Rozhovory s mým zahradníkem, který vás pobaví, potěší, ale i dojme, tak jako i život sám. ()
Reklama