Mamma Mia!

Prosluněný teror. Asi nikdy jsem neměl tak silný pocit, že mě chce nějaký film zabít. Ano, lidé s averzí na ABBU, přímořské oldies diskotéky a šedesátnice skotáčící kolem kadiboudy by na ten film chodit neměli. Ale byl jsem tak naivní, když jsem čekal i promakaná hudební čísla a špičkovou choreografii? Zjevně jo. (30.07.2008)

Muzikál je tradičně brán jako lehký žánr, ale ve filmu, kde se Meryl Streep chová jako puberťačka, písně jsou jen odšťaveným stínem pravých ABBÁckých songů a choreografie či vizuální nápad neexistují, jde opravdu o průser. Navíc hlavní mužské trio je vyjma Colina Firtha opravdu tragické. A spojování ABBY a nějaké revolty, i nepřímo, je směšné, protože ona byla naprosto konformní pop a poslouchala ji hlavně střední třída. V reakci na MOROUSY jsem chtěl něco napsat o PLYTKÝCH LIDECH, ale radši toho nechám. 50%. (29.12.2008)

Nádhera. Já i moje rodina jsme byli z tohoto filmového komediálního přepisu divadelního muzikálu úplně nadšení. Proto nechápu některá mizerná hodnocení. Amanda Seyfried v roli nevěsty i její matka Meryl Streep skvěle zpívaly a hrály jako o život, choreografie jednotlivých částí a výkon tanečníků byly výborné, písničky ABBY stále geniální a film měl obrovský šmrnc a dějový spád. Jedinou výhradu bych měl k (ne)zpěvu Pierce Brosnana, no ale bývalého agenta 007 do party tak úplně počítat nemůžeme:) Jeden z nejlepších muzikálů, co jsem viděl, konec konců - nominace na Zlatý Glóbus v kategorii komedie nebo muzikál hovoří jasně. Trailer: http://www.csfd.cz/film/233930-mamma-mia/videa/ (11.07.2010)

V normální filmové produkci je Mamma Mia! tak trochu zjevením. Vypráví o ztrátě a hledání otce, ale nedisponuje žádnými dějovými zvraty nebo hlubší zápletkou. Téměř pořád se v ní zpívá, přesto hlavně mužská část obsazení zrovna bezchybným hlasem nevládne. Je natočena v 21. století, ale při sledování se cítíte jako vrženi do let osmdesátých. Hlavní postavou je matka, která ještě jako mladá otěhotněla a chce provdat svou ani ne dvacetiletou dceru, přesto ji hraje herečka, které je přibližně šedesát. Ale proč to obcházet. Řekněme si to narovinu. Mamma Mia! je kýč. Ta nejbarevnější nejsladší pohádka, jakou si kdo mohl vymyslet. Jenže já si stejně podupávala nohou do rytmu (na zpívání jsem neměla odvahu) a po celou dobu se naprosto pitomě usmívala. A, ač to zní neuvěřitelně, dokázala jsem i naprosto pochopit těch několik diváků, kteří se dali do nadšeného potlesku, i to, že tenhle film už šest týdnů kraluje žebříčkům návštěvnosti českých kin. (20.09.2008)

O tomhle filmu známá filmová publicistka Mirka Spáčilová kdysi napsala, že je to krystalický kýč, ale tak sladký a roztomilý, že se na něj prostě není možné zlobit. Tady se projevuje bída filmové publicistiky, kdy téměř všechny posty recenzentů v novinovách a časopisech zaujímají ženy a on se ten gender chtě nechtě na jejich hodnocení taky projevuje. Můžu jen potvrdit, že je to z mého hlediska kýč, jakému není hned tak něco rovno, ale za roztomilý bych ho coby muž nepovažoval. Dá se to brát jako parodie sebe sama, dokonce i písničky ABBY, na kterých jsem vyrůstal, tady zní nechutně, je to asi nejhorší využití hudebních motivů populární švédské skupiny, na jaké si vzpomenu. Tam, kde jinde dotváří atmosféru, jako třeba v případě australského snímku Muriel se vdává, tady spíš tahají za uši. Celkový dojem: 20 %. (19.05.2011)