Řekni, kdo tě zabil

Malý Ned dokázal pouhým dotykem přivést k životu vše mrtvé. Ten dotyk byl dar, který dostal, ale těžko říct, kdo mu ho dal. Nebyl v krabici, neměl návod ani záruční list. Prostě byl….. 1. série Máte rádi zázraky? Vypravěčskou poetiku jako měla třeba... Amélie? Fantasticky (třeba Burtonovsky...) barevná filmová políčka? Nebaví vás sáhodlouhý detektivní dedukce a laboratorní rozbory stop a zločinců? Chcete místo detektivního týmu raději Šípkovou Růženku Annu Friel? A místo drastických úmrtí raději smrt přičichnutím se spoustou (?) romantiky? TAK JSTE TADY DOBŘE! V těchto příbězích je totiž krimi jen omáčkou pro hodně mluvení a pravidla ,,dotyku“ jsou velmi nešťastná. Ale dotek přece potřebujeme všichni…! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Kriminálka Miami (atd..) je nuda. Já chci vidět hezkou holku a mít touhu chytit ji za ruku. 2.) Umřít výstřelem z pistole umí každej. Já chci víc! 3.) Jsem na sladký a za koláč jsem ochoten dát i bod! 4.) Mám ,,smrtelnou“ alergii. PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * 2. série Po třetím díle to VZDÁVÁM !!! Tenhle přeslazenej seriálek prostě není pro mě. Nic převratnýho se tu neděje, pořád je to to samý dokola.... Hodnocení nechávám, protože proti nikomu nic špatnýho nemám. Jen mě to nebaví! (30.11.2010)

Napad je to vazne dobry a originalni, to tady jeste nebylo. Ale zpracovani me prilis neoslovilo. Jednotlive pribehy me nebavi a netouzim jich videt 22. Navic me nezaujaly ani hlavni postavy. Kolacnik zna jen dva mimicke vyrazy – trpitelsky a pritroubly, a kdyby mel misto hlavy kolac, koukalo by se na nej lip. Mezi jedny z mala zajimavosti patri cernoch Chi McBride, pes a dobra kamera. (27.08.2010)

Jeden z příkladů toho, jak (ne)sledovanost může odrovnat i velmi dobrý seriál. Příliš mnoho rozehraných zápletek a kvůli nedostatečné sledovanosti příliš uspěchaný konec. A ti, které po pilotu zajímalo, jak by asi mohl dopadnout vztah Neda a Chucky, zamilovaného páru bez možnosti vzájemného dotyku, si na své závěrem nepřijdou už vůbec. (25.07.2014)

Je ještě brzy na nějaké objektivnější hodnocení, takže se ho prozatím zdržím, protože seriál může překvapit. Prozatím po několika dílech zhlédlých kostatuji pár poznatků: Když jsem viděl upoutávku, tak jsem si říkal: "Páni, to je ale skvělej námět na film!" Pak jsem se zklamáním zjistil, že jde o seriál. Víte ono takhle pojatý to nemůže mít dlouhou únosnost na seriál. Co jsem měl možnost vypozorovat, tak se jedná o jakousi kombinaci Zoufalých manželek, Amélie z Montmartru a jakéhosi nespecifikovatelného krimi seriálu. Bohužel ta část, která nesází na kecání a vztahy (krimi) je silně podceňována a degradována na minutový pokec s mrtvým a shrábnutí prachů. Taky mi přijde, že scénáristi se snaží tak intezivně až hystericky vyvolávat zdání pohodového seriálu, že tak nějak zapomínají vykreslit charakter dvou hlavních protagonistů - Neda a Chuck. Bohužel, ač se to snaží scénáristé před divákem zatajit, jedná se hlavně o rozvíjení tohoto vpravdě platonického a bezbudoucnostního vztahu těchto dvou, takže se opravdu nemůžu těšit, že by otravná Chuck zemřela nějakým náhodným dotykem, což je naprosto nereálná představa. A možná právě se divák může opravdu vcítit do těch dvou vedlejších hrdinů (detektiva a Olivie), s kterýma může svou nenávist vůči Chuck sdílet. Těmahle dvěma a ještě tím bezva chlápkem z márnice. (12.01.2010)

Nachomýtla jsem se k prvnímu dílu a úvodních pár desítek vteřin na to koukala s užasle pootevřenými ústy a neodbytnou otázkou: "Co to, sakra, má jako být?" Hrozně barevné, hrozně groteskní, hrozně divné, hrozně pitomé... ale nedonutila jsem se telebednu vypnout a odejít. Za několik minut byste mě našli s přiblble blaženým úsměvem a občasnými záchvaty chechtání, ten švihlý styl si mě jednoduše podmanil. Každou středu ve 20:15 čekám před televizí, až "Pushing Daisies" zase rozjede svůj černý humor v jásavých barvičkách, jak se zase budu smát sarkastickým hláškám detektiva Emersona Coda, nebo praštěným tetičkám, jak mi zas bude divně u srdce, že se Ned a Chucky nesmějí vzájemně dotknout, že Ned nemůže pohladit ani vlastního psa. Seriál má jedinou slabinu: český překlad názvu. 95% a šup s tím do TOP10! EDIT: Prvotní nadšení nad něčím neotřelým přešlo, nadšení ochladlo, všechno se holt jednou okouká. Pořád však ve středu večer usedám s příjemným očekáváním před TV obrazovku a za třičtvrtěhoďku odcházím s dobrou náladou. 85% (19.08.2010)