Fantastický pan Lišák

Na Panu Lišákovi je docela pěkně vidět, co se musí stát, aby i širší publikum přijalo a ocenilo Wesovu jinakost, absurditu a (především) nadsázku. To jest vyprávět ve formě, která je k těmto konceptům sama o sobě předurčena. Humor, charakterizace postav, výstřednost, péče o (komický) detail, dětská dospělost a dospělácká infantilie - to všechno (spolu s hereckým a tvůrčím ansámlem) zůstává při starém, jen je to pro mnohé teď nějak mnohem víc stravitelné, neboť je to teď konečně přece "jenom jako", případně "takové milé, pohádkové"... Jak se mi Pan Lišák líbil? Tuze. Smál jsem se, rozplýval jsem se, pochutnal si vizuálně i poslechově (dabing skutečně lahůdkový) a na konci si posteskl, že je film moc krátký (rys společný všem dobrým filmům). Přesto po dlouhé době nedám Andersonovi pět hvězd z fleku, ale snad až po druhé projekci. 80% (21.07.2010)

Snímek s prostorovými loutkami a modely prostředí pojatý z části (ve velkých cecích) jako ploškový animák o tom, že být jiný je vlastně fantastické. Vyprávění překypující nápady je pevně provázané s formou a současně zůstává věrné typickým Andersonovským výstřednostem a charakteristické melancholické atmosféře (sekvence s vlkem je nezapomenutelná). Třikrát fuj českému majiteli práv za to, že takto skvělý snímek nepustil do kin a čtvrté fuj českému publiku za to, že distributora k tomuto rozhodnutí nepřímo přimělo. (28.03.2010)

Přistupoval jsem k tomu s velkým očekávání a zhruba první půlhodinku čuměl zcela šokován genialitou podobně jako Lišákův krysí (nebo co to je) kámoš a domovník. Jenže jak už to u mně s většinou animovanch filmů bývá, po zvyknutí si se začnu maličko nudit a pospávat (jsem prostě píčus, v současné době prostě usnu u všeho co není porno nebo perfektní romantika nebo něco absolutně fascinujícího – dvě malý děti prostě dají zabrat a když už je člověk konečně uloží, zbudou mu síly akorát na spánek). Takže ke konci už jsem tak moc nevnímal, ale stejně jsem poznal, že už to není to pravé ořechové jako na začátku. Přesto po viz výše – fascinujícím animáku Mary a Max je to od doby Wall-E nejlepší nehraný film. (01.06.2010)

Kdysi bylo tohle mé první seznámení s Wesem a přestože jsem si zpočátku zvykal na podivnou animaci, hodně se mě Lišák líbil. Jenže při každém našem setkání z něj ubírám hvězdičku. Viděl jsem 3x a vlastně na něm nespatřuji nic světoborného. Anderson pro mě prožil svůj první vrchol s Životem pod vodou a od té doby se trošku plácá. Fantastický lišák má sice skvělé hodnocení, ale schválně co by se stalo, kdyby si jej diváci pustili třeba po 10 letech znovu. Scéna s krysou nebo hra ve stylu baseballu jsou výborné, ale jinak mě to po letech moc nenadchlo. 60% (07.06.2010)

„Dřív jsem kradl slepice, ale teď jsem novinář.“ Heist Movie. Western. Bondovka. Sociální drama. Film o krizi (manželské a středního věku). Existenciální komedie. Nemá význam snažit se pana Lišáka někam zařadit: A) je to nemožné, B) v nezařaditelnosti tkví jeho fantastičnost (i pointa). Těžko sepsat, čím konkrétně je Andersonův první (a naštěstí ne poslední) animovaný film tak jedinečný, neboť jsem ani napodruhé nebyl schopen potlačit okouzlení z rozhýbaných zvířátek ve prospěch střízlivé analýzy. Navíc tam je těch božích věcí tolik… Vypiplaná mizanscéna, která napovídá, jak na tom hrdinové emocionálně jsou (hotový Antonioni), choreografie postav před kamerou umístěné na ideálním místě (což ušetří stovky zbytečných střihů), v celku pohádkové, v detailech realistické vizuální ztvárnění. Andersonův nepohádkově komplexní příběh o boji s vlastní přirozeností ohromuje velkými scénami, vzbuzujícími úžas (TA scéna s vlkem), stejně jako drobnostmi pro pozornější, kdy oněmělost střídá výkřik radosti (vnitřní rozpolcenost civilizovaných divokých zvířat reflektují idylické krajinky paní Lišákové, vždy s nějakým nezkrotitelným bleskem nebo tornádem v pozadí). Z nemnoha filmů, které budu raději milovat, než chápat, dozajista ten nejbarevnější. A největší divočina! 95% Zajímavé komentáře: Bluntman, Eddard, FlyBoy (28.03.2018)