Mé srdce pohřběte u Wounded Knee

Dojemný a pravdivý film o pohnutém osudu amerických indiánů. Děj až občas nabírá dokumentaristických rozměrů, jak moc se drží faktů. Celý film doprovází skvělá hudba a krásné scenérie. Až na občasné nudné pasáže a malý prostor pro Annu Paquin nemám, co vytknout. Film, který člověka rozhodně nutí k zamyšlení. (22.08.2009)

Až si zase Američani budou hrát na Svědomí Světa a nějakému diktátorovi vyčítat kdejakou genocídičku, nebo vyhlazování etnických menšinek, měli by si zamést před vlastním prahem, protože sami mají na hlavě másla víc, než je jeho roční produkce v mlékárně Kundín. Původní obyvatele Ameriky totiž hladili až do téměř úplného vyhlazení. Neštovice, černý kašel, chřipka a chlast místo Cyklonu B a motyk Rudých Kmérů. (13.07.2010)

Krásný smutně laděný příběh o tom jak Indiánům vyhasínali poslední zbytky naděje a jejich poslednímu většímu zbouření u Wounded Knee i když ani po něm to někteří z nich nevzdali a dále bojovali za svá práva. Koneckonců dělají to dodnes a nechtějí aby se zapomnělo na křivdy z minulosti a za to si zaslouží moji největší úctu. Byl jsem rád, že jsem po dlouhé době opět narazil na film mapující utlačování indiánů materialistickými američany, kdyby se alespoň lidé dokázali poučit z minulosti. (06.05.2009)

Prolog: Minulý rok (květen) jsem měl na zahradě obvyklou slavnost "Otevřený dům", bylo tu přes padesát lidí, hráli tu tři skupiny (včetně Jardy Hutky) a jednou z přidržených akcí bylo odhalování obrazu "Tatanka Jotanka Před Zákonem" od Karla Černého. Jednotlivé rysy jsme vybírali z dostupných fotografií a obrazů, já jsem poskytnul své největší orlí pero, které ční z obrazu (mystické propojení s Indiána s Kafkou) do prostoru.... Na film jsem se díval s hajným Žákem z Brušovce, který ocenil vtipnost, aktuálnost a všeplatnost výroků Sedícího Bizona, které jsem mu přitom citoval (např.: "Žijí ve mně dva psi. Jeden je zlý a druhý hodný a oba se pořád perou. Pokud chcete vědět kdo vyhraje, pak nejspíš ten, kterého lépe krmím")... Ve filmu mi připadlo, že vražda Tatanky Jotanky a Masakr u Wounded Knee se udály bezprostředně po sobě, což jsem si nemyslel. Není to ale tak ani tak: Tatanka Jotanka byl zastřelen 15. prosince 1890 a Masakr byl o čtrnáct dní později (což je filmově nezachyttelné).... Ale tak jako tak, pro samé pindání jsem se k hodnocení filmu vůbec nedostal... (23.02.2020)

Mé srdce pohřběte u Wounded Knee není western v klasickém smyslu, ale spíše televizní hraný polodokument o vybíjení indiánů. Bohužel velmi nudný, něco jako Doktorka Quinnová, i když spousta scén včetně bojových byla natočena s dostatečným rozpočtem. Rozhodně do Tance s vlky to má s kvalitou daleko, asi jako indiáni v 19. století do rovnoprávnosti s bílými. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=irjRMmQ1n-A (13.06.2010)