Hobit: Neočekávaná cesta

Je to nadpriemerný dobrodružný fantasy film od Petera Jacksona. Má iba priemerný príbeh o Hobitovi Bilbovi, ktorý je síce spokojný so svojim bezstarostným životom, ale aj tak prijme ponuku stať sa členom výpravy skupiny trpaslíkov na čele s uznávaným vodcom Thorinom a výpomocou čarodejníka Gandalfa, aby došli až k ďalekému kráľovstvu Ereboru, ktoré kedysi patrilo trpaslíkom, ale kvôli mimoriadne nebezpečnému drakovi, ktorý si ho privlastnil o neho prišli. A tak ich na ceste čaká plno dobrodružstiev, ale aj problémov, za ktoré môžu hlavne agresívni škreti. Spracovanie nie je zlé, hlavným problémom je tu rozhodne samotná zápletka, ktorá nepôsobí práve najatraktívnejšie. Síce chápem, že je to adaptácia knihy, ale predsa len toto univerzum pôsobí na pomery žánru celkom zaujímavo a preto ma mrzí, že hlavná pozornosť je venovaná práve skupine trpaslíkov, ktorá u mňa nemá väčší potenciál. K nim som si nedokázal vytvoriť žiadny vzťah, sadlo mi jedine to priateľstvo medzi nimi a Bilbom a navyše celá táto fáza putovania vlastne ani neponúkne nejaké lepšie dobrodružstvá, mal som pocit, že sa tu toho vlastne ani tak moc nedeje, jedine sekvencia s glumom je trochu zaujímavá, inak vôbec nič, čo by stálo za pozornosť. Ale zase celé sa to nesie v takej príjemnej atmosfére, postava Bilba tomu dodáva zaujímavý náboj a čo je hlavné, ani na okamih som sa nenudil, prešlo mi to až prekvapivo rýchlo, čo ma vzhľadom na tématiku a dĺžku veľmi prekvapuje a tak síce si ma to moc nezískalo, ale aspoň sa na to dá bez problémov pozerať. Akcie je tu priemerné množstvo, ale moc ma nezaujala. Je síce očakávane veľkolepá, prehľadne natočená a technicky veľmi dobre zvládnutá, ale obsahovo to išlo mimo mňa, nesadli mi lokácie, chýbajú lepšie nápady, ale aj celé tie situácie za moc nestoja, takže väčšinou ma akcia vôbec nezaujímala. Herecké obsadenie je celkom slušné, Martin Freeman v hlavnej úlohe, k tomu Ian McKellen ako Gandalf, v malej úlohe poteší Cate Blanchett, ale inak ma väčšina postáv moc nebavila, keďže ich tvoria hlavne samotní trpaslíci a z nich za niečo stojí iba Richard Armitage v úlohe ich vodcu. Réžia a technická stránka sú na pomery žánru očakávane veľmi kvalitné, ale predsa len by som uvítal zaujímavejšie lokácie a hlavne v reálnom prostredí, z tohto jednoducho neustále cítiť tú umelosť. A hudba mi tu prišla až prekvapivo nevýrazná. Takže nie je to zlý film, pri správnej nálade sa na to dalo pozerať, ale som rád, že som ho nevidel ako prvý diel z tejto trilógie, keďže pokračovania sú podstatne lepšie a tak by som sa im pravdepodobne vyhol. 60% (03.01.2015)

…a o tři hodiny později už ani nevím, že jsem nějakého Hobita viděl. Vážně. Ono se totiž tentokrát nebude deset hodin chodit, ale deset hodin běhat! Bez nějaké palčivé motivace. Peter Jackson sice do mrtě využívá rozpočet na trikových orgiích, kde se hordy skřetů prohání po velkorysých scenériích, zatímco okolo nich do zemdlení krouží virtuální kamery, ale tohle digi megalomanství mě moc nebralo ani u Návratu krále. A tady je zasazeno do prostoduchého ne-příběhu, ve kterém se tři hodiny jen přimykáte k postavám, aniž by vás kterákoliv z nich začala bavit tak jako libovolná figura ze Společenstva prstenu. Dějové prázdno Jackson vyplňuje tuze dlouhou představovačkou, zasazením opulentních, ale vlastně zbytečných legend ze Středozemě, plonkovými vedlejšími postavami a neustálým naháněním nostalgických reminiscencí na původní prstenovou trilogii (proč máme být zase půlhodinu okouzlováni Roklinkou, když ji známe?). Občas jsem si připadal jak u Terminator: Salvation, kde se taky víc dbalo o skládání poct předchůdcům, než že by se budovalo něco vlastního, svébytného… mocného. Hobit je proto jen nevýrazným spotřebním blockbusterem, jenž vám v běžném kině navíc připomene 3D v celé jeho otravnosti (tmavé jak cyp a s českým dabingem). Popcornová jednohubka, nebo přebujelá nuda, po které vás další dvě kapitoly nebudou zajímat? U mě spíš to druhé. Jestli v tomhle někdo uzří blockbuster roku, má místo mozku lembas a v kině mu ke štěstí stačí fakt jen vidět Galadriel, Elronda a Sarumana, aniž by ho zajímalo, jestli vůbec mají ve filmu co říct. 50% (12.12.2012)

Tak už jsem na tom byl taky, a to v hustomegakrutopřísném imaxovém třidé balení. Přiznávám, že 3D je tomto filmu opravdu trochu přebytečný nadstandard a soudím, že v 2D bych si z filmu odnášel totéž (zatím jsem smysluplné 3D zažil u hraného filmu dvakrát, a to v Beowulfovi a přes výhrady k filmu jako takovému v Pocahontas - é, pardon, v Avataru). Tož k filmu. Není to špatné, to je třeba říct hned na začáku. Přesto - je to hrozně nevyvážené, vedle sebe stojí scéna takřka geniální a scéna zralá na vyříznutí z filmového pásu dřív než bude promítnuta. Rozčleníme si to. Co se mi líbilo: Prolog starého Bilba byl úchvatný, útok Šmaka neviděného byl režijní lahůdkou (překrytí papírového draka ohněm). Docela pěkný byl i příchod trpaslíků k Bilbovi a začátek cesty. Vyloženě mňamózní byl Glum, jak po stránce serkisovské, tak má naprosto skvěle napsané veškeré dialogy. Dost se mi líbila i scéna v Roklince, kde Gandalf říká, že na sílu Zla by se neměla nasadit ještě větší síla, ale že daleko lepší jsou drobná dobra v životě. Takový protiklad k vytloukání všech klínů klínem (Střílí se na americké škole, jak to "vyřešíme"? Vyzbrojíme učitele. Skutečně železná logika...). Co mi vadilo (něco víc, něco míň): Zpívánky. Trpaslíci prosím. Ale když byli u skřetího krále, říkal jsem si "doufám, že nezačne zpívat." Bum a je to: "Ha my zlí skřeti si je uvaříme lalala" nebo co to tam pěli. Stejně disneyovsky jako zpívání působí většina akčních scén. Naprosto tomu chybí šťáva, spíš to připomíná atrakce v Disneylandu, když utíkáme před skřety, skáčeme pro můstcích, propadáme se a to všechno tak, aby pod námi vždycky bylo něco na co dopadneme. Pokud už se mydlíme, není vidět, kdo do koho mlátí, když padáme ze skály, letí pod námi orel, každá skála končí ostrým výběžkem, na jehož špici stojí poslední strom. Hrdinům nikdy vlastně nic skutečně nehrozí, není třeba se o ně bát. Těžká deusexmachinovitost. Uprchneme z jednoho nebezpečí, hle, za pár minut jsme v Roklince. Lehneme do jeskyně - hned padneme do skřetí pasti. Prakticky nic se ve filmu neděje přirozeným vývojem. Na tom je vidět ten rozdíl mezi Pánem prstenů a Hobitem. V PP sice hrdinové taky většinou utekli z pasti, ale divák aspoň trochu cítil hrozící nebezpečí. Kdyby to bylo v jednom uzavřeném filmu, nebylo by to tak markantní, ale když se materiál roztáhne na 3x3 hodiny a začne se hrát na osudovost a epičnost, tak to mlátí přes oči. Zkrátka si nemůžu nevšimnout, že jaksi ubývá filmařům schopnost odvyprávět příběh s tím, co je pro něj důležité a vynechat, co je zbytečné. Potřeboval by takový Kubrick k odvyprávění stejného příběhu tolik prostoru? Nakonec se přikláním ke ***, ale ještě není vše ztraceno. Šmak se totiž probouzí a s ním i naděje v lepší část cesty tam :) (22.12.2012)

Všiml jsem si, že Peter Jackson opakoval tu stejnou chybu. Ukázal Středozemi tak dokonale, že přitom neukázal nic. A opět jsem měl stejný pocit jako u Společenstva prstenu, že nemít v hlavě tu knihu, nechápal bych přesně všechny souvislosti a vůbec netušil odkud, kdo a kam jde. Z filmu bych jakžtakž pochopil leda to proč. Jackson divákovi jen tak rychle zamává mapou před očima a dál si bez skrupulí vypráví ten svůj příběh o Dol-Gulduru, o kterém normální divák nemá ani žďabec šajnu. Při čtení jsem zíral do mapy skoro furt. Tady bych byl ztracen. Domnívám se tedy, že opět ti, kteří to nečetli, valili bulvy na triky a smáli se hláškám, ale nějaký hlubší zážitek si z kina neodnesli. Když jsem šel tenkrát z premiéry LOTR: FOTR, tak jsem v davu zaslech, jak se po tom všem nějaká slečna zeptala skupinky juvenilů: "A kdo vlastně byli ti skřítkové?" Ouuu. Film Hobit je přesně podle očekávaní. A možná je to právě škoda. Nabízí totiž úplně jinou Středozemi, ale napasovanou do tamté. Teď bych chtěl být v té dimenzi, kde Hobita natočil Del Toro. Jeho jiná vize by pro tuto svízelnou problematiku byla rozhodně řešením. I bez McKellena nebo Cate Blanchet. Opravdu. Jackson jakoby jen dbal na návaznost na LOTRa (a přitom mnohdy vůbec, viz třeba nalezení prstenu Bilbem). A tím se to celé zabíjí. Ale! Ale pak je tu pořád ještě ta nádherná vize Tolkienova světa s celou tou kýčovitou parádou plus něco navíc (Čáryfuk - eh, teda pardon - Radagast Hnědý, Galadriel, Frodo), krásná, i když místy příliš pompézní, hudba, humor a napětí, které prostě za to stojí. Rozhodně se ale vyplatí jít do kina na 2D a původní znění. 3D s dabingem může přivodit horečku a popkornozvrat jako se to stalo mně. (18.12.2012)