Cesta do lesa

Takové hodně volné pokračování Cesty z města. Snímek má zajímavou poetiku a výbornou kameru, ale občas mi nešla přes zuby jakási přestřelená teatrálnost (či jak to nazvat) některých hereckých výkonů (takové sklepácké mi to přišlo, což lze na druhou stranu chápat). I tak ale příjemné překvapení. :) (15.07.2013)

Film už se tolik nesoustředí na postavu Tomáše Hanáka, ale na jeho filmovou dceru - návaznost co do počtu let tady rozhodně není úplně přesná a jedná se o volné pokračování. Tahle dcera, která je hodně přírodní po mamince, je v podstatě aktivistkou, jen v malém rozměru. Miluje les a všechno živé, takže se automaticky musí dostat do konfliktu s mladým hajným - hraje ho režisérův syn. "Cesta do lesa" tak není ničím jiným než ekologickou romanci, což zní celkem hrozně. Jsou zde nějaké dobré scény, ale celkově mi to prostě připadá jako druhé omílání jednoho tématu, které je Tomášovi Vorlovi blízké, ale ono to vlastně vyznívá akorát jako moderní hipísácký film. Podruhé už mě to tak neoslovilo, i když mladý Vorel hraje překvapivě dobře. (05.01.2014)

O humor se zde starají páni pokročilejšího věku. Zejména pan Jiří Schmitzer, který zřejmě nějakým záhadným způsobem odposlouchal moje hlášky. Pan mladý myslivec mě hrozně sral, protože je regulérním gayem. Scénář psal někdo, kdo neměl zatím možnost moc rozumu nasbírat a je to samozřejmě vidět a slyšet. Zahrané je to všelijak, asi polovina herců a hereček hrát umí a asi polovina ne. Hudba k tomu celkem sedí, ale je skoro až jediným pozitivním faktorem. Děj je naprostá nelogická slátanina. No, to jsem ještě nežral! (23.07.2013)

Agitka za stromy nemusí byť zlá, keby ju nepredstavovala jedna hysterická žena. A v čase, keď hysterická nie je, tak hrá blbú. To by tiež nevadilo, keby sa vo filme niečo normálne dialo, ale nedeje, vyskytujú sa len nepodarené psychedelické scény a ani známe hviezdy tomu nepomohli. –––– Myslivci jsou úchylové. Střílej do zvířat, protože jim nestojí péro. (12.04.2014)

Zidealizovaná, no triezva. Jednoduchá, ale nie naivná. Obrazovo pekná a predsa viditeľne človekom dotvorená. Taká je cesta lesom dnes. Očistná sila stromov a zelene totiž - rovnako ako kedysi - umožní ľahšie dosiahnuť pochopenie zdanlivo nezmieriteľných strán, potvrdiť limity dnešnej (ne)slobody, nebáť sa muchotrávky červenej a trpko sa pousmiať nad ironicko-výstižným zhodením idealistických právd zelených vyznavačov prírodného odtrhnutia sa od ruchu anonymno škodlivého veľkomesta. Dobrý film nemusí byť vždy nutne ktovieako prekomplikovaný a niekoľkoplánový. Cítiť poučenú silu rebélie, vysmievajúcej sa v minulosti všetkému na prvý pohľad negatívnemu, dnes čiastočne chápanému. Po všetkých tohtoročných v kine videných depresívnych sebaanalýzach a násilnostiach, snažiacich sa ma presvedčiť, že toto je svet dnes a takto ho mám prežívať, pretože všetko je v prdeli a každý je len osamelo frustrovane depresívny tupý šukací stroj bez schopnosti citového zblíženia, je toto pre mňa film roka. A zďaleka nie len pre toto. Jednoducho, s čistou radosťou som si užil hodnotovo mi blízky film. (08.10.2012)