Čekání na zázrak

Nemocnice, bufet, kostel, topless klub, vězení, autobus. Žádná exkluzivní místa, žádné pseudostarosti lidí, žijících v přebytku. Tohle není obyčejné blue, tady jde o powder blue: velké ztráty a zoufalá hledání. Výborní herci, dojímavý soundtrack, plno smutku, trocha naděje, to vše s minimem sentimentu. 85%. (01.05.2011)

Asi som v nejakom citovom rozpoloženi, ale práve v tejto chvíli 7/10... samozrejme si uvedomujem všetky pro a proti, ale v tomto časovom intervale nemienim nič meniť. Film ma zaujal a popravde aj dostal, plinie pomaly... priebeh a prevedenie už tuna bol (trochu inak, ale predsa), množstvo známych tvári... zaujímavé hudobné doplnenie. Nebudem nad tým už radšej premýšľať, proste je to tak no... :) (14.05.2009)

Po ceněných mozaikách lidských osudů Alejandra Gonzálese Inarritu (Amores Perros, 21 gramů, Babel) a P.T. Andersona (Boogie Nights, Magnolia), zdá se, by si každý chtěl natočit podobný film. On ovšem koncept vyprávění o tragických životech, které se v závěru osudově protnou, až nezdravě nabádá k vykonstruovanosti. Paulu Haggisovi to se snímkem Crash ještě vyšlo, avšak film To, co dýchám Jeihoa Lee byl pro svou prvoplánovost už jen otravným blábolem. Powder Blue spadá právě do kategorie těchto filmů, avšak opusům pánů Andersona a Inarritua se ani na moment nevyrovná. Největší problém filmu tkví v tom, že při tvoření jednotlivých příběhů se evidentně až moc tlačilo na pilu, následkem čehož jsou jednotlivé osudy méně uvěřitelné, což jim zákonitě ubírá na působivosti. Jedním příkladem za všechny budiž linie mladé dívky, která má smrtelně nemocného syna, kvůli finančním problémům musí pracovat jako striptérka, není si schopná najít trvalejší vztah a otec, o kterém si myslí, že je mrtvý, byl zrovna propuštěn z vězení. Upřímně, takové drama by položilo i Annu Frankovou a z celého filmu je cítit, jak se tvůrci horoucně snaží diváka emocionálně umlátit neustálým přívalem dílčích dramat, přičemž ani jedno z nich není prezentováno dostatečně uspokojivě. Kvantita bez ohledu na dílčí kvality, to je, oč tu běží. Ještě že se jednotlivých rolí chopili talentovaní herci v čele s neprávem přehlíženým Rayem Liottou, klasicky výborným Forestem Whitakerem a nadějným Eddiem Redmaynem. Dokonce i ta Jessica Biel se zde snad poprvé projevila jakožto vyzrálá herečka a tím opravdu nenarážím jen na tu pověstnou scénu, kdy odhalí své přednosti (ta scéna ale na rozdíl od zbytku ale ještě nestačila vyšumět). Veškeré dobré úmysly jsou ale dokonale pohřbeny v samotném závěru, kdy se celé vyprávění nesmyslně odkloní do spiritualistické roviny. Snaha o dojemnou poetičnost se pak ošklivě zvrhne v povrchní citové vydírání, které je pro mě osobně už za hranicí snesitelného kýče. (14.07.2010)

Vcelku průměrná podívaná, kde mě nejvíce pobavil Patrick Swayze a cirkulace pravé nohy... to bylo několik odlehčujících scén v jinak pochmurném dramatu. Určitě za pozornost stojí herecké obsazení v čele s nahou Jessicou Biel a zajímavý příběh, který místy bohužel drhne a nikterak nepřekvapí. Mé hodnocení 3 hvězdičky… (15.08.2009)

Po včerejším emocionálním nářezu, který se jmenoval Gran Torino jsem si dnes pustil tento film. Sice to nebylo tak silné, jako Gran Torino, ale své kouzlo to mělo. Hodně se mi líbila Jessica a není to jen tím, že se nám konečně odhalila v celé své kráse, (a tahle holka je čím dál krásnější!!!), ale taky proto, že jsem měl pravdu, co se jejího herectví týče. Myslím, že pokud bude dostávat role jen v těch lepších filmech a nebude točit sračky, tak jednou by z ní mohla být herečka první úrovně. A o Forestu Whitakerovi, či Rayi Liottovi mi připadá zbytečné psát, že byli skvělí. Mám pouze jednu výtku: Chtělo by to silnější konec. Ale ani tenhle fakt mi nijak neovlivní mé hodnocení, které je z velké části pro Jessicu. (24.06.2009)