RocknRolla

Nebudeme-li vkládat rovnítko mezi cool-ovost a povrch-nost, zříme neskonale vynalézavou podívanou. Opravdu prvotřídní film. ____ Několik poznámek: (i) Není zde postav hlavních, ni vedlejších. Všechny jsou zrovnoprávněný. A pokud se přece jen s některou více ztotožňujete a fandíte ji (kupř. Butlerovi), svědčí to nikoliv o tom, že by ta postava byla takhle napsaná a vyvýšená nad ostatní, ale o vašich sympatiích k tomu kterému hercovi. (ii) Příběhově se tu konfrontuje východ a Evropa (rusové v Londýně - návaznost na cronenbergovský Východní přísliby), ale je zajímavý, že stylisticky ta konfrontace probíhá naopak mezi Evropou a západem (takzvaný britský Hollywood – návaznost na stathamovský The Bank Job). (iii) Film provází ohromné množství cliff-hangerů - nerozuzlených dramatických situací, ukončených těsně před koncem. Nevadí to ze tří důvodů. Za prvé jsou scény velice krátké a neprovází je sebemenší expozice, tzv. hned se jde na věc, tudíž se ihned přesunete na scénu další a ta předchozí ve vás nedoznívá. Za druhé akce skoro absentuje, a film si tím může unstanovit a udržet jednotnou cliff-hangerovou strukturu, nepřerušovanou čímkoliv jiným (třeba nutností vkládat co půl hodiny pětiminutovou akční sekvenci). A za třetí se tu po celou dobu konstruuje příběh jako síť postupně spojovaných souvislostí, které zapadnou do výsledného obrazu až na konci. Nemá cenu tedy chtít po filmu, aby Vás zahrnoval katarzí uprostřed, nebo kdekoliv jinde. (iv) Ritchieův nejpozoruhodnější rys je kvalita světla. Barevná kompozice s převahou bílé, žluté a černé vychází ze slavného díla renesančního malíře Uccella, Bitva u San Romana. (v) Dále se film vyznačuje prokládáním umírněného vypravěčství s videoklipem, přičemž videoklipové sekvence zde zastupují trailer na film samotný, včleněný do děje. Reklamu uvnitř produktu, řeklo by se. Taková reklama ovšem nemá smysl, neboť produkt je již koupený. Jak ale ukáže následující bod, smysl má a nemalý. (vi) Nejzajímavější záhada je spojená s oním obrazem, okolo něhož obíhá veškerý děj. Obraz („McGuffin", chcete-li) zde totiž symbolizuje samotný film RocknRolla (buď reklamu na něj, nebo film jako takový, to není tak podstatné) – všechny postavy se obrazu obdivují a nepřímo k tomu pobízejí i diváka. Obraz ovšem zůstává po celou dobu skryt, což se váže k oné nesmírně důmyslné paralele s vypravěčskou stavbou – tak jako do sebe veškeré události zapadnou až u konce, tak i u obrazu očekáváme, že nám ho Ritchie na konci odhalí. Neodhalí, protože závěr odkazuje na chystaný druhý díl. (vii) Nakonec bych rád pochválil Ritchieho za opravdu výborně napsaný postavy a ještě lepší dialogy. Vážím si jich snad více než výtečné audiovize. Ono to vypadá všechno děsně samozřejmě, když člověk vypne a jen konzumuje, ale každý absolvent tvůrčího psaní a poctivý čtenář publikace Jak napsat dobrý scénář od Syda Fielda chápe, že tomu tak není. (19.01.2009)

Uměle naspeedované šlapání zelí První polovina filmu mi vyloženě pila krev. Kolísavá temporytmika, humorné vakuum, tendenční gangsta tlachy načichlé vězeňskou palandou, pro které je tak typické, že jsou dnes k poslechu v každém druhém rádoby-macho filmu, ale nikdy nedosáhnou ani na nejpřízemnější tarantinovský standard, mému estetickému založení nepříjemně volené postavení kamery a podivná logika střihu, sterilita, nudní herci, nudné postavy, nudné vyprávění o ničem, nikom, nikam - tedy kvality v rozmezí slabých tří a silných dvou hvězd. Druhý poločas byl naštěstí zajímavější. Zvýšila se frekvence vizuálních perliček a "šťouchů" (klepání na videoklipovitou bránu), scenáristických resuscitací, navykl jsem tomu cool retro filtru tónovanému do hněda a kamera se také polepšila, přesto se Ritchiemu podařilo navýšit můj (pečlivě zaznamenávaný a hubený) "smilecount" pouze o šest vážněji míněných "ha-ha", což je trestuhodně žebrácká bilance - tedy kvality v rozmezí silných čtyř a jednou či dvakrát slabých pěti hvězd. Jasně, chápu, že RocknRolla (dále jen R.) nebyla primárně ukochtěna k tomu, aby člověka lámala smíchy v pase a nutila ho pošpinit deset stránek deníčku kultovními bonmoty, se kterými se v nestřežený moment vytasí na nicnetušící známosti, ale dalo se po Ritcheho předešlých třešničkách čekat vůbec něco jiného? R. je možná důmyslný/á vypravěčsky (dr. fokalizátor a jeho změny), ale, jak praví jedno docela neznámé pořekadlo, ani za hubenou kozou s fazónou prvotřídního akčního býčka se s páchnoucí bečkou hnoje neschováš. Inu, přesně ten stylem přehlcený kind of movie, který bych, v případě, že bych měl možnosti a reputaci s jakou si po světě mašíruje slovutný Guy, nikdy nechtěl natočit. Jsem poeta - a to se s totálně nelyrickým naturelem R. snese asi jako Butlerův anabolický Leonidas s partičkou zvířátek na obálce Čtyřlístku. Když cynickou komediální gangsterku, tak si rád zaplatím exkurz V Bruggách. Jednou a bon voyage. // P.S. Tu sviňárnu s obrazem ti nezapomenu, rejžo! :) P.P.S. Moc se mi líbilo se nasvícení, které velmi často pracuje s paprsky světla pronikajícími oknem či světlíkem. Na všem je něco dobrého. (14.03.2009)

Comeback Guye Ritchieho se docela vydařil... Základní dějová kostra sice trochu opisuje z jeho stylotvorného opusu Sbal prachy a vypadni, ale to se dá lehce přejít, hlavně že už je to zase ta dobře známá stylová jízda. Ritchie do ní přidal všechny své originální ingredience - videoklipový střih, pekelnou dynamiku, originální střihové přechody (zvláště v úvodu snímku), až maniakální posedlost podsvětím a v podstatě i adorace oněch podloudných a krutých mechanismů, herce především výrazné typově (včetně našeho Karla Rodena v jeho už ,,škatulkové" roli), hodně sarkastický a cynický humor, vševědoucího vypravěče - glosátora, postmoderní mix všehochuti...a nesmím zapomenout na ambivalentní vztah Ritchieho ke svému křestnímu jménu... '-) Ritchieovská gangsterka je tedy zpět (skoro) v celé své kráse, ale na Podfu(c)k číslo dva si ještě chvíli počkáme (a snad se i dočkáme)... :-) Podobné filmy: Sbal prachy a vypadni, Podfu(c)k, Po krk v extázi, Sejmi eso (19.01.2009)

Nejdříve se ohlédněme trochu do minulosti, Lock, Stock and Two Smoking Barrels a Snatch byly dva vynikající filmy, pak přišel brak v podobě Swept Away a nakonec velice průměrný Revolver. Dnes tu před námi stojí Guy Ritchie se svým nejnovějším dílem s názvem RocknRolla. Již trailer předurčoval jistou kvalitu filmu a dával tušit, že se Ritchie vymanil ze svého nezdaru a přijde další trhák. Z části se dá říct, že se mu to i povedlo, ale bohužel ne na plných 100%, troufám si tvrdit, že ani ne na těch 80%. RocknRolla je především o podvodech, mafiánech, podsvětí, ukradeném obrazu a dlouhých rozhovorech s několika málo světlými momenty, jako je např. přepadení auta s penězi. Akce, na kterou jsme byly v předchozích dvou peckách zvyklý, se zkrátka někam vytratila. A já se ptám proč? Vždyť akce u těchto typů filmů je právě jeden ze stěžejních prvků úspěchu a zároveň zábavy. Co se mi tedy líbilo nejvíce kromě cool hlášek, záběrů a scény s účetní? Ty dynamické titulky hned v úvodu filmu, v tu chvíli jsem se ještě těšil, že je Ritchie zpět v plné síle. Rozhodně se tak ale nestalo, natočil totiž jen zábavnou konverzační přestřelku a pravé zbraně zůstaly zamčené v trezoru. Úplným závěrem si ještě rýpnu do Karla Rodena, je to dobrý herec a nic proti němu nemám, ale ať bude hrát Rusa, Američana nebo třeba Eskymáka, vždy v něm uvidím jen a jen Čecha. (7/10) (10.01.2009)

Říká se, že dvakrát do jedné vody v řece nevstoupíš, nicméně Guy Ritchie to zkusil už potřetí a opět uspěl. Jenom diváci jsou k němu tentokrát poněkud kritičtější, protože výkon nestačí jen zopakovat, je k němu obvykle pro vyvolání toho samého nadšení nutné i něco přidat. Sbal prachy a vypadni měl také svoje mouchy, ale byl v řadě první a neměl široko daleko konkurenci, takže pro mnohé působil jako zjevení, byť byl vyloženě nízkorozpočtový, ale i v tom, že se nejedná o nějaký mainstream, spočíval kus kouzla. Podfu(c)k už natáčel režisér, který měl renomé a mnohem větší rozpočet, takže to bylo vidět i na přítomnosti hvězd a výrazných tváří. V RocknRolle rozehrává Ritchie opět černohumornou gangsterskou hru prošpikovanou podrazy, nedorozuměním, spoustou postav a motivů. Jestli tam ale něco selhává, pak jsou to málo výrazní herci v hlavních rolích, s výjimkou veterána Toma Wilkinsona, kterému zdatně sekunduje Mark Strong. Členové divoké bandy, kteří měli hrát prim a strhávat na sebe pozornost a přízeň diváků, jsou ale tak nějak tuctoví a navzájem zaměnitelní. Je to s podivem, protože Ritchie mohl angažovat prakticky kohokoliv. Taky Thandie Newton bych věřil ledascos, ale určitě ne postavu účetní. To už bych spíš byl ochoten Amy Winehouse věřit doživotní abstinenci nebo Courtney Love roli jeptišky. Karel Roden má sice docela hodně prostoru, ale bohužel hraje na můj vkus moc uměřeně. Scházela mi tam tak nějak ta energie a ulítlost z předešlých dvou filmů, byť například honička mezi divokou bandou a ruskými gangstery na železniční trati měla nepochybně svoje kouzlo. Celkově je to za solidní 4* s tím, že jde o vyloženě nadstandardní žánrovku, která v mých očích jen tak nemá konkurenci. Celkový dojem: 85 %. (05.11.2012)