Fantastický pan Lišák

Fantastic Mr. Anderson! Jeho divukrásná adaptace kouzelné dětské knížečky Roalda Dahla (autora slavného Karlíka a továrny na čokoládu) Fantastický pan Lišák je pokračováním jeho svojského uměleckého přístupu, v němž mísí nostalgii poučeného pozorovatele (podpořenou nezúčastněnými a mírně posmutnělými hlasy neskutečně umně vybraných dabérů animovaných postav), velmi rozvolněné až pomalé tempo vyprávění, osobitý či zvláštní smysl pro humor, skutečně originální poetiku, mile nostalgickou hudební stránku (s nezapomenutelným vsunutým hudebním číslem) a jako již tradičně ryze osobitý svět s ,,vykolejenými" hrdiny, tentokráte ale metonymicky založený na Dahlově bajce, neboť pohádková oslava blazeovaných zvířátek je vlastně oslavou toho nádherně zvířecího světa lidí...který tak rád (a po svém) oslavuje i Wes Anderson... Nelze se asi nezastavit u podivuhodných, skutečně netradičních animačních technik, které dávají Andersonově snímku výjimečný punc. Mix fázové (stop motion) a ryze počítačové animace je unikát, ta první dala tomuto animovanému filmu již ze své podstaty animování okénka po okénku do vínku neskutečně vycizelovaný smysl pro detail a propracovanost do takových podrobností, že je při běžném sledování nelze pouhým okem ani zachytit, ale v kombinaci s druhou modernější technikou animace se film nemusel pracně dělat několik let a vnikl funkční a esteticky stále úchvatný moderní animační klon. Celá stylizace pak odkazuje nejspíš někam k Nicku Parkerovi. Fantastický pan Lišák je dalším z pohlazení po duši...a opět spíše dospělého než dětského diváka, ač jde o animovaný film, ona apriori vnitřní provázanost nejspíš neplatí. Tohle je postmoderní filmová bajka, hravé umění... (26.01.2010)

Zdá se mi, jako bych slyšela Neverhood. Pak změna směrem k dřevorubci z Monty Python. To už jsem dokonale zmatená. Přišla ještě řada dalších asociací a myšlenek typu krysa velká jako liška, brr...nebo, že tenhle lišák je pro mě uvěřitelnější mnohem víc než-li nějaká vycpaná mluvící liška pana Triera. I když hajlovat teda nemusel. ;-) (03.05.2010)

V minulém roce vznikly dvě výborné adaptace dětských knih, kterých se ujali auteurští tvůrci, jimž posloužily k tomu, aby se ve své tvorbě posunuli výrazně dál, aniž by ztratili cokoliv ze svého specifického rukopisu. Spike Jonze ve WHERE THE WILD THINGS ARE dokázal, že nepotřebuje scénář Charlieho Kaufmana, aby se dostal do kůže hlavního představitele a nahlédl do jeho mysli; Wes Anderson FANTASTIC MR. FOX potvrdil, že ho už nezajímají nedospělí hrdinové ocitající se na prahu dospělosti. Pan Lišák totiž primárně neřeší mládežnickou zamilovanost do nevhodné osoby (JAK JSEM BALIL UČITELKU) či problematické rodinné vztahy mezi otcem a synem či bratry (GRÁZLOVÉ, TAKOVÁ ZVLÁŠTNÍ RODINKA, ŽIVOT POD VODOU, DARJEELING S RUČENÍM OMEZENÝM), ale sám se stává otcem, který se musí vypořádat se zodpovědností. Zvolený způsob animace je tím jediným, co zachovává určitou sentimentální nostalgičnost po starých věcech, které jsou ale nenávratně pryč, a žánr bajky zase slouží k vizualizaci mentálních procesů (ehm) hlavního zvířecího hrdiny, což docení především dospělí. Fanoušci Wese Andersona nemůžou být zklamáni, protože zde nechybí nic z toho, s čím si filmy jím podepsané zvykli spojovat (od postmoderního míchání starých a nových prvků přes nápaditě zvolenou hudbu k řešení vztahů mezi postavami), a zároveň by měli být potěšeni, že staré známé je posunuto na novou úroveň. Snad jen ty děti musí vyčkat do druhé poloviny, která je anarchistickou smrští absurních gagů (plných odkazů k filmové historii!), jež ale mají svůj jasně daný řád a smysl. Stačí přistoupit na pravidla hry a přijmout, že k přesáhnutí smyslových a rozumových možností tentokrát nedojde při střetu s něčím bájným a mystickým, ale s "vlastním" druhem. (12.01.2010)

V poradí šiesty celovečerný film môjho obľúbeného režiséra Wesa Andersona je plný hviezd: lišiak, jazves, bobor a niečo ako vačica... Málokto má v súčasnej americkej filmovej tvorbe taký humor ako Anderson. Dokazuje to už šiesty krát, tentoraz v jednom z najlepších zástupcov animovaných celovečrákov, aké som kedy videl (skvelá "bábková" animácia, dabing neštylizovaný a nepreexponovaný - niečo podobné použil aj Svěrák u Kukiho), veľmi netradičný humor plný irónie, sarkazmu a bizarností a celkovo veľmi zvláštne prepojený svet ľudí a zvierat - toto rozhodnie nie je rozprávka pre deti, aj keď (alebo možno "práve preto že") sa jedná o jednu z najlepších adaptácii diel roalda dahla do filmovej podoby ever. ten banjo doprovod hudobný je báječný. (09.07.2011)

Na Panu Lišákovi je docela pěkně vidět, co se musí stát, aby i širší publikum přijalo a ocenilo Wesovu jinakost, absurditu a (především) nadsázku. To jest vyprávět ve formě, která je k těmto konceptům sama o sobě předurčena. Humor, charakterizace postav, výstřednost, péče o (komický) detail, dětská dospělost a dospělácká infantilie - to všechno (spolu s hereckým a tvůrčím ansámlem) zůstává při starém, jen je to pro mnohé teď nějak mnohem víc stravitelné, neboť je to teď konečně přece "jenom jako", případně "takové milé, pohádkové"... Jak se mi Pan Lišák líbil? Tuze. Smál jsem se, rozplýval jsem se, pochutnal si vizuálně i poslechově (dabing skutečně lahůdkový) a na konci si posteskl, že je film moc krátký (rys společný všem dobrým filmům). Přesto po dlouhé době nedám Andersonovi pět hvězd z fleku, ale snad až po druhé projekci. 80% (21.07.2010)