RocknRolla

Guy Ritchie po několika chybných krocích doklopýtal k řece propletené gangsterky...a jak vidno, tehdy ještě trvající manželství se na něm docela podepsalo, protože k formě nastolené svými dvěma velkodíly se jen lehce přiblížil, přesně podle hesla "do třetice všeho zlého". Máme tu sice opět podle potřeby sympatické či nesympatické herce (já vím, včetně úžasného Karla Rodena coby ruského mafióza zamilovaného do relativně nevyzáble a sexy vypadající Thandie Newton, who is a bitch, believe it or not), máme i cosi jako příběh, který se taky tak nějak uzavře, ale jeho jednotlivé větve tentokrát nějak ne a ne uplést kolem diváka tu správnou vrš, která by mu zabránila v odplutí za chutnější potravou. Možná je to mou osobní lhostejností k Gerardu Butlerovi a s postupem děje rostoucí nenávistí k tomu idiotovi co hraje "mladého roknrolu" (nebo jak té trosce říkat), ale tyhle moje dva osobní problémy nevysvětlují naprostou nezapamatovatelnost řady ne úplně hlavních postav a to, že mi konec nepřišel ani trochu překvapivý. To už se tak stává, když se skoro dvě hodiny hledá krysa a titulní "RoknRoula" a "vono nic", protože se všichni tentokrát jenom tváří drsně bez jakýchkoliv dalších emocí. Samotný lahůdkový classy mobster Mark Strong to zachránit nemůže. Přinejlepším 50% s tím, že už se s tímhle filmem nikdy dobrovolně nesetkám. (26.10.2010)

Nový tým, staré triky, ale hlavně už poněkud dospělejší pohled na svět, který přidává na váze drogovým dýchánkům a šíleným nápadům. Stačí se podívat, jak se zvedla věková kategorie postav a člověk se nediví, že jediná "klukovina", kterou Ritchie ve filmu vyvede je surrealistická honička s dvojicí nesmrtelných ruských gangsterů. Ale řeknu vám, výskal jsem při ní nadšením a zbytek filmu jel na spokojený volnoběh, pořádně z kopce. Ritchie to v sobě pořád má a jestli je RockNrolla jen takovým opatrným návratem do příjemně vytopeného londýnského podsvětí, pak věřím, že nás čekají velké věci. Přímé pokračování nezní špatně. Slupnul bych ho jako malinu i v případě, že by se v něm celých sto minut promenádoval před kamerou Mark Strong s vybitou bouchačkou a nabitým pohledem č. 2. Ten kluk má v očích silnější rentgen než Kabir Bedi. Chci víc. S Ritchiem nebo bez něj. Chci víc téhle britské rozpustilosti, která ač zestárla, je pořád na míle daleko od hollywoodské sešněrovanosti nebo francouzského lážo plážo stylu. (24.01.2009)

Žádný rocknrolla se nakonec nekoná, je to jen starej dobrej Guy Ritchie s hromadou dialogů, s pár příběhama různě se propojujících a poskládaných do jednoho a s tlupou všemožných cool postav, kterých je zbytečně moc a už je to celý tak trošku u Ritchieho okoukaný a vláčný. Chtělo by to nejmíň o třídu vytunit a rozhodně zjednodušit, na mě to jako nějaká rocknrolla jízda nepůsobilo ani omylem (15.01.2009)

Hodně dlouho jsem přemýšlel, jak tento film ohodnotit, kalibruji mezi 4 a 5*, ale na film Podfu(c)k ztrácí skoro ve všech směrech. Né, že by to byl špatný film, má parádní obsazení, výbornou hudbu a mnoho komických situací, ale je zde i několik sekvencí, kdy jsem naprosto vypnul a nudil se. Musím přiznat, že na 5* to nevidím, já hodnotím 4 hvězdičky… (30.01.2009)

Solidní návrat k Ritchieovým kořenům, který se klasikou typu Sbal prachy a vypadni či Podfu(c)k i přesto nestane. Filmu neshází tempo Ritchiemu vlastní, zajímavé a dobře odehrané charaktery (všechny ostatní zastiňují Mark Strong a Toby Kebbell) i spousta zábavných momentů s režijní invencí (viz. parádní flashbacky), přesto to ve výsledku na nerušenou dvouhodinovou chuťovku nestačí. Může za to občasné zpomalení i nedostatečná provázanost děje, která by v závěru vyústila v dokonalé zaklapnutí. A přeci jen bych radši The Real RocknRolla, jež slibuje konečně nějaký posun. 7/10 P.S. Soundtrack je v čele s The Bank Robber od The Clash bezchybný. (25.01.2009)