Gamer

Námet kombinujúci The Running Man a Surrogates s epileptickou kamerou a la Crank (kto by to bol povedal), dopláca v prvom rade na nerôznorodosť levelov bez nejakého cieľa a v podstate na celkovú neprepracovanosť scenára, ktorý ponúka „už videné“ v uletenom duchu typickom pre duo Neveldine/Taylor. Vizuál schopný, ale Schwerzeneggera neprekonáva ani náhodou (i keď už len to porovnanie je chvályhodné). (08.11.2009)

Running Man revisited, 10 strihov za sekundu, socialno-kritická paranoia a ocelový kombajn Butler. Šťouralom odporúčam široký oblúk a epileptikom zaradiť spiatočku ešte pred trajlerom. Toto nie je ani nikdy nebude "ten chytrý" matroš typu Minority Report, ale ten najorechovejší vymetač béčkových regálov. Ono ťažko po Crankoch od N-T očakávať niečo viac. Level zábavnosti vysoko v červených číslach. 85% (21.11.2009)

Je to dosť dobrý mierne sci-fi ladený akčný film. Má celkom dobrý príbeh odohrávajúci sa v blízkej budúcnosti, kedy sa stali mimoriadne obľúbenými prvotriedne simulačné hry, v ktorých môžu platiaci zákazníci ovládať skutočných ľudí, či už v zábavnejších, ale hlavne akčnejších hrách, v ktorých už ľudia bojujú o svoje životy proti svojej vôli. Jedným z nich je aj prvotriedny vojak nespravodlivo obvinený z vraždy, ktorý sa vďaka svojim kvalitám stal hviezdou najslávnejšej hry a práve mu chýba len pár víťazstiev, aby bol oslobodený. No uvedomuje si, že tvorcovia to len tak nedovolia a tak musí urobiť všetko preto, aby sa z toho dostal, ale tým môže ohroziť aj svoju rodinu. Spracovanie sa mi páči, v prvom rade musím pochváliť tútu veľmi zaujímavú víziu budúcnosti, ktorá síce predsa len už z väčšej časti bola použitá viackrát, ale aj tak to má stále dostatok nových prvkov a tvorcovia si na tom dali viditeľne záležať, pričom sa pohrali aj s detailami a rovnako mi sadol aj ten skvelý kontrast medzi medzi tými najjemnejšími a zároveň drsnejšími prístupmi, čo vidno už len na výbere hier a táto kombinácia sa mi tu skutočne páči. Je síce pravda, že potenciál bol ešte o niečo väčší a hlavne v druhej polovici sa občas nájde nejaká scéna alebo prvok, bez ktorých by som sa určite obišiel, napríklad pesnička hlavného záporáka, ale inak je to prakticky po celý čas nadmieru dynamická a nápaditá zábava s nespočtom skvelých momentov. Akcie je tu dosť a je výborná. Síce tento moderný štýl s množstvom strihov celkovo až tak moc nemusím, ale tentoraz s ním nemám ani najmenší problém. Akcia je výborne natočená, perfektne dynamická a aj slušne drsná, pričom krvi, rôznych zlomenín a podobných prvkov je tu dosť. Tvoria ju hlavne veľkolepé prestrelky, v ktorých nechýbajú desiatky zabitých, ale občas poteší aj nejaký súboj, prípadne naháňačka. Najviac sa mi páči všetka akcia z prvej polovice, kedy je ešte hlavný hrdina súčasťou hry, prípadne finálny súboj s mnohými protivníkmi. Herecké obsadenie je na tom dobre, Gerard Butler je tu skvelý a hlavne v akcii je na jeho profesionálny prístup skutočne radosť pozerať, k tomu Amber Valletta ako jeho žena, ktorá tu má tiež zaujímavú úlohu a plno zaujímavých vedľajších postáv, jedine hlavný záporák Michael C. Hall mi moc nesedel, no nemá moc priestoru. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, toto režisérske duo má síce zvláštny štýl, ktorý rozhodne nefunguje vždy, no tentoraz sa to povedať nedá, je to vizuálne zaujímavé, dynamické a nápadité, takže tu nemám žiadny problém. Keby sa odstránilo niekoľko nadbytočných prvkov, mohlo to byť ešte lepšie, ale aj tak mi Gamer príde ako vydarená akčná zábava, ktorá sa dá pozrieť aj viackrát. 75% (22.02.2014)

3 bitvy od svobody….. Úvod potěší nejen vyznavače counter strike, ale snad i milovníky smrtících výstřelů a prostřelených hlav. SLAYERS - hra, která vás vynese na novou úroveň vzrušujících prožitků, vizuální MASO A KREV a bude na hovno, až bude konec!!! Herní prostředí stejně jako virtuální realita jsou ztvárněny fakt zajímavě. Vše je moc hezké, má to šmrnc. Jen bezmyšlenkovité, neurovnané, děj předbíhá myšlenky a já nestíhám. Když tak uvažuju - to už tady bylo! Ale je to o trochu zábavnější! Pokud máte rádi Butlerův sparťanský výraz a chcete vidět Dextra v krvi – neváhejte! Ani těch 85 minut není smrtící stopáž… PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (13.12.2009)

Pravidlo stanovené fanoušky hlásá, že „videoherní filmy jsou na pytel“, ale současně existuje také hrstka uznávaných adaptací (Mortal Kombat, anime Street Fighteři a Fatal Fury). To neříká vůbec nic o filmech samotných, ale naopak odhaluje velmi mnoho o fanech. Zakládají si na vymezení se vůči masovým konzumentům, ale přitom patří k nejvíce konzervativním segmentům trhu. Hollywood už definitivně pochopil, že pochlebovat jim znamená tučné výdělky. Pokud jde o videoherní filmy, chtějí fanoušci, aby se věrně držely předlohy a hlavně nevymýšlely cokoli netradičního – jak ukazuje absurdní uznání brakově pitomého "Mortal Kombatu", ale odstřelení nápaditých ("Silent Hill"), hravých ("DOA", " Super Mario Bros.") či subverzivních a sebereflexivních ("Street Fighter") adaptací. Není tedy žádným překvapením, že se na vrcholné dílo dua Neveldyne/Taylor snáší apriorní kritika. Nejedná se o vykrádačku „Běžícího muže“, ale naopak o jeho tvůrčí aktualizaci pro dobu hyperrealistických videoher a sociálních sítí, která pod zdánlivě prostinkým a chaotickým povrchem skrývá sofistikovanou variaci na kyberpunkovou ideu o spojení těla a technologie, které posune člověka na nový (ne lepší, ani horší) vývojový stupeň. Příznačně se zde spojuje pohled hráče, který je ve virtuálním prostoru hvězdou, ale v realitě nicka, s hlediskem fyzicky zdatného člověka, který je mistrem na bojišti, přičemž až jejich symbióza zajistí naprosté vítězství. Formální zpracování přináší geniální filmové ekvivalenty zážitků z virtuálního prostoru internetu a především hraní FPS arénovek typu "Unreal Tournament" či "Quake 3", kde smrt protivníka hráč vnímá pouze jako frag, ale nepozastavuje se nad aktem samotným – tomu odpovídá frenetický pohyb kamery a rychlý střih, jimiž se pozornost v okamžiku zásahu ihned přesouvá jinam, k dalším potencionálním cílům. Takže jen směle vstříc „nadintepretacím týkajícím se otisku videoherní kultury na plátno (...) a úvahám o anarchii nebo punku“, protože právě ty jsou základ tvorby Neveldina/Taylora, která samozřejmě není pro každého a obzvláště filmovým fanouškům adresuje jeden s gustem vystřižený fuck-off za druhým (zde mimo jiné opět grandiózními cameo rolemi, které tentokrát jdou proti statutu svých představitelů - Milo Ventimiglia jako zhovadilý úchylák, Lloyd Kaufman coby vypatlaná figurka bez vlastní vůle či kaskadérská hvězda Zoë Bell, jež nemá nejmenší šanci se předvést a jen plní funkci kannonenfutteru). --- více v recenzi na Aktuálně.cz. (21.09.2009)