Hobit: Neočekávaná cesta

S Hobitem to je jako s počasím. Když je horko, lidé nadávají, že je horko. Když je zima, lidé naopak nadávají, že je zima. U ´Pána prstenů´ diváctvo mrmlalo, že Jackson mnohé vypustil a upravil si ho k obrazu svému, u ´Hobita´ se nadává zas v opačném gardu – že je adaptace příliš doslovná a důsledná v citaci Tolkienovy knihy. Lidé prostě nevědí co chtějí, nikomu se nezavděčíš a já se tomuto stádovitému myšlení směju. Takže….připadal vám Jacksonův ´King Kong´ přeplácaný, ale stejně jste ho měli rádi, protože jste obdivovali perfektní filmařské řemeslo a imaginaci tvůrců? Nebo jinak – zůstala ve vás aspoň malinká duše dítěte, které si rádo hraje a rádo žasne? Pak si ´Hobita´ zaručeně oblíbíte. Je to jako přijít na dlouho vyhlíženou párty mezi staré známe a cítit se s nimi v pohodě. A navíc vás Jackson zahltí tolika audiovizuálními vjemy, že si budete připadat jak při konzumaci tuzemáku z likérky Drak. Nudu a negativismus nechte kverulantům a Spáčilový s její obšlehnutou kompilací zahraničních recenzí. A vy ostatní – šup lembas do hlavy a vzhůru do kina! Jackson pořád umí a duch Středozemě stále žije! (14.12.2012)

Neočekávaná cesta to nejdůležitější přinesla, a tak na nás znovu dýchla kouzelná atmosféra Středozemě. Hobit byl i v knižní podobě takovým předkrmem před hlavním chodem v podobě velkolepé ságy Pán Prstenů. Jackson měl před sebou nesplnitelný úkol, protože všichni čekali ještě větší bombu, než kterou byla jeho první trilogie. Z principu to nebylo možné a nikdo jiný by Hobita nenatočil lépe. Bohužel to nemá jedinou pamětihodnou scénu, ovšem staronové postav dostaly přesně tolik prostoru, aby skalní fanoušci byli spokojeni. (31.12.2022)

Tak už jsem na tom byl taky, a to v hustomegakrutopřísném imaxovém třidé balení. Přiznávám, že 3D je tomto filmu opravdu trochu přebytečný nadstandard a soudím, že v 2D bych si z filmu odnášel totéž (zatím jsem smysluplné 3D zažil u hraného filmu dvakrát, a to v Beowulfovi a přes výhrady k filmu jako takovému v Pocahontas - é, pardon, v Avataru). Tož k filmu. Není to špatné, to je třeba říct hned na začáku. Přesto - je to hrozně nevyvážené, vedle sebe stojí scéna takřka geniální a scéna zralá na vyříznutí z filmového pásu dřív než bude promítnuta. Rozčleníme si to. Co se mi líbilo: Prolog starého Bilba byl úchvatný, útok Šmaka neviděného byl režijní lahůdkou (překrytí papírového draka ohněm). Docela pěkný byl i příchod trpaslíků k Bilbovi a začátek cesty. Vyloženě mňamózní byl Glum, jak po stránce serkisovské, tak má naprosto skvěle napsané veškeré dialogy. Dost se mi líbila i scéna v Roklince, kde Gandalf říká, že na sílu Zla by se neměla nasadit ještě větší síla, ale že daleko lepší jsou drobná dobra v životě. Takový protiklad k vytloukání všech klínů klínem (Střílí se na americké škole, jak to "vyřešíme"? Vyzbrojíme učitele. Skutečně železná logika...). Co mi vadilo (něco víc, něco míň): Zpívánky. Trpaslíci prosím. Ale když byli u skřetího krále, říkal jsem si "doufám, že nezačne zpívat." Bum a je to: "Ha my zlí skřeti si je uvaříme lalala" nebo co to tam pěli. Stejně disneyovsky jako zpívání působí většina akčních scén. Naprosto tomu chybí šťáva, spíš to připomíná atrakce v Disneylandu, když utíkáme před skřety, skáčeme pro můstcích, propadáme se a to všechno tak, aby pod námi vždycky bylo něco na co dopadneme. Pokud už se mydlíme, není vidět, kdo do koho mlátí, když padáme ze skály, letí pod námi orel, každá skála končí ostrým výběžkem, na jehož špici stojí poslední strom. Hrdinům nikdy vlastně nic skutečně nehrozí, není třeba se o ně bát. Těžká deusexmachinovitost. Uprchneme z jednoho nebezpečí, hle, za pár minut jsme v Roklince. Lehneme do jeskyně - hned padneme do skřetí pasti. Prakticky nic se ve filmu neděje přirozeným vývojem. Na tom je vidět ten rozdíl mezi Pánem prstenů a Hobitem. V PP sice hrdinové taky většinou utekli z pasti, ale divák aspoň trochu cítil hrozící nebezpečí. Kdyby to bylo v jednom uzavřeném filmu, nebylo by to tak markantní, ale když se materiál roztáhne na 3x3 hodiny a začne se hrát na osudovost a epičnost, tak to mlátí přes oči. Zkrátka si nemůžu nevšimnout, že jaksi ubývá filmařům schopnost odvyprávět příběh s tím, co je pro něj důležité a vynechat, co je zbytečné. Potřeboval by takový Kubrick k odvyprávění stejného příběhu tolik prostoru? Nakonec se přikláním ke ***, ale ještě není vše ztraceno. Šmak se totiž probouzí a s ním i naděje v lepší část cesty tam :) (22.12.2012)

Smršť nápadov, festival Jacksonovej hravosti. 2,5 hodiny som sa šťastne usmieval. S výnimkou okamihov, keď som sa nahlas smial (všetky dobré gagy sa týkali odseknutých hláv, hlavne vynález golfu). Fakt, že má film nevyrovnané tempo a niekde okolo trollov trochu zadrháva, nemá žiadny vplyv na môj dokonalý stredozemský zážitok. (13.12.2012)

Návrat do Středozemě po tolika letech je fajn, ty tři hodiny jsou v dokonalém WETA světě uchvacující pořád, jak v momentech infantilního blbnutí (knížka sama o sobě je pohádkou), tak i ultimátních samoúčelností (bitva hromových mužů ze skal), přesto mám pocit, že je to všechno tak nějak… vyprázdněné. Hlavně proto, že tam absentuje jakýkoliv imaginativní moment osobitého tvůrce a jediným životným momentem celého filmu se tak stane akorát hádankářská hra s Glumem. Nakonec je mi vlastně zpětně líto, že to nerežíroval Guillemo del Toro, PJ má tenhle svět totiž rád možná až příliš. Líbilo se mi to, a přitom nemám jediný důvod to ještě někdy vidět znovu. (16.01.2013)