Gamer

Ač to z místního hodnocení vyplývá, tak Gamer není špatný film. Naopak, je to počátek nové éry kinematografie, kde prim hraje naplno obraz a vyprávění děje se posouvá na druhou kolej. Bohužel, lidská povaha nemá ráda změny a tak raději vše co je nové ze strachu odsuzuje. Což je opravdu velká škoda, neboť tenhle Counter Strike Live je v mnoha ohledech intenzivnější jak většina akčních filmů poslední dekády. Duo Neveldine-Taylor skrze něj posouvá hranice současného filmu do úplně nové dimenze, kde lidé se naplno stávají součástí médií, ne pouze konzumenty. Nejste zrovna největší fešák? Nevadí! Hra "Společnost" vám umožní stát se kýmkoliv! Nebo máte rádi počítačové hry, ale žádná vás naplno nevtáhne do atmosféry bojiště? Pak zkuste "Slayers" a ovládejte skutečné lidi ve skutečném boji, kde výbuchy, krev a smrt jsou na denním pořádku. Celé univerzum Gamera je propracované do posledního detailu, ať už se jedná o spojení "hráč a jeho loutka", tolik nenáviděný ping či lidskou touhu stát se tím, co v šedé realitě nikdy neokusí. Gamer se totiž nesmí brát jako produkt kinematografie, ale jako čistá first person střílečka, mísící do sebe intenzivní atmosféru "Crysis", peckovou akčnost "Counter-Striku" a charisma postav ála "Call of Duty", kde ovladač drží někdo jiný a přesto si sledování bezmezně užijete. Film s lepším vizuálem za tento rok nenajdete. (23.11.2009)

Pravidlo stanovené fanoušky hlásá, že „videoherní filmy jsou na pytel“, ale současně existuje také hrstka uznávaných adaptací (Mortal Kombat, anime Street Fighteři a Fatal Fury). To neříká vůbec nic o filmech samotných, ale naopak odhaluje velmi mnoho o fanech. Zakládají si na vymezení se vůči masovým konzumentům, ale přitom patří k nejvíce konzervativním segmentům trhu. Hollywood už definitivně pochopil, že pochlebovat jim znamená tučné výdělky. Pokud jde o videoherní filmy, chtějí fanoušci, aby se věrně držely předlohy a hlavně nevymýšlely cokoli netradičního – jak ukazuje absurdní uznání brakově pitomého "Mortal Kombatu", ale odstřelení nápaditých ("Silent Hill"), hravých ("DOA", " Super Mario Bros.") či subverzivních a sebereflexivních ("Street Fighter") adaptací. Není tedy žádným překvapením, že se na vrcholné dílo dua Neveldyne/Taylor snáší apriorní kritika. Nejedná se o vykrádačku „Běžícího muže“, ale naopak o jeho tvůrčí aktualizaci pro dobu hyperrealistických videoher a sociálních sítí, která pod zdánlivě prostinkým a chaotickým povrchem skrývá sofistikovanou variaci na kyberpunkovou ideu o spojení těla a technologie, které posune člověka na nový (ne lepší, ani horší) vývojový stupeň. Příznačně se zde spojuje pohled hráče, který je ve virtuálním prostoru hvězdou, ale v realitě nicka, s hlediskem fyzicky zdatného člověka, který je mistrem na bojišti, přičemž až jejich symbióza zajistí naprosté vítězství. Formální zpracování přináší geniální filmové ekvivalenty zážitků z virtuálního prostoru internetu a především hraní FPS arénovek typu "Unreal Tournament" či "Quake 3", kde smrt protivníka hráč vnímá pouze jako frag, ale nepozastavuje se nad aktem samotným – tomu odpovídá frenetický pohyb kamery a rychlý střih, jimiž se pozornost v okamžiku zásahu ihned přesouvá jinam, k dalším potencionálním cílům. Takže jen směle vstříc „nadintepretacím týkajícím se otisku videoherní kultury na plátno (...) a úvahám o anarchii nebo punku“, protože právě ty jsou základ tvorby Neveldina/Taylora, která samozřejmě není pro každého a obzvláště filmovým fanouškům adresuje jeden s gustem vystřižený fuck-off za druhým (zde mimo jiné opět grandiózními cameo rolemi, které tentokrát jdou proti statutu svých představitelů - Milo Ventimiglia jako zhovadilý úchylák, Lloyd Kaufman coby vypatlaná figurka bez vlastní vůle či kaskadérská hvězda Zoë Bell, jež nemá nejmenší šanci se předvést a jen plní funkci kannonenfutteru). --- více v recenzi na Aktuálně.cz. (21.09.2009)

Running Man revisited, 10 strihov za sekundu, socialno-kritická paranoia a ocelový kombajn Butler. Šťouralom odporúčam široký oblúk a epileptikom zaradiť spiatočku ešte pred trajlerom. Toto nie je ani nikdy nebude "ten chytrý" matroš typu Minority Report, ale ten najorechovejší vymetač béčkových regálov. Ono ťažko po Crankoch od N-T očakávať niečo viac. Level zábavnosti vysoko v červených číslach. 85% (21.11.2009)

Ano, takhle si představuji akční nářezovou jízdu, která se nebojí ukázat krev střkající do všech světových stran, celých 90 minut nepoleví a nenudí. Obzvlášť ve srovnání se zívačkou Zastav a nepřežiješ je Gamer téměř mistrovské dílo. Tři a půl hvězdy - jedna patří Butlerovi, druhá Michaelu C. Hallovi, třetí perfektně (ačkoliv střihačem byl zřejmě ďábel sám) zrežírovaným bitvám pojatým v přesném videoherním stylu... Půl hvězdičky za to, že se tvůrci pokusili do filmu vtěsnat i jakési kritizování společnosti. P.S. Závěrečné "taneční číslo" se fakt musí vidět. (24.04.2010)

Gamer je sofistikovanou reakčnou hračkou, ktorá v sebe miesi koncentrovanú akčnú suspenziu s diagnózou modernej spoločnosti, neobmedzene ovládanej novými médiami. Neveldine a Taylor tak pod naleštenou kapotou ukrývajú podvratné nastavenie zrkadla postmodernej ére, v ktorej sa človek, otupený neustálymi horormi, s ktorými je každodenne konfrontovaný v televízii a na internete, nepozastavuje nad krutosťou reality a vníma ju ako banálnu. Navyše dokonale prejíma princípy videohernej estetiky a pomocou špeciálnych ručných kamier Red One prenáša diváka do sveta, ktorého audiovizuálna chaotickosť a anarchia reflektujú vnútornú prehnitosť a skazenosť systému bez morálnych a etických zásad. 90% Viac viz. JFL a Traffic. (14.01.2015)