Cesta do lesa

Taková pohádka z mechu a kapradí, kde je vše krásné a po sklepácku jednoznačné, naivní a miloučké (Tessie by se z toho zaručeně poblila :-D). Ovšem přes všechnu tu nadsázku nemohl být život na venkově zachycen jasněji, zvláště pak pro diváka sedícího v multiplexu, který si buďto s radostí zavzpomíná, má-li na co, nebo se nestačí divit. (14.10.2012)

Ekologická agitka asi jako Na samotě u lesa (když už tak teda ten new age), vysmažené pouze středně, oproti "jedničce" o něco méně naivistické a více otevřené k tomu, aby postavy nesly následky svých nonkonformních postojů. Jinak docela příjemně lyrická chvála myslivosti a života v lese zabydlená figurami, které už nejsou tolik karikaturní jako v Cestě z města. Takže ubylo i "sklepáckého" insitního humoru a přibylo divných či vážných dialogů - ale těžko popřít, že jakmile se na scéně objeví fundamentalistický názor, Vorel ho přebije ironickým kontrem. Nakonec teda sláva myslivcům, kteří žerou houby. Vesnická idyla žije a mě to pořád baví. Jen na tom posedu, Tomáši, pěkně zůstaň a dál střílej kance. Nám vystresovaným intelektuálům z města se agresivními urbanistickými fraškami nezavděčíš. Tuhle masáž konopím a muchomůrkami ale beru. (21.09.2012)

Má první (a možná poslední) předpremiéra v životě, po promítání diskuze s tvůrci (Tomáš Vorel st., Tomáš Hanák, Anna Linhartová a Marie Štípková), před kinem červený koberec, který nám i v tÝ hnusnÝ a poddolovanÝ KarvinÝ políbil sám Hanák, skvělá atmosféra plného kina, kterou město zažilo naposled při premiérách Vinnetouovek... jo, moc povedený večer a film pobavil, akorát jaksi na vyšší hodnocení než 3* opravdu nemá. (28.09.2012)

Stejně jako v Cestě z města se jedná o poutavý náhled do zapadlé vesničky, kde mít traktor a zahrádku s bylinami je vše. Oproti prvotině je nutné ocenit herecký um Vorla a jeho zrzavé holky pro všechny. Naneštěstí scénář je oproti prvotině tak odfláknutý, jak jen mohl být. Hanákův šarm a bohorovnost však vyrovnává i takto významnou negativní stránku filmu. 71% (18.01.2019)

Zidealizovaná, no triezva. Jednoduchá, ale nie naivná. Obrazovo pekná a predsa viditeľne človekom dotvorená. Taká je cesta lesom dnes. Očistná sila stromov a zelene totiž - rovnako ako kedysi - umožní ľahšie dosiahnuť pochopenie zdanlivo nezmieriteľných strán, potvrdiť limity dnešnej (ne)slobody, nebáť sa muchotrávky červenej a trpko sa pousmiať nad ironicko-výstižným zhodením idealistických právd zelených vyznavačov prírodného odtrhnutia sa od ruchu anonymno škodlivého veľkomesta. Dobrý film nemusí byť vždy nutne ktovieako prekomplikovaný a niekoľkoplánový. Cítiť poučenú silu rebélie, vysmievajúcej sa v minulosti všetkému na prvý pohľad negatívnemu, dnes čiastočne chápanému. Po všetkých tohtoročných v kine videných depresívnych sebaanalýzach a násilnostiach, snažiacich sa ma presvedčiť, že toto je svet dnes a takto ho mám prežívať, pretože všetko je v prdeli a každý je len osamelo frustrovane depresívny tupý šukací stroj bez schopnosti citového zblíženia, je toto pre mňa film roka. A zďaleka nie len pre toto. Jednoducho, s čistou radosťou som si užil hodnotovo mi blízky film. (08.10.2012)