Kainova výchova

Hodne slusnej thriller. De Palma celej film natocil tak, ze vypada jako silene starej, dlouhy zabery, dramaticka hudba a docela zamotanej pribeh, diky ruznejm snum a flashbackum. Jen tu smrt manzelky sem nak nepochopil. A konec se fakt poved. Hlavni klad je urcite John Lithgow, kerej si poradil se vsema 5 rolema. Nejvic se mi libil jako Dr.Nix, pak Cain, pak Margo, pak Josh a nejmin jako Carter, i kdyz to byla vlasne jeho hlavni role. De Palma natocil lepsi kousky, ale za tenhle se stydet nemusi. (13.09.2006)

De Palmovy filmy mi z valné většiny připadají rozkecané a nudné až k neuvěření. Ale při exkurzi do chorého mozku toho hnědovlasého pána s příčeskem mi opravdu zatrnulo. Došlo mi, že schizofrenie je prevít a naléhání paní doktorky v Centru krizové intervence nebyl jen zvrácený pokus o žert. A já jsem si bláhově myslel, že ta žhnoucí koňská lebka, co se mi vznáší nad hlavou a v noci na mě křičí „Zabij tu kurvu!“, je kámoš. (13.12.2011)

Když opominu to že film točil De Palma která má na kontě plno vynikajících filmů tak se jedná o nadprůměrný thriller, ale on to natočil Palma takže jsem byl ve výsledku docela zklamaný. Film je to dobrý ale zdálo se mi že Kain je až moc přechytralej a plno scén mi přišlo strašně náhodných. Nicméně Lithgow je a byl naprosto parádní charismatickej herec. Opět mi dokázal že hraje naprosto dokonale. (14.01.2013)

V Kainově výchově je všechno vystupňované ad absurdum: John Lithgow zároveň v roli padoucha i dobráka nebo vyprávění schizofreničtější než osobnost hlavního hrdiny - skákání do různých realit a z toho vyplývající nemožnost určit pravdivé informace. Ale u filmů od De Palmy je nutné přijmout obrovskou míru nadsázky, protože tenhle tvůrce se zkrátka nebere vážně a rád baví a zároveň znejisťuje diváky. Ať už pomocí dlouhých kamerových jízd nebo norského přízvuku jednoho z hrdinů. (17.03.2011)

Téma rozdvojené či roztrojené osobnosti není ve filmu tak frekventované, jak by se mohlo zdát. Jasně, duševních poruch jsme na plátně viděli dost, ale vyložené „já nejsem já“ jsme zažili kupříkladu u klasik jako Klub rváčů nebo Psycho. Tady je magorem dětský psychiatr, jinak oběť praktik svého otce. Sleduje ho provokativní autor, který má za sebou řadu zajímavých kousků, žánrový experimentátor, který se občas ukáže jako cynický pošuk: Brian De Palma. Chvíli sledujeme solidně se vyvíjející příběh, vzápětí De Palma předloží bizarní zvrat nebo hodně dlouhou scénu. Celkově jsem si to ale úplně neužil. Nicméně řemeslně velmi dobré, John Lithgow znovu přesvědčivým psychopatem. (02.05.2021)