RocknRolla

Guy Ritchie opět to samé jen trochu jinak. Podfu(c)k a Sbal prachy a vypadni jsou pro mě stále trochu jinde nejen vtipem, ale i stylově mi sedli více. RocknRolla je podivný film, v kterém jsem tak dlouho čekal, až zjistím, co skutečný RocknRolla dokáže, až jsem to nezjistil:). Gerard Butler má však nakročeno velmi silně mezi nejlepší a nejdrsnější herce současnosti a s jeho hlasem a charisma se není čemu divit. Kromě něj mě potěšila snad jen krásná Thandie Newton. Co se týče děje... čekal jsem čekal jsem až jsem toho opravdu moc nedostal. Klasické schéma, které by mohlo být klidně i komplikovanější, se vším všudy. Ritchie dokáže točit stylově, to ví každý, bohužel občas nedokáže najít správnou míru mezi stylem a kvalitou. V RocknRolle jde trochu na hranu, kde mu to zachraňuje vtip a herci a pro někoho i RocknRolla, který mě moc neoslnil a čekal jsem, že předvede o hodně víc. Celkově stylový film s humorem, který mezi ostatními filmy Guye Ritchie působí jen jako "další verze" zajetého konceptu. (20.02.2009)

První půlka se celkem táhne a vytváří dojem, jako by se Ritchie při návratu do starých kolejí malinko rozkoukával. Což jen potvrzuje zbytek, jenž výrazným nástupem "malého Johnnyho" konečně dostane pořádný šmrnc a vytahuje RocknRollu přesně tam, kde jsem ji chtěl mít od začátku - na vrchol. Ritchie navíc ustoupí i od příliš vážné hry, na níž se sice hezky kouká, ale není zase tolik zábavná a začne si hrát jako kluk na pískovišti, jemuž dal hodný strýček na hraní novou soupravu kyblíčků a lopatiček. Surreálnou honičkou vás napumpuje, vizuálními hrátkami zfetuje a závěrečnou pointou přímo odrovná. Nejlepší Butlerův film so far, brilantní Wilkinson a uhrančivý Strong. Ale především... Tenhle GUY to v sobě pořád má. 7/10 (31.01.2009)

Guy Ritchie opět nezklamal, ale na Sbal prachy a vypadni či na Podfu(c)k to nemá, ale i tak se jedná o slušný nářez. O tom, že Guy Ritchie je stylař se nemá cenu bavit, opět nechybí typické rychlé střihy, zajímavé postavy a rychlé tempo. Nemůžu se ale ubránit pocitu, že trochu ubral ze své svéráznosti. Obsazení není vůbec špatné, hlavně Tom Wilkinson a nevěřil jsem vlastním očím, když jsem na plátně náhle viděl Karla Rodena :). Kvalitní a zábavná podívaná, které určitě za zkouknutí stojí, ale nečekejte nářezy typu Sbla prachy a Podfu(c)k.....PS Ten konec mi úplně připomněl Scorseseho Skrytou identitu :).......... (16.01.2009)

Ritchie je zpět a jeho R'n'Ra uzavírá "mafiánskou trilogii" z londýnského podsvětí, ve kterém se cítí jako ryba ve vodě. Britský Scorsese :-) Poslední přírustek do rodiny není sice tak svižný a efektní jako mladší bratříškové, ale po technické stránce nemá konkurenci a herecké obsazení ho táhne kupředu rychlostí blesku. Butler je prostě frajer a perfektně mu to sedlo. Thandie Newton je nepopsatelná a scény s ní mi připomínaly Tarantinův Pulp Fiction a Miu. Mark Strong má ďábelskou (doslova) formu a už v Labyrintu lží dal najevo, že nové v Ritchieovce bude stejně démonický. Tom Wilkinson je výbornej. ___ Úvodní scénu od věty "Lidé si kladou otázku..." jsem sjížděl minimálně sedmkrát za sebou. ___ Karel Gott chce být stále mlád, a já chci být jedinej pravej RocknRolla! Pardon, já jim už dávno jsem! (13.01.2009)

ROCKNROLLU považuji za zatím nejlepší film Guye Ritchie, protože styl slouží vyprávění a nikoliv naopak, jako tomu bylo v jeho předchozích gangsterských opusech SBAL PRACHY A VYPADNI a PODFU(C)K. Zároveň si myslím, že je až příliš chytrá pro cílovou diváckou skupinu, která bude z filmu rozčarovaná, protože nedostala velkou porci hlášek podávaných výraznými postavami (od malých zlodějíčků k velkým bossům - všichni jsou na stejné úrovni a nikdo z filmu netrčí jako cigán Brad Pitt) a střídaných akčními scénami (ty se až na jednu výjimku odehrávají mimo obraz). Lidem, kteří něco takového filmu vyčítají, se dá jedině vzkázat, aby dospěli, protože tentokrát dostali pravou RocknRollu a nikoliv nějakou pozérskou nápodobu. ROCKNROLLU si tak nejlépe mohou užít ti, kteří na filmu oceňují to, jak je vyprávěn - a zde je nejvíc fascinující právě to, jak se střídají jednotlivé pohledy, jak se pracuje s figurou nespolehlivého vypravěče a nikoliv to, jak se distribuují informace ve vyprávění. Je to neuvěřitelný náser, ke kterému se česká distribuce zachovala tak jako Ritchie k divákovi, co se týče onoho obrazu - pověstného McGuffina - ve vyprávění: nebyl nám ukázán. 9/10 (25.01.2009)