Fantastický pan Lišák

Fantastický pan Lišák okouzlí nejúžasnějším Morriconeho soundtrackem, který však ve skutečnosti nikdy nesložil. O to se zasloužil k zbláznění chytlavý Alexandr Desplat. A zbytek? Rozkošná animace a starý dobrý Wes, tak jak ho máme rádi. A až u Lišáka si člověk uvědomí, jak moc je u Andersonových filmů zbytečná jakákoliv story. (09.02.2010)

Musím přiznat, že tenhle loutkový animák mě do extáze nepřivedl. Srovnám-li to se "Slepičím úletem" či "Wallacem a Gromittem", dostává "Fantastický pan Lišák" pořádný slepičí klovanec a psí kousanec do své anorektické bezocasé prdélky. Na loutkovou animaci jsem si zvykla snadno, ikdyž nechápu, proč byla krysa větší než liška...? Horší je to se zábavností: nějak mě ta podobenství nedokázala rozesmát, pár úsměvů, ba i nějaké to kratičké uchechtnutí, plus pochopení, co nám chce tvůrce filmu říci a to je tak vše. Zvláštní atmosféra podtržená fajnovou hudbou rozhodně stojí za zmínku, na 4* to imho nestačí. Celkem milé, koukatelné, leč neuchvátilo mne to - podruhé nemusím. 66,6% (10.07.2010)

Snímek s prostorovými loutkami a modely prostředí pojatý z části (ve velkých cecích) jako ploškový animák o tom, že být jiný je vlastně fantastické. Vyprávění překypující nápady je pevně provázané s formou a současně zůstává věrné typickým Andersonovským výstřednostem a charakteristické melancholické atmosféře (sekvence s vlkem je nezapomenutelná). Třikrát fuj českému majiteli práv za to, že takto skvělý snímek nepustil do kin a čtvrté fuj českému publiku za to, že distributora k tomuto rozhodnutí nepřímo přimělo. (28.03.2010)

Tohle rozhodně není žádný mainstreamový animák…a už vůbec ne pro děti. Wes Anderson zůstal věrný svému osobitému stylu, v němž mísí dětsky ulítlou poetiku (ovšem naroubovanou na vážná témata) s praštěnými dialogy a zvláštním humorem, přičemž u Mr. Foxe na dnešní dobu digitální animací vytlačovanou stop-motion animaci, ve které je kladen důraz na užití realisticky působících materiálů (např. srst u zvířecích postav), díky čemuž vzniká zajímavý kontrast mezi tímto realismem a stylizovaností postav (např. postava francouzské krysy vypadá jako rozpohybovaná skutečná vypreparovaná krysa). Příběh je Dahlovou klasickou moralitou, tentokrát se zde trochu řeší i existenciální problémy a celé to je ozvláštněno andersenovskou bizarností. Dabing v čele s hlasy George Clooneyho a Jasona Schwartzmana je naprosto špičkový a především Schwartzman je v další ze svých outsiderských rolí naprosto boží. Fantastic Mr. Fox je z hlediska příběhu a celkového vyznění poněkud sterilní záležitostí, zároveň ale oplývá množstvím praštěných nápadů, a to jak verbálních, tak i vizuálních, přičemž samotná formální stránka filmu je doslova parádní. Děti a běžní diváci se díky pomalému tempu a strožejšímu příběhu u tohoto filmu nejspíše ukoušou nudou, „andersenovci“ budou nejspíše opět spokojení při zjištění, že si jejich oblíbený tvůrce dokázal zachovat tvář i mezi bandou chlupatých zvířat. Pro mě zůstává Život pod vodou nepřekonaným Andersenovým filmem, přičemž Lišák si čmuchá hned pod ním vedle tří bratrů z Darjeelingu, jehož ručení je omezené.80% (19.01.2010)

V minulém roce vznikly dvě výborné adaptace dětských knih, kterých se ujali auteurští tvůrci, jimž posloužily k tomu, aby se ve své tvorbě posunuli výrazně dál, aniž by ztratili cokoliv ze svého specifického rukopisu. Spike Jonze ve WHERE THE WILD THINGS ARE dokázal, že nepotřebuje scénář Charlieho Kaufmana, aby se dostal do kůže hlavního představitele a nahlédl do jeho mysli; Wes Anderson FANTASTIC MR. FOX potvrdil, že ho už nezajímají nedospělí hrdinové ocitající se na prahu dospělosti. Pan Lišák totiž primárně neřeší mládežnickou zamilovanost do nevhodné osoby (JAK JSEM BALIL UČITELKU) či problematické rodinné vztahy mezi otcem a synem či bratry (GRÁZLOVÉ, TAKOVÁ ZVLÁŠTNÍ RODINKA, ŽIVOT POD VODOU, DARJEELING S RUČENÍM OMEZENÝM), ale sám se stává otcem, který se musí vypořádat se zodpovědností. Zvolený způsob animace je tím jediným, co zachovává určitou sentimentální nostalgičnost po starých věcech, které jsou ale nenávratně pryč, a žánr bajky zase slouží k vizualizaci mentálních procesů (ehm) hlavního zvířecího hrdiny, což docení především dospělí. Fanoušci Wese Andersona nemůžou být zklamáni, protože zde nechybí nic z toho, s čím si filmy jím podepsané zvykli spojovat (od postmoderního míchání starých a nových prvků přes nápaditě zvolenou hudbu k řešení vztahů mezi postavami), a zároveň by měli být potěšeni, že staré známé je posunuto na novou úroveň. Snad jen ty děti musí vyčkat do druhé poloviny, která je anarchistickou smrští absurních gagů (plných odkazů k filmové historii!), jež ale mají svůj jasně daný řád a smysl. Stačí přistoupit na pravidla hry a přijmout, že k přesáhnutí smyslových a rozumových možností tentokrát nedojde při střetu s něčím bájným a mystickým, ale s "vlastním" druhem. (12.01.2010)