Čekání na zázrak

Dobře se mi dívalo na nedobré osudy losangeleských občanů nižší kategorie, kteří musí každodenně nést mimo své hlavní břímě ještě vedlejší produkty života neúspěšných, zlomených, osamělých či odlišujících se lidí, přičemž vyhlídky k splnění jejich tužeb jsou dosti mizivé - přesto žádný z nich nepřestává bojovat, i když to na první dojem nemusí být zjevné. Divák je nenásilně vtažen do tíživých situací, jejichž naléhavost graduje skvělým hudebním podkresem, každou postavu si svým způsobem oblíbí (dokonce i Raye Liottu, který, doufejme, přezrál natolik, že nikoho nenapadne obsazovat ho do rolí osudových svůdníků, to by byla dost osudová chyba) a závěr mu přichystá úlevné vydechnutí, skoro jako odměnu za sdílení strázní čtyř lidí najednou. A myslím, že Scarlettino strip číslo bylo tím nejlepším filmovým, které jsem viděla. (30.01.2012)

Skládačky jsou poslední dobou v kurzu a musím zaklepat, že já měl zatím kliku jen na ty, co za něco stály. Powder Blue má oproti Crash, Crosiing Over a řadě dalších mozaik nižší rozpočet, ale bohatě to vynahrazují herci i režie, která mi na konci opět úspěšně zaútočila na city. Jediný, kdo mi nesedl byl Eddie Redmayne, ale tenhle mě strašně nesympatickej kluk mi asi nesedne v ničem 80% (22.09.2010)

Temné, depresivní, beznadějné, frustrující, trpící, smutné, nadějné. Tento snímek dost hrál na city - nalezení dcery, syn v kómatu, mladík bez peněz, muž bez lásky. Všechny postavy se v průběhu děje nějakým způsobem protnou, mají na sebe vliv. Na konci je samozřejmě nějaké znamení vyšší moci a obrat děje. Takže vše se obrátí k lepšímu. Rozhodně to ale není lehký snímek, toho pozitiva moc neobsahuje. Herecké výkony příjemné, hudba výborná, Patrick Swayze skoro nerozpoznání. .."Všechno bude v pořádku.." (16.11.2010)

Z přehršle mozaikových filmů ve stylu Magnolie je Powder Blue rozhodně jeden z těch povedenějších. Čím se vymaňuje? Příběh ani scénář nejsou nijak geniální, ale emoce jsou opravdové a herci potí krev a slzy, aby vás o tom přesvědčili. Klobouk dolů, protože se jim to povedlo - to mě sice u Whitakera ani Redmaynea nijak nepřekvapuje, ale kdo mě nečekaně fakt totálně rozmetal na prášek je Jessica Biel, která byla naprosto dokonalá. Asi nejvíc mě dojala scénka ve vaně, kdy ho ona upozorňuje, že to s ní není žádná výhra, protože je matka s děckem v kómatu, která se živí tancem u tyče, načež jí on opáčí, že je zadluženej pohřebák s astmatem, kterej se zhoršuje, když je mezi lidmi, a jehož jediným koníčkem jsou loutková představení pro děti. Tohle jsou naše postavy: oběti dnešního izolovanýho způsobu života, který potěší i to, když je obejme úplnej cizinec, protože není nikdo jinej, kdo by je pohladil po zádech a řekl: "Neboj, to bude dobrý." No, možná nebude, ale někdy je fajn to slyšet... (08.12.2010)

Tohle já prostě můžu. Drama, které ve Vás vyvolává silné emoce, ať už jakéhokoliv druhu... Netřeba vyjmenovávat jména hlavních aktérů, všichni tu předvedli mimořádný výkon a díky nim jsem tomuhle příběhu uvěřil. Velký podíl na mém hodnocení má samozřejmě podmanivá hudba, provázející celý snímek... Za mě 90%. (22.05.2009)