Čtyři minuty

Příběh ohromující, příběh studený i emocionální. Studený jako obě hlavní postavy, studený jako ty zdi věznice, ve které se celý příběh odehrává. Smutný jako výrazy v obličeji těch dvou a emocionální tak, jak to v duších lidí citově poraněných už bývá. Ne všichni mají možnost prožít svůj život v relativním klidu a pohodě. Zde, ve věznici se setkávají dva lidské osudy, dvě ženy, které jsou si tak vzdálené a přitom mají tolik moc společného. Spojuje je láska ke klavíru, láska k hudbě, opuštěnost, ale také krutý osud, kterým každá z nich prošla bez ohledu na to, že jsou věkem tak vzdálené a potkali se až v onom vězení. Každá ovšem v jiné roli. Obě potřebují lásku člověka blízkého, kterou hledají, ale nenachází. Chybí jim a neumí to dát najevo. Cesta k sblížení je dlouhá, hodně útrpná, hořká a konec nemusí být vždy šťastný. Tentokrát to ale vyšlo, i když "jen v úvozovkách". Film vznikl dva roky po smrti Traude Krüge (*1921 - † 2004) a byl věnovám její památce. (04.12.2009)

Jo, tak takové filmy já můžu. Naši severní sousedé už vyprodukovali spoustu dobrých snímků a Čtyři minuty se k nim směle připojují. Nejraději mám na evropských filmem přirozenost neboli drsnou syrovost se kterou se navenek prezentují. Ale to postřehne asi každý, kdo je přesycen klišé snímky ze Spojených států. Film sám o sobě je jednoduchý, nenabízí žádné spletitosti a pomalu si razí cestu k velkému finále. Řeč je především o klavíru, mocném hudebním nástroji, kterému já vždycky podlehnu a proto si toho snímku tak cením! Nádherné tóny prolínající se během celého filmu jsou v případě klasické hudby lehké a příjemné, v případě tzv. černošské hudby agresivní a zběsilé, což vybočuje z běžného normálu a navozuje specifický zážitek. Během filmu je hned několik výborných scén, ale jedna je naprosto geniální a já jsem si ji přehrával už asi 100x. Herecké výkony jsou na vysoké úrovni uvěřitelnosti, což je ostatně samozřejmostí. Závěr? Nejsem žádný odborník na hudbu, jen obyčejný posluchač, ale pro lidí podobného ražení jako já, bude toto německé drama výjimečné, už jen díky mocné síle klavíru! (23.01.2011)

S německou kinematografií nemám moc zkušeností a nikdy jsem se do ní nehrnula (nějak pořád byly lepší věci na práci a lepší filmy na koukání). O to víc mě Čtyři minuty překvapily. Příběh je chvílemi předvídatelný, ale napínavost se dá v tomhle případě oželet. Stejně jako bych oželela jednu část příběhu, kterou jsou flashbacky. Ale tímhle můj výčet záporných aspektů filmu končí. Hannah Herzsprung byla naprosto, skvěle a šíleně úžasná. Monica Bleibtreu zdařile sekundovala, ale i slepec by viděl, že Hannah si tuhle show ukradla celou pro sebe. A abych nezapomněla, když hrála na klavír, měla jsem totální Amanda Palmer-deja vu. Je to hodně silný film a i když se toho na první pohled na konci moc nevyřeší (na druhý snad ano), odcházela jsem z promítání se zvláštním pocitem síly a......no vlastně celkově zvláštním pocitem (27.04.2011)

Ďalší skvelý nemecký film, už ich ani nerátam. Príbehy z väzníc sú pre diváka vždy atraktívne a tak je to aj v tomto prípade. Učiteľka, ktorá dáva v ženskej väznici hodiny klavíra, objaví nečakaný talent. Vyhrať tak súťaž talentov, to by dvihlo prestíž nielen väznici a jej riaditeľovi, ale aj sebavedomie učiteľky. Otázka znie, či všetkého schopná väzenkyňa chce práve toto. Film nie je ani tak o hudbe, ako o hľadaní cesty a lásky medzi dvoma absolútne odlišnými osobami. Ak hľadáte niečo na túto tému, nešľapnete vedľa. Navyše ja ako milovník histórie, som vôbec nečakal niekoľko scén z vojnového obdobia. 80%. (06.05.2012)

,,MOHU Z VÁS UDĚLAT LEPŠÍ KLAVÍRISTKU. NE LEPŠÍHO ČLOVĚKA“..... /// Traude je v lapáku už dlouho. Její první ředitel byl jakejsi Sturmbannführer SS… STŘIH… (vy tomu dneska říkáte flashback..)… a baba zrovna stěhuje piáno… Jo, tak začíná příběh dvou žen, z nichž jedna hledá smysl svýho bytí a druhá má na víc, než jen proměnit svět v hromadu sutin. Jedno vám povim, taková Jenny, když to u toho klavíru rozbalí… kurva tohle musíte vidět! ,,DEJTE JÍ PÁR MINUT.“ ,,CO TO ZNAMENÁ PÁR MINUT?“ … ,,ČTYŘI.“ Ty vole, to je závěr. Intenzivní drama s nádherným fínále. Věřte mi (možný spoiler…). Já hudbě rozumím. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem intelektuál, kterýmu když řeknou: ,,MĚJ SE HEZKY MILÝ STOLEČKU“, tak vodpovím: ,, MANON V MANON“. 2.) Jsem vězeňskej dozorce, vedu fotbalovej kroužek (pro vězně) a prej k nám(!) přestupuje Tomáš Řepka. (…a to je kdo?) 3.) Trochu brnkám na klavír. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (07.01.2013)