Lady Chatterley

Není to bez chyb, ale že je to vysoký nadprůměr mezi adaptacemi, o tom žádná. Ale hleďme na zdejší reakce: ode zdi ke zdi! Pro mě je ale paradox spíš v tom, že tohle je nejlepší filmová Lady Chatterleyová, jakou jsem viděl, přestože vychází z méně známé verze slavné, kdysi zakázané a pronásledované knihy. Jejího ducha vystihuje přesně (a D.H.L.. se zajisté v hrobě neobrací, naopak radostí tancuje kozáčka.) Ano, takto byly britské vyšší vrstvy zbavovány zbytků viktoriánství, když většinu už z nich strahala I. světová válka. Skvělý, citlivý, smutný, ne úplně tragicky vyznívající film. (26.01.2010)

Zatím jsem se bezmezně obdivovala jen verzi se Zdenou Studenkovou a oceňovala jsem variantu s Joely Richardson, nyní musím zatleskat i této. Upřimnost a naléhavost pocitů ztvárněných Marinou Hands a Jean-Louisem Coullo'chem, to je něco nevýslovného. Tak samozřejmého, spontánního a trvalého. Jsem nadšena, spokojena a vzrušena na nejvyšší možnou míru. (01.10.2012)

Film, který zcela jasně vychází z Lawrencova (nejen v tomto románu, ale třeba i novele Lišák) vitalistického pojetí života (a neromantizující sexuality, v žádném případě vášnivé - to bylo Lawrencovi zcela cizí) jako součásti přírody s jejími zákony přežití (ale vyjádřenými jemně a decentně) plus zkušeností dělnického chlapce se sobeckou vrstvou podnikatelů (ovšem na rozdíl od Russellovy verze z britských podnikatelů nedělá téměř fašisty), Navíc filmařsky nápaditě zpracováno (hospodyně píšící dopis lady, scény s koupáním v moři pojaté jako domácí amatérské filmové záběry), s inspirací hlavně v Rivettových dlouhatánských záběrech. (11.01.2011)

Ťažko opísať ten pocit keď dočítam kvalitnú knihu a následne vidím takéto úbohé spracovanie. Rozhodol som sa, že už nebudem vypisovať všetky negatíva a hlavne porovnávať, bola by to urážka Lawrencovho diela. Namiesto toho vám zacitujem úryvok z pôvodného románu, nech vidíte ten rozdiel keď ste dopozerali tento brak. "Jemnosti vášne, výstrelky zmyselnosti. A bolo potrebné, od vekov bolo potrebné vypáliť falošný stud a pretaviť najhutnejšiu rudu tela v rýdzi kov. V ohni čírej zmyselnosti. Za tú krátku letnú noc sa veľa naučila. Kedysi by si bola myslela, že pri tom by žena umrela od hanby. A namiesto toho umrela hanba." D. H. Lawrence - Lady Chatterley's Lover // No a teraz, aby toho nebolo málo, sa dočítam v tunajšom obsahu, že sa jednalo o spracovanie "mladšej literárnej verzie". Neviem síce čo je na tom pravdy, ale už len to slovné spojenie mi príliš nedáva zmysel. A hlavne, čo je to za inú verziu (resp. jej spracovanie), keď jediné rozdiely spočívajú v tom, že začne v štvrtine knihy, postavy sú odfláknuté, časť keď je Connie v cudzine trvá asi tri minúty a koniec je zmenený asi takým štýlom ako keby tvorcovia použili materiál vzniknutý z toho ako si ich decko kreslilo do pôvodnej knihy. A aby som nezabudol, Mellors je premenovaný na Parkina. (25.10.2012)

Adaptovat román, jehož význam pro mnohé tkvěl v tom, že šokoval tématem a zpracováním, publiku, které snad již ani šokovat nelze, protože je přesyceno explicitními a zcela popisnými scénami je opravdu úkol těžko řešitelný. U této knihy asi stojí za to, vrátit se prostě ke čtení. A zjistím si zda je dostupná tato verze románu. Děj románu je dnes běžný - nespokojenost, nuda a z ní plynoucí nevěra - za kterou se "hrdinka/hrdina" ve své době "nově" nestydí - jen "svůj upřímný cit tají". Dnes běžné až to děsí. Mě celkem vyhovoval trochu netypický "hajný", který je úplně obyčejný, nejistý mužský a právě touto adaptací jsem se s postavou Parkina trochu smířila. Zatím jsem vždy viděla jeho postavu pojatou mnohem sebejistěji a agresivněji - ne nutně horoucněji. Lady Chatterley není právě hrdinka, s kterou bych dýchala. Podobně jako Bovaryová nebo Karenina(Karenina je ovšem literární klasa) mě její vzlety a pády mohou dojmout, ale soucit s její citovou/sexuální výchovou má své meze. Její tak trochu z dnešního pohledu tuctovost (myšleno pozitivně - citlivá, holčičí Connie) mi taky nepřišla marná. Přesto román opravdu stojí za přečtení. Nicméně děj a pocit knihy (i její politické pozadí a společenské klima té doby tato adaptace plně nevystihuje a je spíš formálně příjemným poklidným pokoukáním, formou, kterou jistě úspěšně prominu a celou žáležitost ochotně zapomenu. (22.08.2008)