Čekání na zázrak

Pěkný film, který se mi velmi líbil, byť z krapet přeslazeného závěru jsem byl mírně otrávený. Pokud jde o obsazení, Jessica Biel mě zas tak nebere (byť scéna s jejím tanečkem u tyče za doprovodu úžasné skladby Werewolf od Cat Power je pravděpodobně vrcholem celého snímku), Eddie Redmayne mi je vyloženě protivný, a zbytek ansámblu hraje "pouze" velmi dobrý standard, z něhož vyčnívá jen výkon Patricka Swayzeho, který je zde ve své poslední roli naprosto famózní. Nikdy bych nevěřil, že to někdy napíšu, a jeho úmrtí před 5 lety mě tehdy vcelku nechalo chladným, ale toho chlapíka je vážně škoda - byl to dost možná mnohem lepší herec, než jsem si kdy stačil uvědomit. Celkově se nemohu ubránit dojmu, že POWDER BLUE představuje typ filmu, kterých jsem v poslední době už viděl mraky - mám na mysli všechny ty mozaikovitě vystavěné příběhy o lůzrech a vyděděncích společnosti, kde se v jedné scéně šuká, v další umírá, aby v tom byl pěkně působivý kontrast, všichni mají posraný život, mizernou práci a nad hlavou Damoklův meč hrozící smrti či chudoby - ale pořád to nic nemění na tom, že když je takový film dobře natočený, rozhodně stojí za vidění. Snad si lze jen postesknout, že je tam vše tak vážné, že už nezbude žádné místečko ani pro špetku humoru, který by tu tíseň a všudypřítomnou vážnost trochu odlehčil, ale nechť - na tomto poli filmů je humor nahrazen nadměrným výskytem nepravděpodobných momentů, které hraničí se zázrakem, a nezbývá asi, než se s tím smířit. Protože něco takového, jako většina děje tohoto filmu, by se v "realitě" nikdy stát nemohlo, přiznejme si to. (08.03.2014)

Nemocnice, bufet, kostel, topless klub, vězení, autobus. Žádná exkluzivní místa, žádné pseudostarosti lidí, žijících v přebytku. Tohle není obyčejné blue, tady jde o powder blue: velké ztráty a zoufalá hledání. Výborní herci, dojímavý soundtrack, plno smutku, trocha naděje, to vše s minimem sentimentu. 85%. (01.05.2011)

Čekání na zázrak má možná ty nejčistčí úmysly, je ale tak emočně přepjaté a vyskytují se v něm tak nedůvěryhodně vystupující postavy, že to nezachrání ani přítomnosti Foresta Whitakera ani snaživé výkony ostatních herců. Nevěřím tomu filmu a nevěřím ani jeho hrdinům. Místo aby mě chytnul za srdce, mám z něj nanejvýš rozpaky. Nepotěšil mě a ani já jeho tvůrce nepotěším. Celkový dojem: 25 %. (03.10.2015)

Dobře se mi dívalo na nedobré osudy losangeleských občanů nižší kategorie, kteří musí každodenně nést mimo své hlavní břímě ještě vedlejší produkty života neúspěšných, zlomených, osamělých či odlišujících se lidí, přičemž vyhlídky k splnění jejich tužeb jsou dosti mizivé - přesto žádný z nich nepřestává bojovat, i když to na první dojem nemusí být zjevné. Divák je nenásilně vtažen do tíživých situací, jejichž naléhavost graduje skvělým hudebním podkresem, každou postavu si svým způsobem oblíbí (dokonce i Raye Liottu, který, doufejme, přezrál natolik, že nikoho nenapadne obsazovat ho do rolí osudových svůdníků, to by byla dost osudová chyba) a závěr mu přichystá úlevné vydechnutí, skoro jako odměnu za sdílení strázní čtyř lidí najednou. A myslím, že Scarlettino strip číslo bylo tím nejlepším filmovým, které jsem viděla. (30.01.2012)

Mám rád príbehy, ale s dynamickým spádom. Toto ako začalo, tak i skončilo. Koniec nepriniesol žiadne šokujúce rozriešenia. Príbehy sa nekonečne vliekli a prišlo mi, že každý jednotlivý akoby našiel zaľúbenie sám v sebe, a tak sa chcel predviesť divákovi, pričom jeho ' playlist ' už dávno vypršal. Nie, toto nie je dráma za päť. Ale muzika sa podarila! (15.05.2009)