Juno

Že se Juno veze na úspěchu Zbouchnuté? Kdeže. Tahle svěží komedie podává téma nečekaného těhotenství s odzbrojující lehkostí a sympatickou civilností. Lví podíl na přátelské atmosféře snímku patří úžasné Ellen Page, jejíž Juno představuje neodolatelný typ netuctové, vtipné holky se skvělým přístupem k životu. Juno není jen výplod fantazie Diablo Codyové, ale životná postava z masa a kostí, která za zvuků hravého soundtracku prožívá nechtěnou etapu života s nadhledem, cynickým humorem a bez mateřských pudů. Radost pohledět. (09.02.2008)

Ten pravý syr na moje makaróny. Proste ma to dostalo. Viem, že Ebertovo vzdychanie o filme roka je asi prestrelené, ale ten film je skrátka neodolateľný a ja nemám najmenšiu potrebu mu čokoľvek vytýkať. Vynikajúci herci (Ellen ich zatieňuje, ale aj ostatní sú presní a životní), svižný scenár, nesentimentálne dojímavý záver a aj trochu toho poučenia (napríklad, že Dario Argento točí najlepšie krváky). (04.06.2008)

Nevěřil bych, že mi z takovéhle ódy na chápavost rodičů, maloměstskou pohodu a zodpovědnost úplně všech, nebude na blití. Ale ono zkrátka nebylo, a kdo ví jestli to byla víc zásluha neskutečně dětské a přitom "tak nějak jinak dospělé" Juno, neuvěřitelně lidských manželů Loringových se všemi jejich ve filmu vyobrazenými charakterovými vadami nebo nevyzrálostmi, nebo těch narážek a satirismů a cynismů, kterými je ta překvapivě (v tom nejlepším slova smyslu) dlouhá hodina a půl protkaná. Jo, taky to mohly být ty kytarové odrhovačky, co se tak porůznu ozývají, a které jsou pro svou chytlavost naprosto zakázáníhodné:) Každopádně tahle "komedie" je kolekcí vynikajících hereckých výkonů - Ellen Page zajisté promine, času má ještě spoustu - ale hlavně na Jennifer Garner a její scénu v obchoďáku nezapomenu asi nikdy. Tohle bylo něco naprosto jiného, než co jsme od ní zatím mohli vidět, a bylo to úžasné a nádherné, jen slzu zamáčknout. Jason Reitman nebo Cody Diablo nebo třeba oba, to máte fuk, tak nebo tak s divákem mávají jak se jim zachce, pohled na některé postavy se mění tak jako život sám. A tohleto prostě nic jiného není, je to život - SKORO. Nemůžu v tuhle chvíli nevzpomenout na famózní britské Cold Feet, což byl ovšem seriál, a tak bylo toho prostoru daleko víc, ale Juno prostě dokonalá není;) Ale čert to vem, 90% to vynese i tak. (04.01.2009)

So this was supposed to be like totally cool, like indie kind of cool, right? Tahleta indie vlna nás v Česku celkem úspěšně míjí, ale teď už chápu, proč řada lidí na západě kroutí očima nad podobně frikulínovskými filmečky, kde se protagonisté seznamují skrz The Smiths nebo White Stripes, nosí tašku přes rameno s odznáčky, mají polepené školní skříňky a chtějí bydlet v loftech. A konkrétně tohle je fakt až nechutně milé. (17.01.2010)

„Ale jemu to aj tak došlo...“ Mamou v šestnástich ma dojalo viac, ale aj keď na konci začala Juno konečne „riešiť svoje veci“ a keď z dvier vypálil nabalený J.K. Simmons smer nemocnica, mal som slzy na krajíčku. Bohužiaľ, JUNO je jeden z mála filmov, ktorý ma dokázal rozplakať, ale pritom „zvyšok filmu“ nebol žiadny zázrak. Hoci je Jason Reitman diabolský talent (kreslené úvodné titulky som si pozeral štyri razy po sebe), krytý producentom Johnom Malkovichom (!), čakal som čosi lepšie resp. EŠTE lepšie. Neviem, či to bolo spôsobené mojimi veľkými očakávaniami, sterilnými hereckými výkonmi (okrem Simmonsa a jeho Allison Janneyovej, ktorí výborne stvárnili „normálnych rodičov“) alebo protivnou a prehnane sarkastickou ústrednou hrdinkou. Nepochybujem, že na svete sú milióny takýchto potvor a ostatne čo by ste čakali od bláznivej nabúchanej tínedžerky (odpustite slovník, ale Juno by to tak povedala). Ale JUNO nie je dokument a stráviť hodinu a pol v spoločnosti protivného dievčaťa nie je nič milé. Pripomínalo mi to bohužiaľ WRESTLERA: strojený pokus Hollywoodu o „špinavú“ nezávislosť, malo to svoje momenty, ale nie veľa. Chcel som JUNO milovať, ale nechala si to pre Bleekera. (27.05.2011)