Mé srdce pohřběte u Wounded Knee

Povedená rekonstrrukce "domestikace" amerických indiánu. Američané tehdy s původními obyvateli zacházeli jako náckove s židy v době své největší slávy. Snímek se mi dost líbil. Není mnoho filmu, které by líčily tuto část dějin indiánu. Herci v rolích indiánu skvělí, náčelnicí opravdu uvěřitelní s autentickým vzevřením. Cosi přes 80% to bude. (13.07.2010)

Film samozřejmě zachycuje pouze zlomek vynikající dějepisné knihy Dee Browna "Bury my heart at Wounded Knee". Pokud by tak nečinil, musel by čítat alespoň deset hodin. Publikace se na vysoké historické úrovni detailně zabývá (nestydím se říci) genocidou severoamerických Indiánů v druhé polovině 19. stol. až do krvavého vyvrcholení u Wounded Knee. Coby děcko žeroucí Mayovky ať už knižní či filmové, sáhl jsem po knize, že si trochu rozšířím obzory a četba znamenala v tomto ohledu ztrátu ideálů a nevinnosti. Podobně se tak daří i filmu, který zachycuje zvěrstva a ujařmení páchané na původních obyvatelích Ameriky, ale zároveň se vyvarovává romantizujícího znázornění Indiánů. Navíc se velmi dobře podařilo zachytit bezvýchodnost situace těchto lidí, pro které byla jakákoliv volba cestou do pekel. Jen více takových filmů, protože rány jsou živé ještě dnes (např. velký incident v roce 1973). "Žádný indiánský jazyk nezná výraz pro vlastnictví půdy." (06.12.2009)

Prolog: Minulý rok (květen) jsem měl na zahradě obvyklou slavnost "Otevřený dům", bylo tu přes padesát lidí, hráli tu tři skupiny (včetně Jardy Hutky) a jednou z přidržených akcí bylo odhalování obrazu "Tatanka Jotanka Před Zákonem" od Karla Černého. Jednotlivé rysy jsme vybírali z dostupných fotografií a obrazů, já jsem poskytnul své největší orlí pero, které ční z obrazu (mystické propojení s Indiána s Kafkou) do prostoru.... Na film jsem se díval s hajným Žákem z Brušovce, který ocenil vtipnost, aktuálnost a všeplatnost výroků Sedícího Bizona, které jsem mu přitom citoval (např.: "Žijí ve mně dva psi. Jeden je zlý a druhý hodný a oba se pořád perou. Pokud chcete vědět kdo vyhraje, pak nejspíš ten, kterého lépe krmím")... Ve filmu mi připadlo, že vražda Tatanky Jotanky a Masakr u Wounded Knee se udály bezprostředně po sobě, což jsem si nemyslel. Není to ale tak ani tak: Tatanka Jotanka byl zastřelen 15. prosince 1890 a Masakr byl o čtrnáct dní později (což je filmově nezachyttelné).... Ale tak jako tak, pro samé pindání jsem se k hodnocení filmu vůbec nedostal... (23.02.2020)

Projekty z produkcie HBO sa stávajú čím ďalej, tým viac synonymom výraznej kvality. Aj tu ide totiž o perfektný film s príbehom hodným akejkoľvek ceny, prihliadajúci na historické fakty. Dojemné, drsné a pravdivé výpovede o osudoch červených tvárí. Ale nakoniec všetci hrajúci Indiáni sú jasným dôkazom toho, že práca ľudí presadzujúcich ich práva v minulosti nevyšla nadarmo, za čo im patrí obrovská vďaka. Kvalita je však nielen v príbehu, ale aj v hercoch a vyspelom spracovaní, ktoré ani prinajmenšom nepripomína črty televíznej produkcie, čo sa prejavuje na dobre vyzerajúcich kulisách, kostýmoch a dobre pracujúcom komparze. Takisto aj suprová práca s kamerou, filtrami a strihom. Bez týchto by to asi nebol taký vysoký nadpriemer. 85%. (11.07.2008)

Film smutný, ... smutný jako oči Sedícího Býka, uznávaného náčelníka Siouxkého kmene indiánů, který byl se svým kmenem násilně vyštván bělochy ze svých posvátných území Černých hor do nehostinných území přidělených rezervací ve Standing Rock. A to vše jen pro zlato, které se na jejich území nacházelo. Indiáni, zvyklí na volný pohyb v přírodě, byli donuceni "bílým mužem" žít s ponižující přidělenou státní nedostatečnou podporou potravin a děravých přikrývek v uzavřených rezervacích bez možnosti lovu zvěře, nuceni přijímat křesťanská jména, křesťanskou víru a přizpůsobovat se životu bělochů. V bídných podmínkách houfně umírali na nemoci jim neznámé, které k nim zavlekl "bílý muž", trpěli mrazivou zimou, hladem a byli plně odkázáni na milost či nemilost bílých úředníků. Mnozí se zhrzeni podrobili, jiní v čele s hrdým Sedícím Býkem odolávali nepřijatelnému nátlaku. Za vyvlastněná území Siouxů nabízela americká vláda směšnou finanční částku, kterou hrdí indiáni nikdy nepřijali a na druhou podbízenou smlouvu už nepřistoupili. Neutuchající vzdor indiánů byl nakonec ukončen zavražděním Sedícího Býka – symbolu vzdoru a násilně potlačen v roce 1890 vojenským masakrem u Wounded Knee Creek, na kterém nese vinu jednoznačně tehdejší americká armáda. A samozřejmě také americká vláda. Ta se ostatně se Siouxy finančně za vyvlastněná území dodnes nevyrovnala. Celkově byla v průběhu dekád platnosti vyhlášeného zákona indiánům násilně vyvlastněna země o velikosti cca 90 mil. akrů !!! (jeden akr = 4 046,873 m2). Tato země byla posléze se ziskem rozprodána bělochům. Siouxům vyvlastnila vláda roku 1876 území v okolí Černých hor, které byly a dodnes pro ně jsou posvátnou zemí. V roce 1980 sice uznal Nejvyšší soud USA, že tehdejší smlouva vlády USA se Siouxy byla ze strany vlády porušena, ale území zpět Siouxům nenavrátil. Rozhodl přiznat Siouxům náhradu za vyvlastněná území ve výši 600 mil. dolarů, kterou ovšem současní Siouxové nadále odmítají a žádají zpět svá území. Úcta k VLASTNÍ posvátné zemi znamená pro Siouxe víc než stamiliony dolarů. Tento film nám připomíná hříchy většinové části lidstva bílé rasy, která se dopouštěla a dodnes dopouští nepřípustných nátlaků na menšinové obyvatelstvo naší Země. Tehdy se jednalo o zlato, dnes se jedná o ropu. Tehdejší nátlaky a ty dnešní se liší pouze formou nátlaku a prezentací světu. Bohužel jsme se nepoučili. (komentováno 12.1.2009) (12.01.2009)