Cesta do lesa

Cesta do lesa mě utvrdila v tom, že nesnáším myslivce a všechny filmy o nich, které je ukazují v rádoby dobrém světle. Jsou to vesměs typičtí vesničtí čecháčci - pupkatí strejci, pro který je vrchol blaha a kultury, když si sednou v hospodě k pivu, ogrilujou divočáka, sežerou ho a zlijou se do němoty. Tfuj. Tady se naštěstí otázka myslivosti příliš neřeší a když už, rozhodně ne v dobrém. Divoženka Anyna je krásná holka, dokonce i mně se na ni hezky kouká, a ten trouba mysliveček je tu tak roztomilej blbeček, že nikoho ani naštvat nemůže. Neříkám že schvaluju tenhle alternativní životní styl, ale rozhodně mi nevadí - ti lidi žijí poctivou prací a mají vše, co potřebují... a to, že nepotřebují televizi, bary nebo super auta, to je druhá věc - jejich věc. 68% (05.12.2013)

Nevěřil jsem, že jde dvakrát vstoupit do téže řeky. A ono to fakt nejde! Ale tahleta řeka je hooodně podobná té předešlé a koupání v ní je taky svým způsobem roztomiloušká zábaviška. :-) Vesnice je tady zidealizována i odidealizována současně, a to se vyplatí! A mimochodem, mladej Vorel spolu se starym Šmicrem, ti tendle film hooodně (todle slovo se mi líbí) tahali směrem vzhůru. Až ke hvězdám. Čtyřem. (25.10.2013)

Poetika z filmu Cesta z města se jaksi v lese ztrácí. Občas se objeví trapnost, ale možná to byla od tvůrců snaha po surrealistické alegorii? Herecky se mi líbily Marie Štípková, Anna Linhartová, Barbora Nimcová-Schlesinger a Eva Holubová, dobře je doplňovali i Tomáš Hanák, Jiří Schmitzer a Bolek Polívka. Překvapil mě Tomáš Vorel ml. Příměry s lesem a obrazy v lese celkem nápadité, i když místy byla nadsázka zbytečně zveličená (svatba základoškolačky???). (13.04.2014)

Tak jako sympatická podívaná. Všude les, srny, pole, postavičky, houbičky, dobři herci a docela aji sranda. Samozřejmě že to neoplývá nějakou nepředstavitelnou kvalitou, ale je to něco, co je originální a v českym filmu jsem nic takovyho podobnyho ještě neviděl. Bohužel to ale furt stojí na druhé koleji a neví, kam se to má posunout - tak to na mě aspoň působilo. Ale spíš spokojenost, než nuda, takže je to ok. (14.04.2014)

Vorlovo rozvláčné vyznání lesní přírodě v neuspořádaném poeticko - halucinogenním duchu. V lese se nehlučí, nekouří, nepožívají se alkoholické nápoje a chodí se jen po vyznačených cestách. Když tohle všechno poctivě dodržíte, čeká vás ve čtyřech ročních období setkání s osudy postav, z nichž některé nepostrádají nezaměnitelný autorský rukopis. Svéhlavá a prostořeká dívka Anyna (Anna Linhartová) jako zarytá ekoložka a vegetariánka jako jedna z mála postav nevykazuje Vorlovu typickou stylizaci, ale ostatní už víceméně ano. Počínaje mladým, hodným a perspektivním revírníkem Ludvou Papošem juniorem (Tomáš Vorel ml.), přes vidláckého traktoristu Ludvu Papoše seniora (Boleslav Polívka), zkušeného lesního správce Cvrka (Jiří Schmitzer), který v zájmu zachování pořádku v lese udává, jeho asexuální dcera Lída jako uvědomělá učitelka (Marie Štípková) a městskou rodinkou Maráků, frčící na tripu, konče (Tomáš Hanák + spoluautorka scénáře Bára Schlesinger). V postavách je celkem přehled, (ne)jsou přehrávané a až příliš se od nich očekává, že budou třeskutě vtipné, což nejsou. Film totiž jako by třeskutou komedií ani nechtěl být a skloubil v sobě několik žánrů najednou. Od ekologické agitky až po rodinné drama. V dějových liniích, jimž chybí silnější, rozvrstvené a důslednější uchopení, se povětšinou řeší vážné problémy. Od drog až po těhotenství nezletilé dcery. Jenže každý náznak nějakého vyhroceného problému jde hodně do ztracena. Najednou střih a jsme v jiném obraze, v jiné scéně a už se to předchozí v podstatě nijak neřeší. Tahle těkavá nedůslednost se filmu moc nevyplácí. Oproti tomu se film hodně vyjadřuje obrazem. Dobré vedení kamery má vedle pěkného vizuálu také přednost vtáhnout diváka do jednotlivých ročních období, z nichž se perfektně přenese poetická nálada každého z nich. To má za následek, že pouze takto film vychází divákovi vstříc. A k mání jsou i působivé scény a zpomalené záběry z lesního prostředí. Film je po technické stránce velmi solidně zpracovaný. A pozornému divákovi jistě neujde režisér Tomáš Vorel v miniroličce hospodáře na tancovačce. V revíru jsem sice nezaznamenal větší škodnou, ale zvýšený výskyt lýkožrouta měl za následek rozežrání filmu do neuspořádaného celku, a tak nezbývá než s dovolením Josefa Cvrka použít jeho ve filmu několikrát použitou hlášku: "Tak tohle jsem ještě nežral". A do tohoto lesa zavítat. 60% (21.07.2013)